ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2253.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 2253/2023-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně energo engineering s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Mařatkova č. 918/2, IČO 28476409, zastoupené Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem v České Třebové, Staré náměstí č. 15, proti žalované HCS Centrum s.r.o. , se sídlem v Plané nad Lužnicí, Chýnovská č. 850, IČO 26031221, o zaplacení 1 501 149,59 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 13 C 26/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 13. února 2023, č. j. 15 Co 20/2023-34, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 13. 2. 2023, č. j. 15 Co 20/2023-34, potvrdil usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 6. 2022, č. j. 13 C 26/2022-24 (výrok I.), který rozhodl o tom, že se řízení zastavuje a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; krajský soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud konstatoval, že „v daném případě okresní soud splnil svou povinnost uloženou mu ustanovením §17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. a doručoval svoji písemnost do datové schránky právního zástupce žalobkyně“, že „podle §17 odst. 3 citovaného zákona bylo tímto způsobem žalobkyni doručeno dne 6. 5. 2022, přičemž zcela nepochybně (žalobkyně to nesporuje) jí byly doručeny 2 datové soubory, tj. výzva k doložení listinných důkazů a výzva k zaplacení soudního poplatku“, že „na základě podaného odvolání si odvolací soud ověřil u okresního soudu z tzv. e-výpravny (aplikace Ministerstva spravedlnosti e-výpravny datových schránek), že pod č. j. 13 C 26/2022 byly do datové schránky Mgr. Marka Hyleny dne 6. 5. 2022 doručeny 2 datové soubory jako dokument PDF“, že „výslovně je v této aplikaci uvedeno, že jeden z datových souborů obsahoval výzvu k zaplacení soudního poplatku“ a že „oba datové soubory doručované do datové schránky Mgr. Marka Hyleny byly bez problémů i v současné době soudem otevřeny“. Dále odvolací soud uvedl, že „soud prvního stupně postupoval zcela v souladu se zákonem a případné technické potíže, které na straně adresáta s otevřením souboru nastaly, nejsou důvodem, pro který by mohlo být doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku považováno za neúčinné“, že „navíc pokud právní zástupce žalobkyně nezpochybňuje, že mu byly do datové schránky skutečně doručeny 2 datové soubory, pak v případě, že jeden z nich evidentně z důvodů na jeho straně nešel přečíst, mu nebránilo nic v tom, aby si u odesílajícího soudu obsah souboru ověřil, k čemuž měl dostatečně dlouhou dobu“, a že „neúčinnost doručení pak nezpůsobuje ani jeho předpoklad, že bude vyzván k zaplacení soudního poplatku až poté, kdy bude splněna povinnost doložit listinné důkazy“. Proto odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že „výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalobkyni řádně doručena dne 6. 5. 2022, a jestliže marně uplynula lhůta k zaplacení soudního poplatku, bylo řízení správně zastaveno“.
Proti usnesení odvolacího soudu (výroku I.) podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včasné dovolání, jehož přípustnost spatřuje v dosud Nejvyšším soudem neřešených procesních otázkách, a to „kdo je povinen prokazovat obsah doručené datové zprávy a zda je na účastníku řízení, aby v pochybnostech obsah datové zprávy zpětně ověřoval“. Dovolatelka dovozuje, že „usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, když „jí žádná výzva k zaplacení soudního poplatku doručena nebyla a nebyla jí doručena ani prostřednictvím jejího právního zástupce“. Konkrétně pak tvrdí, že druhý soudem doručovaný datový soubor nebylo možné otevřít a přečíst, že pokud by byla skutečně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, tak by této výzvě vyhověla, jelikož jí byla poplatková povinnost samozřejmě známa a s úhradou soudního poplatku počítala, a že předpokládala, že jí výzva k zaplacení soudního poplatku bude doručena až poté, co splní výzvu soudu k doplnění žaloby. Má za to, že je na straně soudu řádně doložit a prokázat, že předmětná zásilka byla žalobkyni skutečně řádně doručena, a že rozhodně nebylo prokázáno a doloženo, že by soubor nebylo možné přečíst z důvodu na straně žalobkyně, jak uvádí odvolací soud v napadeném usnesení. Podle jejího názoru nelze na účastníka přesouvat povinnost, aby zpětně u odesílajícího soudu obsah souboru ověřoval, neboť účastník řízení žádnou takovou povinnost nemá, není mu uložena žádným zákonným ustanovením; zároveň v praxi není výjimečný případ, kdy nelze přílohu datové zprávy řádně otevřít a přečíst. Navrhla proto, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu dovolací soud změnil a rozhodl tak, že se řízení nezastavuje, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 věta první o. s. ř.).
Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolatelkou předestřené otázce (tj. vyřešení právní otázky platnosti doručení dokumentu – výzvy k zaplacení soudního poplatku – do datové schránky právního zástupce žalobkyně) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Podle §47 odst. 1 o. s. ř. se při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky postupuje podle zákona č. 300/2008 Sb., elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“).
Dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu (§18 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb.). Toto doručení má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou (§18 odst. 6 zákona č. 300/2008 Sb.).
Podle §50f odst. 3 o. s. ř. doručuje-li soud písemnost při úkonu, o němž se nepořizuje protokol, nebo prostřednictvím doručujícího orgánu, vyznačí se doručení písemnosti na doručence. Doručenka je veřejnou listinou. Není-li prokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé (srov. také §134 o. s. ř.). Toto zákonné ustanovení zakotvuje vyvratitelnou domněnku správnosti a pravdivosti údajů na doručence, která dopadá na každý jednotlivý údaj na ní uvedený. K tomu, aby mohla být vyvrácena správnost údajů o doručení obsažených v (elektronické) doručence, tedy musí účastník řízení především tvrdit skutečnosti, jež v případě, že jsou prokázány, vedou k závěru, že údaje v doručence nejsou pravdivé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2756/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 10, ročník 2000; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2837/2011; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1057/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5612/2017).
V ustálené soudní praxi nejsou pochybnosti o tom, že bylo-li v řízení prokázáno (skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná), že se oprávněný zástupce účastníka řízení do datové schránky přihlásil v konkrétní den, musí nutně obstát i závěr odvolacího soudu, že zásilka byla tento den platně doručena, a že skutečnost, že se účastníku řízení nepovede zpřístupnit obsah doručovaného dokumentu, nemá vliv na platnost doručení (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 3 Ads 146/2010; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 930/2014; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 6 Afs 123/2015, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. I. ÚS 1930/14).
Pokud pak dovolatelka polemizuje se skutkovými zjištěními ohledně doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku do datové schránky jejího právního zástupce [namítá-li zejména, že „jí žádná výzva k zaplacení soudního poplatku doručena nebyla a nebyla jí doručena ani prostřednictvím jejího právního zástupce“, že „z obsahu spisu je sice zřejmé, že soud prvního stupně na č. l. 10 vydal výzvu k zaplacení soudního poplatku ve výši 75 058 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení této výzvy, ale nebylo však nijak doloženo, že tato výzva byla řádně doručena zástupci žalobkyně“, že „z čísla jednacího datové zprávy (13 C 26/2022-11) je zřejmé, že žalobkyni byl doručován toliko list spisu č. 11 a nikoli č. 10“ a že „je na straně soudu řádně doložit a prokázat, že předmětná zásilka byla žalobkyni řádně doručena“, ale že „odvolací soud se k této otázce nevyjádřil pouze obecně“], nesprávně staví svou dovolací argumentaci na – jak vyplývá z výše uvedeného – domněle (rozhodovací praxí soudů) dosud neřešené otázce a ve svém důsledku uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., dle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Takový nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, který je výsledkem volného hodnocení důkazů a není neodůvodněný ani rozporný s obsahem spisu, přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nezakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 551/2007; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 292/2016).
Dovolací námitky, jimiž žalobkyně uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 věty první o. s. ř., a z nichž nevyplývá žádná právní otázka, jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř., tak nejsou rovněž způsobilé založit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací) proto z výše uvedených důvodů dovolání žalobkyně směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 13. 2. 2023, č. j. 15 Co 20/2023-34, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu