ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.1237.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 1237/2023-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci navrhovatelky Š. J. , narozené dne XY, bytem v XY, proti odpůrkyni D. Š. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Janem Kološem, advokátem se sídlem v Praze 2, Varšavská č. 715/36, o vydání předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 Nc 4001/2023, o odvolání odpůrkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2023, č. j. 58 Co 86/2023-51, takto:
I. Řízení o odvolání odpůrkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2023, č. j. 58 Co 86/2023-51, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 3. 2023, č. j. 58 Co 86/2023-51, odmítl odvolání odpůrkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 2. 2023, č. j. 7 Nc 4001/2023-30, kterým soud prvního stupně nařídil předběžné opatření tak, že odpůrkyně je „povinna se zdržet vstupu do bytu č. 2 na adrese XY a jeho bezprostředního okolí ve vzdálenosti 150 m od budovy“ (výrok I.) a rozhodl o povinnosti odpůrkyně uhradit soudní poplatek (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Odvolací soud současně rozhodl výrokem II., že odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů odvolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. V odůvodnění odvolací soud uvedl, že „napadené usnesení bylo vydáno dne 3. 2. 2023 a tímto dne se stalo vykonatelným (§407 z. ř. s.), přičemž dnem 6. 3. 2023 uplynula doba jednoho měsíce jeho trvání i s přihlédnutím k prodloužení této lhůty ve smyslu §408 odst. 2 z. ř. s.“, a že „se z obsahu předloženého spisu nepodává, že by byl navrhovatelkou v zákonné lhůtě podán návrh na jeho prodloužení (§410 odst. 2 z. ř. s.), na jehož základě by se doba trvání předběžného opatření prodloužila (ve smyslu §410 odst. 2 z. ř. s.)“. Proto uzavřel, že „odvolání odpůrkyně se v důsledku okolností nastalých po vydání napadeného usnesení (plynutím času) stalo tzv. bezpředmětným“. K výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení uvedl, že „bylo rozhodnuto podle §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že s ohledem na výsledek odvolacího řízení (odmítnutí odvolání odpůrkyně) má navrhovatelka právo na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka představovaných jednou paušální náhradou ve výši 300 Kč (§151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §1 odst. 3 písm. a), b) a c) a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.)“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala odpůrkyně odvolání, v němž vyjadřuje nesouhlas s výrokem II. tohoto usnesení, přičemž namítá, že „napadený výrok II. nemá oporu ve spise, neboť navrhovatelka, jak sám Městský soud v Praze uvádí, neučinila jediný procesní úkon v rámci odvolacího řízení“, a proto že „jí náklady nemohly vzniknout“, ani že „nejsou žádné náklady z její strany doloženy“.
Nejvyšší soud, jemuž byl spis k rozhodnutí o podaném opravném prostředku předložen, po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o odvolání odpůrkyně musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.
Podle §201 o. s. ř. je odvolání opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (srov. ustanovení §9, §9a a §10 o. s. ř.).
Opravným prostředkem, jímž lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, připouští-li to zákon, je dovolání (§236 odst. 1 o. s. ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.).
Jelikož odvolání není opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, občanský soudní řád neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu k jeho projednání. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jenž má ve smyslu §104 odst. 1 a §243c odst. 1 o. s. ř. za následek zastavení řízení o takovém odvolání.
Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku (dovolání) proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 85, ročník 2001; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 139, ročník 2002; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 133/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1700/2021).
Nejvyšší soud proto řízení o odvolání odpůrkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2023, č. j. 58 Co 86/2023-51, podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že i kdyby odpůrkyně svým podáním zamýšlela podat dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, takové dovolání by nebylo objektivně přípustné (srov. ustanovení §238 až §239 o. s. ř. a §30 odst. 1 z. ř. s.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2023
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu