ECLI:CZ:NS:2023:23.ND.470.2023.1
sp. zn. 23 Nd 470/2023-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., v exekuční věci oprávněného města Bystřice nad Pernštejnem , se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, Příční 405, identifikační číslo osoby 00294136, proti povinnému Y. B. , o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 16 EXE 423/2023, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také „o. s. ř.“), takto:
Věc vedenou u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 16 EXE 423/2023 projedná a rozhodne Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou.
Odůvodnění:
Na základě exekučního návrhu oprávněného ze dne 19. 4. 2023 podal soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha, Exekutorský úřad Přerov, u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 12. 7. 2023, č. j. 16 EXE 423/2023-44, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc se předkládá Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou uvedl, že povinný neprochází informačním systémem základních registrů ani registrem pro pobyt cizinců. Dotazem na společnost XY, uvedené Okresní správou sociálního zabezpečení Žďár nad Sázavou jako zaměstnavatele povinného, soud prvního stupně zjistil, že povinný pracovní poměr u této společnosti ukončil k 30. 10. 2017. Na poslední známé adrese pobytu XY se povinný nenachází od prosince roku 2020, kdy se z ubytovny na dané adrese odhlásil. Povinný není veden v evidenci OSVČ, nepobírá nemocenské ani důchodové dávky, není ve výkonu trestu odnětí svobody a jeho současný pobyt není znám.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §45 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), je věcně příslušným exekučním soudem okresní soud.
Podle §45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
S ohledem na ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu se při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, použijí ustanovení občanského soudního řádu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje.
Z ustanovení §252 odst. 2 věty první o. s. ř. vyplývá, že nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť nemá známé místo pobytu na území České republiky. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek povinného (dlužníka) a uspokojit z něj oprávněného (věřitele). Není tak případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek.
Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v §11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení ve smyslu §6 o. s. ř., rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož byla žádost exekutora podána a jenž již v dané věci činil určité úkony (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 28 Nd 227/2015, či ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 23 Nd 283/2018).
Nejvyšší soud proto podle §11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2023
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.
předseda senátu