ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.821.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 821/2023-121
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce Romana Vodicy , narozeného dne 25. 7. 1974, se sídlem v Skašticích č. p. 115, identifikační číslo osoby 61696676 , zastoupeného Mgr. Alešem Zapletalem, advokátem se sídlem v Hranicích, Masarykovo náměstí 122, proti žalované ABS Leasing v.o.s. , se sídlem Ostravě, Kašparova 1413/14, identifikační číslo osoby 25901168, zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 83 C 55/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 11. 2022, č. j. 4 Co 48/2022-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právního zástupce žalované.
Odůvodnění:
Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Ladislava Popka ze dne 16. 9. 2021, č. sporu 883557-5/2017, kterým byla žalobci (v rozhodčím řízení žalovanému) uložena povinnost zaplatit žalované (v rozhodčím řízení žalobkyni) částku 904 611 Kč s příslušenstvím, částku 1 200 Kč a náklady rozhodčího řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 6. 2022, č. j. 83 C 55/2021-61, zamítl žalobu o zrušení rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Ladislava Popka ze dne 16. 9. 2021, č. sporu 883557-5/2017 (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně. Z hlediska právního hodnocení konstatoval, že soud prvního stupně otázku platnosti rozhodčí doložky posoudil zcela správně, přihlédl-li k tomu, že rozhodčí doložka byla součástí příloh rámcové smlouvy, a správně vycházel z toho, že jestliže smluvní podmínky, které byly podle výslovného ujednání smlouvy její nedílnou součástí, obsahovaly rozhodčí doložku a obě strany s nimi vyslovily souhlas podpisem na smlouvě, byla rozhodčí doložka uzavřena platně. Odvolací soud dále doplnil, že žalobce nemohl být uveden žalovanou v omyl, neboť z rámcové smlouvy a z přílohy č. 7 bylo zcela zřejmé, že jsou případné spory vzniklé ze smlouvy podřízeny rozhodčímu řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, ve kterém namítl, že je nesprávný závěr odvolacího soudu uvedený v bodě č. 21 odůvodnění napadeného rozsudku, podle něhož „(o)dvolací důvody podle ust. §205 odst. 2 písm. c), d) a g) o. s. ř. uplatněné žalobcem nejsou dány ve vztahu k důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu podle ust. §31 písm. b) ZRŘ.“. Dále namítal, že je nesprávný závěr odvolacího soudu, dle něhož soud prvního stupně nepochybil, neprovedl-li žalobcem navržený důkaz první smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou. Rovněž měl odvolací soud pochybit, jestliže učinil závěr, že pokud se žalobce s návrhem smlouvy obsahujícím rozhodčí doložku neseznámil, má jít tato skutečnost k jeho tíži, neboť tak odvolací soud v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 359/2007, nezohlednil rozpor jednání žalované s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku. Konečně měl odvolací soud pochybit, dospěl-li k závěru, že projev vůle žalobce směřoval k uzavření rozhodčí smlouvy.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítnul, případně zamítnul, a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a čl. XII. zákona č. 286/2021 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř.
Dovolací soud proto zkoumal, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení §237 o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je přitom třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně. Jen tak bude zaručeno splnění účelu novely občanského soudního řádu (zákona č. 404/2012 Sb.), když advokáti dovolatelů budou před podáním dovolání u každého jednotlivého dovolacího důvodu nuceni posoudit, zda daná konkrétní právní otázka již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, případně jakým způsobem, a zda tedy vůbec má smysl se v této právní otázce na Nejvyšší soud obracet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014). K ústavní konformitě požadavku na vymezení důvodů přípustnosti dovolání se pak vyjádřil Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
Ve vztahu k námitce, že je nesprávný závěr odvolacího soudu uvedený v bodě č. 21 odůvodnění napadeného rozsudku, podle něhož „(o)dvolací důvody podle ust. §205 odst. 2 písm. c), d) a g) o. s. ř. uplatněné žalobcem nejsou dány ve vztahu k důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu podle ust. §31 písm. b) ZRŘ.“ , dovolatel neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolání tak v části obsahující uvedenou námitku trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud k němu proto v uvedené části nemohl přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 846/2022).
Stejně tak dovolatel neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, pokud se týká námitky, že je nesprávný závěr odvolacího soudu, dle něhož soud prvního stupně nepochybil, neprovedl-li žalobcem navržený důkaz první smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou. Taktéž v této části, jak bylo vysvětleno výše, proto trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud k němu v uvedené části nemohl přihlížet. Nadto se uvedená námitka ve své podstatě týká vady řízení, a tedy by nemohla založit přípustnost dovolání, ani pokud by byl předpoklad přípustnosti dovolatelem řádně vymezen, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v daném případě, jak je uvedeno níže, není.
Dovolatel řádně nevymezil předpoklad přípustnosti dovolání ani ve vztahu k námitce, že měl odvolací soud pochybit, dospěl-li k závěru, že projev vůle žalobce směřoval k uzavření rozhodčí smlouvy. Ani v této části v souladu s výše uvedenými závěry proto nemohl dovolací soud k dovolání přihlížet.
Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání ve zbylé části.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Namítá-li dovolatel, že se odvolací soud ve svých závěrech odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, když nezohlednil, že jednání žalované mělo být rozporné s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, vymezuje právní otázku na základě svých vlastních skutkových závěrů o tom, že ujednání o rozhodčí doložce bylo umístěno zcela nesouvisle a nesystémově mezi obsahově nesouvisející přílohy, a že se s ním proto nemohl seznámit. Z takových zjištění však soudy nižších stupňů při posouzení rozhodčí doložky nevycházely, jak vyplývá z toho, že v bodu č. 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací soud uvedl: „Otázku platnosti rozhodčí doložky posoudil soud prvního stupně zcela správně, přihlédl-li k tomu, že rozhodčí doložka byla součástí příloh rámcové smlouvy (není tedy pravdou, jak namítá žalobce v odvolání, že by soud prvního stupně opomenul vzít v potaz umístění rozhodčí doložky), a správně vycházel z toho, že jestliže smluvní podmínky obsahovaly rozhodčí doložku a obě strany s nimi vyslovily souhlas podpisem na smlouvě a podle výslovného ujednání tyto byly nedílnou součástí smlouvy, byla rozhodčí doložka platně uzavřena.“ a v bodu č. 20 odůvodnění napadeného rozhodnutí dále konstatoval: „Žalobce tak ani nemohl být uveden žalovaným v omyl, neboť z rámcové smlouvy a z přílohy č. 7 bylo zcela zřejmé, že případné spory vzniklé ze smlouvy jsou podřízeny rozhodčímu řízení.“ .
Jestliže dovolatel vymezuje přípustnost dovolání tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a své námitky proti právnímu posouzení věci zakládá na vlastním skutkovém závěru o „nesystémovém“ a „nesouvislém“ umístění rozhodčí doložky v rámci smlouvy, ke kterému odvolací soud nedospěl, a kdy skutkový stav věci nelze v dovolacím řízení zpochybnit, nemůže být dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1601/2015).
Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu