ECLI:CZ:NS:2023:23.ND.280.2023.1
sp. zn. 23 Nd 280/2023-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a Mgr. Vladimíra Berana v exekuční věci oprávněné Naudu a. s. , se sídlem v Praze 3, Husitská 344/63, identifikační číslo osoby 08084408, zastoupené Mgr. Šimonou Maškovou, advokátkou se sídlem v Praze, Boušova 792/25, proti povinnému R. M. , narozenému XY, bytem v XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 9/2023, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 9/2023 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Soudní exekutor požádal dne 2. 1. 2023 Okresní soud v Břeclavi o pověření a nařízení exekuce.
Okresní soud v Břeclavi (dále též „exekuční soud“) usnesením ze dne 16. 3. 2023, č. j. 53 EXE 9/2023-40, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu ve smyslu §11 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
Exekuční soud uvedl, že v posuzované věci chybějí podmínky místní příslušnosti, jelikož povinný není evidovaný v centrální evidenci obyvatel ani v registru obyvatel a není vězněn.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud není oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč.).
Příslušnost exekučního soudu upravuje §45 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), dále jen „e. ř.“, z jehož §45 odst. 2 vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle §52 odst. 1 e. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení o. s. ř.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč., připomněl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Není tak případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek.
Za dané situace je tak namístě při určení místní příslušnosti přihlédnout k zásadě hospodárnosti řízení ve smyslu §6 o. s. ř., jíž v tomto případě bude zjevně odpovídat, aby věc projednal soud, u něhož bylo řízení zahájeno a jenž již v dané věci činil určité úkony (podobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011). S ohledem na uvedené tedy Nejvyšší soud rozhodl podle §11 odst. 3 o. s. ř. tak, že jako místně příslušný určil soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tedy Okresní soud v Břeclavi.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2023
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu