ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.72.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 72/2023-232
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové, a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Green–Swan Pharmaceuticals CR a.s. , se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, identifikační číslo osoby 06680437, zastoupené JUDr. Vítem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 4, Obrovského 2407, proti žalované Pharma Activ Czech s.r.o. , se sídlem ve Vestci, Vídeňská 104, identifikační číslo osoby 28625005, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3, o žalobě na ochranu proti jednání v nekalé soutěži, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 102/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 8. 2022, č. j. 4 Cmo 40/2022-184, takto:
I. Dovolání se v rozsahu, v jakém směřuje proti části výroku I rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 8. 2022, č. j. 4 Cmo 40/2022-184, kterou byly potvrzeny výroky I, II a IV rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2021, č. j. 7 Cm 102/2020-116, a proti výroku II tohoto rozsudku, odmítá .
II. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 8. 2022, č. j. 4 Cmo 40/2022-184, se ve výroku I v části, kterou byly potvrzeny výroky III a IV rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2021, č. j. 7 Cm 102/2020-116, a ve výroku II a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2021, č. j. 7 Cm 102/2020-116, ve výroku III a IV zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 8. 2021, č. j. 7 Cm 102/2020-116, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované bylo uloženo zdržet se nabízení, propagace, distribuce a uvádění na trh výrobků s označením Melatonin, 100 tabl., Melatonin, 30 tabl., Melatonin 5 mg FORTE, 100 tabl., Melatonin 5 mg FORTE, 30 tabl., Melatonin 5 mg SNÍČEK, 100 tabl., Melatonin MUČENKA MEDUŇKA B6, 100 tabl., Melatonin MUČENKA MEDUŇKA B6, 30 tabl. (výrok I), zdržet se uvádění na trh, nabízení, distribuce a propagace doplňků stravy obsahujících účinnou látku melatonin (výrok II), zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 400 000 Kč (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).
2. Rozhodl tak o žalobě, v níž žalobkyně tvrdila porušení svých práv jednáním žalované, která nabízí, propaguje a uvádí na trh výrobky obsahující v různé koncentraci účinnou látku melatonin, přičemž své výrobky klamavě označuje jako doplňky stravy, ač jí nabízené výrobky dle žalobkyně zcela nepochybně naplňují definici léčivého přípravku. Žalobkyně tvrdila, že uvedené jednání je způsobilé přivodit jí újmu v důsledku poklesu prodeje jejích výrobků, přivodit újmu na zdraví spotřebitelům a dále tvrdila vznik nemajetkové újmy spočívající v oslabení jejího postavení na trhu.
3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
4. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Uvedl, že mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že jsou soutěžitelkami na trhu s doplňky stravy, které napomáhají přirozenému usínání a spánku. S ohledem na existující soutěžní vztah mezi účastnicemi se odvolací soud dále zabýval posouzením otázky, zda jednání žalované naplňuje další znak nekalé soutěže ve smyslu §2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a sice rozpor s dobrými mravy soutěže, přičemž shledal, že nikoliv.
5. Odvolací soud uvedl, že jednání žalované, která nabízela, propagovala, distribuovala a uváděla na trh shora vyjmenované výrobky obsahující účinnou látku melatonin, a tyto deklarovala jako doplňky stravy, ač se dle přesvědčení žalobkyně jedná o léčivé přípravky, které musí projít rozsáhlým a náročným registračním procesem, rozpor s dobrými mravy soutěže nevykazuje. Poukázal na skutečnost, že žalovaná uvedené výrobky dovážela ze Slovenska, kde je výrobek potravinou řádně uvedenou do oběhu, neboť Slovensko zákaz přidávání melatoninu do potravin, resp. doplňků stravy, nezakotvilo. Jednání žalované, která se při dovozu výrobků do ČR řídila pravidly pro volný pohyb zboží v EU a sdělením příslušných státních orgánů, že dovozu těchto výrobků na území ČR nic nebrání, nelze označit za jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže.
6. Odvolací soud dále uvedl, že Státní ústav pro kontrolu léčiv ani u jednoho z jmenovaných výrobků autoritativně neurčil, že se jedná o léčivý přípravek a že žalovaná navíc produktovou řadu jmenovaných výrobků před podáním žaloby prodala společnosti Clinical nutricosmetics s. r. o., která s ní není nijak personálně propojena. Odvolací soud se pak ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyní navrhovaný první petit jde nad rámec předmětné žaloby, neboť by zákaz dopadal i na výrobky nabízené jako léčivé přípravky, a to i za splnění veškerých zákonem stanovených podmínek. Uzavřel, že druhá podmínka generální klauzule, tedy rozpor jednání žalované s dobrými mravy soutěže, nebyla naplněna a pro nadbytečnost se již třetí podmínkou generální klauzule ani naplněním zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže nezabýval.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž napadla všechny výroky napadeného rozsudku v celém jejich rozsahu, a které považuje za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť dle dovolatelky napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny.
8. Konkrétně lze z obsahu dovolání dovodit následující otázky. Zaprvé, zda předmětné výrobky jsou léčivými přípravky, zadruhé, zda výrobek, který je léčivým přípravkem, může být uváděn na trh v České republice bez jeho registrace podle zákona o léčivech pouze na základě toho, že je v jiném členském státě EU kvalifikován jako doplněk stravy, a zatřetí, zda skutečnost, že žalovaná při uvádění předmětných výrobků na trh vycházela ze sdělení státních orgánů, že dovozu těchto výrobků do České republiky nebrání předpisy veřejného práva, vylučuje možnost jednání žalované v nekalé soutěži související s porušením těchto předpisů.
9. Žalobkyně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. To dle žalobkyně spočívá v nesprávné aplikaci zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech). Dle žalobkyně je bez významu, že Státní ústav pro kontrolu léčiv autoritativně neurčil, že předmětné výrobky jsou léčivými přípravky, neboť výrobek se nestává léčivým přípravkem rozhodnutím úřadu, nýbrž již v okamžiku, kdy naplňuje zákonem stanovené znaky, přičemž předmětné výrobky žalované tyto znaky splňují. Dodržení zákonem stanovených podmínek pro uvádění léčiv na tuzemský trh není dle žalobkyně vyloučeno ani tím, že v jiném členském státě Evropské unie je takový výrobek klasifikován jako doplněk stravy a z tohoto státu je do České republiky dovážen, neboť zájem na ochraně zdraví je legitimním důvodem pro omezení volného pohybu zboží. Dle žalobkyně není jednání žalované v nekalé soutěži vyloučeno ani zjištěním, že Státní zemědělská a potravinářská inspekce sdělila žalované, že dovozu předmětných výrobků do České republiky nic nebrání.
10. Kromě toho žalobkyně namítla, že odvolací soud nedostatečně zjistil skutkový stav a rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné.
11. Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
12. K doplnění dovolání žalobkyně ze dne 21. 4. 2023 dovolací soud nepřihlédl (srov. §241b odst. 3 o. s. ř., srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4218/2017).
13. Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila v tom smyslu, že je považuje za nepřípustné, a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
15. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
16. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
17. Proto v části, ve které žalobkyně svým dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu i v části, v níž byl potvrzen nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně, a v nákladovém výroku dovolání být přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nemůže.
18. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
19. Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
20. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003 , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013 , nebo ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016 ).
21. Pokud jde o námitky dovolatelky směřující proti potvrzení výroku I a II soudu prvního stupně, dovolací uvádí, že odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti tzv. zápůrčích nároků odůvodnil nikoli pouze tím, že jednání žalované nebylo v rozporu s dobrými mravy soutěže, nýbrž (především) zjištěním, že navrhovaný petit jde nad rámec skutkových tvrzení v žalobě a těmto nárokům nelze vyhovět pro absenci dalšího závadného jednání či jeho hrozby, vzhledem k ukončení předmětné činnosti žalovanou. Zdržovací nárok má preventivní povahu, nelze proto uložit povinnost zdržet se jednání, kterého se žalovaná v době rozhodnutí (již) nedopouští, a nehrozí ani jeho pokračování či opakování (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 10. 3. 1939, sp. zn. Rv I 662/38, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3893/2010, a ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2939/2011).
22. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky, zda předmětné výrobky jsou léčivými přípravky, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, když odvolací soud se takto vymezenou otázkou ve svém rozhodnutí nezabýval. Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013).
23. Dovolání nečiní přípustným ani námitky, kterými dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
24. Stejně tak přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Dovolatelka touto námitkou nepředkládá žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí, nýbrž tvrdí tím jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž může dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Podle §237 o. s. ř. přípustnost dovolání může založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, kterými nejsou námitky dovolatele ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu. Vada řízení sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3500/2019, uveřejněný pod číslem 46/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1453/2014, ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4905/2014, či ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3295/2017).
25. Dovolání je nicméně přípustné pro řešení dovolatelkou předložené otázky, zda výrobek, který je léčivým přípravkem, může být uváděn na trh v České republice bez jeho registrace podle zákona o léčivech pouze z důvodu, že v jiném členském státě EU, odkud je tento výrobek dovážen, je kvalifikován jako doplněk stravy, neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxí Soudního dvora Evropské unie (k přípustnosti dovolání z tohoto důvodu srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 2522/19).
26. Dovolací soud shledal dovolání přípustným i pro řešení otázky dovolatelky, zda skutečnost, že žalovaná při distribuci předmětných výrobků vycházela ze sdělení státních orgánů, že dovozu těchto výrobků do České republiky nebrání předpisy veřejného práva, vylučuje možnost jednání žalované v nekalé soutěži související s porušením těchto předpisů, neboť odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
27. Dovolání je důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá při vyřešení těchto otázek na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
28. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či nikoliv.
29. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
30. Podle článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. 11. 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (dále jen „směrnice 2001/83/ES“), se léčivým přípravkem rozumí jakákoliv látka nebo kombinace látek určená k léčení nebo předcházení nemoci u lidí. Za léčivý přípravek se rovněž považuje jakákoliv látka nebo kombinace látek, které lze podat lidem za účelem stanovení lékařské diagnózy nebo k obnově, úpravě či ovlivnění fyziologických funkcí u lidí.
31. Podle článku 6 směrnice 2001/83/ES nesmí být žádný léčivý přípravek uveden na trh v členském státě, aniž by příslušný orgán daného členského státu vydal rozhodnutí o registraci v souladu s touto směrnicí nebo aniž by byla udělena registrace v souladu s nařízením (EHS) č. 2309/93.
32. Podle §2 zákona o léčivech léčivým přípravkem se rozumí a) látka nebo kombinace látek prezentovaná s tím, že má léčebné nebo preventivní vlastnosti v případě onemocnění lidí nebo zvířat, nebo b) látka nebo kombinace látek, kterou lze použít u lidí nebo podat lidem, nebo použít u zvířat či podat zvířatům, a to buď za účelem obnovy, úpravy či ovlivnění fyziologických funkcí prostřednictvím farmakologického, imunologického nebo metabolického účinku, nebo za účelem stanovení lékařské diagnózy.
33. Podle §25 odst. 1 zákona o léčivech (ve znění účinném do 30. 11. 2022) léčivý přípravek nesmí být uveden na trh v České republice, pokud mu nebyla udělena a) registrace Ústavem, jde-li o humánní léčivý přípravek, nebo Veterinárním ústavem, jde-li o veterinární léčivý přípravek, nebo b) registrace postupem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.
34. Podle ustanovení §2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje.
35. Dovolací soud dospěl ve svém rozhodování k ustálenému závěru, že dobré mravy soutěže jsou jedním z předpokladů, které musí být splněny, aby určité jednání mohlo být v souladu s §2976 odst. 1 o. z. označeno za nekalou soutěž. Právě užití pojmu dobré mravy soutěže řadí toto ustanovení k právním normám s relativně neurčitou hypotézou. Dobré mravy judikatura ustáleně charakterizuje jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3500/2019, uveřejněný pod číslem 46/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a judikaturu tam citovanou).
36. Tamtéž dovolací soud uvedl, že pojem dobré mravy soutěže je však třeba poněkud modifikovat, a to právě proto, že se uplatňují v hospodářské soutěži, tj. v prostředí, kde cílem je na trhu se prosadit, získat zde oproti jiným výhodu, což předpokládá jistou míru agresivity a podnikatelské vychytralosti. Je však třeba vždy dodržet korektní a soutěžně přijatelné metody, samozřejmým předpokladem jednání v souladu s dobrými mravy soutěže je zachovat poctivost a slušnost. Platí rovněž, že „určité jednání, jež jest o sobě bezvadné, může se státi z hlediska dobrých mravů soutěže závadným, bylo-li předsevzato za jistých okolností nebo v určité konstelaci“ (srov. též rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 10. 6. 1932, sp. zn. RV I 898/31, uveřejněné pod č. 11742/1932 Sbírky rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských). Nekalou soutěží je rovněž takové jednání, jímž si soutěžitel v rozporu s dobrými mravy soutěže zjedná na újmu ostatních soutěžitelů mezi nimi soutěžní výhodu, jíž vzniká ve vzájemných soutěžních vztazích a stycích soutěžitelů porucha, jeho soutěžní přednost a soutěžní újma ostatních soutěžitelů (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 6. 6. 1930, sp. zn. RV I 1557/29, uveřejněné pod č. 9971/1930 Sbírky rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských).
37. Ustanovení §2976 odst. 1 a násl. o. z. chrání hospodářskou soutěž jako takovou. Ochrana hospodářské soutěže znamená na straně jedné dodržení fair pravidel soutěže, zejména nastavení alespoň srovnatelných výchozích podmínek nutných pro to, aby výsledky, jichž soutěžitel dosáhl, odpovídaly především jeho poctivě vynaloženému úsilí, na straně druhé vyžaduje též zachování přiměřeně „bezpečného“ trhu pro zákazníka (újma nemá být jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže způsobena nejen soutěžitelům, ale ani zákazníkům).
38. Proto jednání v nekalé soutěži může představovat i porušení předpisů veřejného práva, pokud jeho důsledkem je jednání v hospodářském styku, jež představuje porušení dobrých mravů soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 4285/2010, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4554/2017, či již shora citovaný rozsudek ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3500/2019).
39. V souladu s výše uvedenými východisky je třeba v poměrech projednávané věci posuzovat okolnosti, za nichž žalovaná uvedla na trh předmětné výrobky. Odvolací soud svůj závěr, že jednání žalované není v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže, odůvodnil mimo jiné zjištěním (jež dovolacímu přezkumu nepodléhá, srov. §241a odst. 1 a §242 odst. 3 věty první o. s. ř.), že předmětné výrobky obsahují účinnou látku melatonin, žalovaná je však dovážela ze Slovenské republiky, kde jsou tyto výrobky považovány za potravinu řádně uvedenou na trh, a při dovozu uvedených výrobků na území České republiky se žalovaná řídila pravidly stanovenými pro volný pohyb zboží v rámci Evropské unie.
40. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 9. 6. 2005, ve spojených věcech HLH Warenvertriebs GmbH a Orthica BV proti Spolkové republice Německo, C-211/03, C-299/03 a C-316/03 až C-318/03, uvedl, že za současného stavu práva Společenství je (stále) možné, že přetrvávají rozdíly mezi členskými státy ohledně kvalifikace výrobků jako léčivých přípravků nebo potravin, potažmo doplňků stravy. Okolnost, že výrobek je v jiném členském státu kvalifikován jako potravina, tak nemůže členskému státu dovozu zakazovat, aby mu přiznal povahu léčivého přípravku, pokud vykazuje jeho vlastnosti.
41. Soudní dvůr tak dospěl k závěru, že výrobek, který je léčivým přípravkem ve smyslu směrnice 2001/83/ES, může být dovezen do jiného členského státu pouze prostřednictvím registrace udělené v souladu s ustanoveními této směrnice, a to i když je legálně prodáván v jiném členském státě jako potravina.
42. Odvolací soud se tedy svým závěrem, že jednání žalované v nekalé soutěži vylučuje skutečnost, že předmětné výrobky jsou žalovanou dováženy na základě pravidel pro volný pohyb zboží v Evropské unii ze Slovenské republiky, kde jsou tyto výrobky považovány za potravinu, odchýlil od citované judikatury Soudního dvora, neboť sama tato skutečnost nevylučuje nutnost splnění povinností při nakládání s takovým léčivým přípravkem na území jiného členského státu, a tudíž nevylučuje ani s tím případně související nekalou soutěž v důsledku takového nakládání.
43. Odvolací soud své rozhodnutí dále odůvodnil tím, že žalovaná při distribuci předmětných výrobků vycházela ze sdělení příslušných státních orgánů, podle kterých dovozu těchto výrobků do České republiky nebrání veřejnoprávní předpisy, což vylučuje možnost nekalosoutěžního jednání žalované související s případným porušením těchto předpisů.
44. Takový závěr odvolacího soudu však v projednávané věci neobstojí, neboť podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu takové ujištění státních orgánů samo o sobě nemůže vyloučit, že důsledkem porušení veřejnoprávních předpisů je jednání v nekalé soutěži. Dovolací soud ve svém rozhodování dovodil, že soutěžitel se může dostat do rozporu s dobrými mravy soutěže i tehdy, pokud uvede na trh výrobek sice v souladu s individuálním správním aktem, který je v souladu s českým právem, ale v rozporu s přímo použitelným předpisem práva Evropské unie. Pokud totiž výrobek byl uveden na trh v rozporu se zákonem (s Nařízením), který má dopad do soutěžních vztahů, je takové jednání vždy v rozporu s dobrými mravy soutěže, a to objektivně, tudíž bez ohledu na to, kdo rozpor takového stavu se zákonem způsobil. Odpovědnost za nekalé soutěžní jednání má objektivní charakter, což znamená, že nekalé soutěže se může dopustit i ten, kdo rozpor s dobrými mravy soutěže nezavinil, kdo si jednání v rozporu s pravidly soutěže ani není vědom, tedy slovy zákona, „kdo se dostane“ v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4554/2017).
45. Žalovaná sice dle skutkových zjištění odvolacího soudu vycházela ze sdělení státních orgánů, že dovozu předmětných výrobků do České republiky nic nebrání, takové zjištění však samo o sobě není způsobilé vyloučit možnost jednání žalované v nekalé soutěži v souvislosti s případným porušením veřejnoprávních předpisů o podmínkách uvádění předmětných výrobků na český trh, neboť, jak uvedeno shora, nekalé soutěže se může dopustit i ten, kdo rozpor s dobrými mravy soutěže nezavinil.
46. Proto rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, ze shora uvedených důvodů neobstojí.
47. V dalším řízení soudy znovu posoudí, zda žalobkyní tvrzené jednání žalované představuje jednání v nekalé soutěži ve smyslu §2976 odst. 1 o. z., které není samo o sobě vyloučeno tím, že předmětné výrobky jsou žalovanou dováženy ze Slovenské republiky, kde jsou tyto výrobky považovány za potravinu, ani že žalovaná při tom vycházela ze sdělení příslušných státních orgánů o nezávadnosti takového dovozu. Soudy však rovněž neopomenou, že předmětem dalšího řízení je nadále pouze nárok žalobkyně na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění (o němž bylo rozhodnuto výrokem III rozsudku soudu prvního stupně). Proto rovněž posoudí, zda ve smyslu §2988 o. z. ve spojení s §2911 a §2894 odst. 2 o. z. žalobkyni (skutečně) vznikla zaviněním žalobkyně (jež se presumuje) nemajetková újma v příčinné souvislosti s případným jednáním žalované v nekalé soutěži.
48. Podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
49. Řízení netrpí žalobkyní namítanou vadou spočívající v tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu pro nedostatek důvodů. Otázka, za jakých okolností je možno považovat rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné, byla v rozhodování dovolacího soudu již vyřešena a rozhodovací praxe dovolacího soudu se ustálila v závěru, že měřítkem toho, zda lze v dovolacím řízení považovat rozhodnutí odvolacího za přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít dovolání jako opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí. I když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu dovolání na újmu práv účastníků řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody dovolání, a ani soud rozhodující o tomto opravném prostředku nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015).
50. Kromě toho Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09).
51. Z obsahu dovolacích důvodů formulovaných žalobkyní je přitom patrné, že jí bylo zřejmé, na základě jakých důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že uvádění předmětných výrobků na trh nepřestavuje jednání žalované v nekalé soutěži, a tudíž napadené rozhodnutí vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti netrpí.
V. Závěr
52. Dovolací soud s ohledem na výše uvedené důvody dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je z části nepřípustné, proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. v této části odmítl. V části, v níž je dovolání přípustné, není rozhodnutí odvolacího soudu správné a dovolání je proto částečně důvodné.
53. Jelikož vzhledem k dosavadním výsledkům řízení není možné v dovolacím řízení o věci rozhodnout [§243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu ze shora uvedených důvodů podle §243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) v příslušném rozsahu, včetně závislého výroku o nákladech řízení, zrušil.
54. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v dotčeném rozsahu rovněž rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
55. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se u něho řízení končí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 11. 2023
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu