ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.845.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 845/2023-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně České televize , se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4, identifikační číslo osoby 00027383, proti žalované A. H. , narozené XY, bytem XY, o zaplacení 1 188 850 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 4 Co 368/2021-726, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 49/2022, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, č. j. 3 Co 112/2022-30, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 2. 2022, č. j. 4 Co 368/2021-726, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2021 č. j. 25 Co 143/2011-707, kterým bylo zastaveno dovolací řízení o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2017, č. j. 4 Co 202/2016-578, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2016, č. j. 25 Co 143/2011-562, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalované o přiznání osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů a o námitce podjatosti. Dále bylo tímto usnesením Vrchního soudu v Praze zastaveno dovolací řízení o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2019, č. j. 4 Co 76/2018-652, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 143/2011-637, o zastavení odvolacího řízení o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 9. 2017, č. j. 25 Co 143/2011-607, kterým byla zamítnuta žaloba žalované pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 6. 2011, č. j. 25 Co 143/2011-327. Proti výše uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze podala žalovaná další žalobu pro zmatečnost a na obnovu řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ze dne 1. 12. 2022 potvrdil usnesení ze dne 26. 9. 2022, č. j. 16 C 49/2022-19, kterým Krajský soud v Hradci Králové zastavil řízení o výše zmíněné další žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení podané žalovanou a kterým rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání (doplněné námitkou podjatosti členů senátu odvolacího soudu, který věc rozhodoval) a též další žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost s návrhem na zrušení napadeného usnesení a na odklad jeho vykonatelnosti.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
Podle §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích).
Podle §9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
Jelikož při podání dovolání nebyl žalovanou zaplacen soudní poplatek ve výši 4 000 Kč (podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích) vyzval Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 4. 2023, č. j. 23 Cdo 845/2023-45 (doručeným žalované dne 13. 4. 2023) žalovanou podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích k jeho zaplacení ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a poučil ji o následcích včasného nezaplacení soudního poplatku. Žalovaná ve stanovené lhůtě (ani doposud) soudní poplatek za dovolání neuhradila, nýbrž toliko reagovala podáními ze dne 11. 4. 2023 a ze dne 2. 5. 2023, v nichž požádala (v řízení již opakovaně) o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce s odkazem na svůj zdravotní stav. Současně v prvém z těchto podání vznesla námitku podjatosti vůči členům soudního oddělení 23 Cdo Nejvyššího soudu Mgr. Jiřímu Němcovi, JUDr. Bohumilu Dvořákovi, Ph.D., LL.M. a JUDr. Pavlu Tůmovi, Ph.D., LL.M. odůvodněnou tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo/je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny, proto objektivně důvodné bylo a je i řádné vyvození kárné/trestní/hmotněprávní odpovědnosti, k jejímuž konečně řádnému vyvození i tímto podávám objektivně důvodný podnět.“ V druhém z podání pak se zcela totožným odůvodněním vznesla námitku podjatosti předsedy senátu Mgr. Jiřího Němce.
Dovolací soud k žádostem žalované o osvobození od soudních poplatků (resp. též o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení) již nepřihlížel, neboť má za nepochybné, že záměrem jejího počínání při podání těchto žádostí je nikoliv sledování ochrany jí tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup žalované ve shodě s §2 a 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na https://nalus.usoud.cz , rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na https://www.nsoud.cz ). K zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle §41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. O obdobných opakovaných žádostech žalované již bylo rozhodováno, přičemž je zjevné, že v případě žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 4 Co 368/2021-726, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (jde o žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodováno o dřívější žalobě pro zmatečnost – srov. §230 odst. 3 o. s. ř. – a nešlo ani o rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé – srov. §228 o. s. ř.) a že s takovými žádostmi nemůže být v tomto řízení žalovaná úspěšná (srov. §138 o. s. ř.). Ostatně na tuto skutečnost upozorňoval žalovanou dovolací soud již ve výzvě k zaplacení soudního poplatku za dovolání. O uplatnění zřejmě bezúspěšného práva se přitom jedná zpravidla, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.).
Stejně tak Nejvyšší soud nepřihlížel k vzneseným námitkám podjatosti vůči členům senátu Nejvyššího soudu. Žalovanou takto vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudců soudního oddělení 23 Cdo Nejvyššího soudu, tj. konkrétní tvrzení o poměru soudců k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, nikoliv pouze zcela vágní formulace o „vědomém páchání a krytí velmi závažných zločinů“. Ostatně z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaná ve věci reaguje obdobně odůvodněnými (resp. konkrétně neodůvodněnými) námitkami podjatosti v podstatě na jakékoliv vydané rozhodnutí všech stupňů soudů. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce (popřípadě neodůvodněná vůbec), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k §2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany [srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod č. 46/2012 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 510/2021, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022]. Uvedené platí i s přihlédnutím k §6 o. s. ř. a ke způsobu, jakým žalovaná přistupuje k využití svých procesních práv, jak je zjevné z obsahu spisu i z úřední činnosti soudu (zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním velkého množství vesměs neodůvodněných či zjevně bezúspěšných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných). Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti jinému senátu Nejvyššího soudu (§16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tak dán není.
Podáním dovolání vznikla žalované povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. §7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Žalovaná nezaplatila soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byla vyzvána Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Tím je vypořádán i akcesorický návrh žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu