ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.1241.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 1241/2023-2207
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Davida Vláčila ve věci dědictví po L. S., zemřelé dne XY, za účasti 1. J. S. a 2. V. H. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1068/2010, o dovolání J. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2022, č. j. 29 Co 44/2022-2097, takto:
I. Dovolání J. S. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání J. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022, č. j. 29 Co 44/2022-2097, není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „občanský soudní řád“), přípustné, neboť závěry odvolacího soudu v otázkách předestřených dovolatelem jsou s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v souladu a není důvod, aby byly posouzeny jinak.
Vzhledem k tomu, že zůstavitelka zemřela dne XY a že při dědění se použije právo platné (a účinné) v den smrti zůstavitele (§3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), je pro posouzení právních otázek rozhodná právní úprava účinná v době smrti zůstavitelky, tedy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 19. 7. 2009 (dále jen „obč. zák.“) a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 12. 2008 (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud opakovaně vyslovil závěr, že závěť se týká majetku náležejícího zůstaviteli v době jeho úmrtí a vymezení majetku odkazem na „veškerý ostatní majetek“ je vymezením zcela určitým a srozumitelným (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 30 Cdo 517/2002, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1380/2007) a v souladu s uvedeným závěrem postupovaly soudy obou stupňů při výkladu závěti zůstavitelky i v projednávané věci.
Zpochybňuje-li dovolatel, že do aktiv dědictví byla zařazena „kupní cena nemovitosti“ (jedná se o „dům s pozemky na adrese XY“) ve výši 10 750 000 Kč, nikoliv cena stanovená znaleckým posudkem ke dni úmrtí zůstavitelky ve výši 13 500 000 Kč, pak mu lze přisvědčit potud, že zůstavitelův majetek se zjišťuje zásadně podle stavu, jaký tu byl v době smrti zůstavitele, ovšem výjimečně, vyplývá-li to z právního předpisu, jsou rozhodné i okolnosti, které nastaly až po smrti zůstavitele (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1204/2003). Takovou okolností je v projednávané věci prodej majetku zůstavitelky v průběhu dědického řízení (se souhlasem soudu) a správně byl proto do soupisu aktiv (a pasív) dědictví (§175m o. s. ř.) jako podkladu pro určení obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví (§175o o. s. ř.), zařazen výtěžek prodeje nemovitosti, nikoliv její cena stanovená ke dni úmrtí zůstavitelky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 967/2004).
Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky týkající se (ne)možnosti nabýt majetek v dědictví „z titulu soudem ustanoveného správce pozůstalosti“, neboť skutečnost, že jeden z dědiců byl záhlaví dovoláním napadeného usnesení (nadbytečně) označen zároveň jako „správce části dědictví“ nemá pro určení dědického práva žádný význam. Dědickým titulem v projednávané věci je závěť zůstavitelky a způsob označení závětního dědice v záhlaví napadeného usnesení na uvedeném závěru nemůže nic změnit.
Dovolání proti té části usnesení o dědictví, jíž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí o odměně notáře jako soudního komisaře a náhradě jeho hotových výdajů, o náhradě nákladů státu a náhradě nákladů řízení účastníků, není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h/ občanského soudního řádu.
Nejvyšší soud proto dovolání J. S. podle ustanovení §243c odst. 1 občanského soudního řádu odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 občanského soudního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 11. 2023
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu