ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.1320.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 1320/2023-775
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD. , se sídlem v Londýně, EC3V 3LT, Suite 319-3, Royal Exchange Avenue, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 4115679, zastoupeného JUDr. Martinem Salokou, advokátem se sídlem v Košicích, Zvonárska č. 8, Slovenská republika, se zástupcem pro doručování Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, za účasti WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná č. 835/13, IČO 25780450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 49/5, o vkladu práv do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 104/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4 Co 308/2020-739, takto:
Dovolání žalobce se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 10. 2020, č. j. 19 C 104/2015-616, zamítl návrh Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který vystupoval jako správce zajištěného majetku nynějšího žalobce (i jako správce zajištěného majetku druhého účastníka řízení), na pokračování v přerušeném řízení. Řízení bylo přerušené do skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014. Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových byl opatřením Vrchního státního zastupitelství pověřen správou zajištěného majetku žalobce i druhého účastníka. Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových vzal žalobu zpět v části týkajících se pohledávek za společností EPIAG LOFIDA – PORCELÁN CZ s. r. o., ohledně níž je vedeno insolvenční řízení. Krajský soud v Plzni o pokračování v řízení rozhodoval opětovně poté, co svým dřívějším rozhodnutím s ohledem na toto zpětvzetí rozhodl, že se v řízení pokračuje, přestože věc vedená pod sp. zn. 65 C 101/2014 dosud nebyla skončena, a toto rozhodnutí o pokračování v řízení bylo potvrzeno odvolacím soudem, následně však v dovolacím řízení byla tato rozhodnutí usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2650/2019 zrušena. Krajský soud v Plzni uvedl, že přes tento právní názor vyjádřený v kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu podal žalobce následně návrh na pokračování řízení. Soud konstatoval, že je vázán právním názorem, že řízení má být po dobu probíhajícího řízení o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, podle nějž má být proveden vklad do katastru nemovitostí, přerušeno, a návrh na pokračování v řízení proto zamítl.
K odvolání Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 9. 2022, č. j. 4 Co 308/2020-739, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. V průběhu odvolacího řízení Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sdělil, že zajištění majetku žalobce bylo zrušeno. V důsledku toho odvolací soud přestal s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových jednat jako s účastníkem. Odvolání jím však bylo podáno v době, kdy účastníkem byl, jeho odvolání proto není podáno osobou neoprávněnou. Řízení bylo přerušeno do skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014. Pro věc je významnou pouze tato skutečnost, která může být jediná podkladem pro pokračování v přerušeném řízení. Citované řízení nebylo dosud skončeno, a proto nelze rozhodnout ani o částečném zpětvzetí žaloby. K tomu odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1828/2000, bez bližšího citování závěrů tohoto usnesení. Podle odvolacího soudu se judikatura Nejvyššího soudu reprezentovaná usnesením sp. zn. 28 Cdo 1540/2021, týkající se možnosti pokračovat v přerušeném řízení v případě zpětvzetí žaloby, neuplatní, neboť žaloba byla vzata zpět jen částečně. Pokud by v řízení bylo pokračováno za účelem o částečného zastavení řízení, muselo by být řízení o zbývající části žalobního nároku poté opět přerušeno, což se příčí zásadě hospodárnosti a také by takový postup byl v rozporu s ustálenou judikaturou. Odvolatelem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1972/2019, žádnou takovou explicitní úvahu neobsahuje, neboť v řízení, v němž byl vydán, byla vzata žaloba zpět, aniž by bylo (dosud) přerušeno.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal účastník WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, dovolání. Dovolatel ke svému postavení uvádí, že zajištění majetku podle §79e odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., kterým bylo zakázáno žalobci i dovolateli nakládat s pohledávkami a právy s nimi souvisejícími, bylo zrušeno. Argumentuje, že v předmětném řízení, jehož podstatou je návrh na změnu zástavního věřitele, blokuje navazující vkladová řízení u katastrálních úřadů, např. řízení o výmazu zástavního práva, a že proto Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (který byl oprávněný jednat na základě zajištění majetku) učinil zpětvzetí žalob v těch případech, kdy došlo ke splacení úvěru. Podle dovolatele byla předchozí zrušující rozhodnutí Nejvyššího soudu vztahující se k projednávané věci založena toliko na nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nižších stupňů, což podle dovolatele odvolací soud nereflektoval. Dovolatel má za to, že nebyl dodržen závazný právní názor z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1614/2021, a napadené rozhodnuté považuje za nepřezkoumatelné. Vytýká odvolacímu soudu, že není zřejmé, jaký význam má mít soudem citované rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1540/2021. I kdyby v odkazované věci došlo k úplnému a nikoli jen částečnému zpětvzetí, není to důvodem pro zcela odlišné rozhodnutí.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Odvolací soud svůj názor, že v řízení nelze pokračovat, podpořil odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1828/2000, bez bližšího vyložení závěrů citovaného usnesení. Citované rozhodnutí se týkalo případu, kdy řízení bylo přerušeno ze zákona prohlášením konkursu, a neřeší proto obdobnou otázku jako v projednávané věci, kdy bylo řízení přerušeno rozhodnutím soudu. Směřoval-li snad tento závěr odvolací soudu k tomu, že zpětvzetí návrhu na změnu v osobě zástavního věřitele se vztahovalo k zástavnímu právu zatěžujícímu nemovitost zástavního dlužníka, který se nachází v úpadku, potom je nutno uvést, že ten není účastníkem tohoto řízení.
Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je však přesto v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu reprezentovanou usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 973/2017, a tam vyjádřeným právním názorem, že probíhá-li občanské soudní řízení podle části třetí občanského soudního řádu, jehož předmětem je návrh na zrušení rozhodčího nálezu, podle něhož má být proveden zápis práva do katastru nemovitostí vkladem, je to - obdobně jako ve vkladovém řízení vedeném u katastrálního úřadu - důvodem pro přerušení řízení o žalobě podané podle části páté občanského soudního řádu ve smyslu ustanovení §245 a §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť v probíhajícím řízení o zrušení rozhodčího nálezu je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu o zápisu práva do katastru nemovitostí vkladem.
Odvolacímu soudu je však třeba vytknout jeho závěr, že bez vydání usnesení o pokračování v řízení nelze rozhodnout o částečném zpětvzetí žaloby. Za účelem rozhodnutí o (částečném) zpětvzetí žaloby soud nevydává usnesení o pokračování v řízení přerušeném rozhodnutím soudu na základě ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Takové rozhodnutí nesměřuje k meritornímu rozhodnutí ve věci, a proto není namístě nahlížet na rozhodování o návrhu na zpětvzetí v tomto smyslu jako na pokračování v řízení, byť takové rozhodování může obnášet i další procesní úkony (jako např. zjištění stanoviska protistrany). Podpůrně srov. např. ustanovení §111 odst. 4 větu třetí o. s. ř., z níž vyplývá, že v případě, kdy je řízení přerušeno podle ustanovení §110 o. s. ř., a není návrh na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví, z čehož je patrno, že soud v takovém případě (logicky) nevydává usnesení o pokračování v řízení, aby mohl řízení zastavit, ale rovnou řízení zastaví. Odvolacím soudem odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1828/2000, se vztahovalo k odlišné situaci, kdy řízení bylo přerušeno ze zákona prohlášením konkursu, a dovolací soud v něm toliko konstatoval, že bez návrhu na pokračování v řízení o zpětvzetí dovolání (obdobně jako o zpětvzetí žaloby nebo o zpětvzetí odvolání) za trvání konkursu soud nemůže rozhodnout.
Protože skutečnost, že je řízení přerušené, nebrání soudu rozhodnout o částečném zpětvzetí žaloby, nemá výše uvedený nesprávný závěr odvolacího soudu vliv na věcnou správnost jeho rozhodnutí, kterým potvrdil zamítnutí návrhu na pokračování v řízení. Nalézací soudy by proto měly následně rozhodnout o částečném zpětvzetí žaloby, na čemž ničeho nemění, že namísto Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových vystupuje nyní v pozici žalobce LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD., který následně vyjadřoval s částečným zpětvzetím nesouhlas, neboť zpětvzetí žaloby je jednostranným procesním úkonem účastníka, jehož účinky nastávají tím, že se dostane adresátu (soudu) do dispozice. Došlo-li k tomu, nelze již zpětvzetí vzít dalším úkonem zpět a navrátit tak řízení do původního stavu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1211/99).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení v dané věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.7.2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48, ročník 2003).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2023
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu