ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2380.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 2380/2023-903
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci projednání pozůstalosti po M. N. , zemřelé 28. 3. 2018, za účasti pozůstalé dcery 1) M. R. zastoupené JUDr. Terezou Večeře Chadimovou, advokátkou, se sídlem ve Velké Bíteši, Karlov 254, a pozůstalého syna 2) J. N. zastoupeného JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Smilova 356, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 31 D 180/2018, o dovolání M. R. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 22. 3. 2023, č. j. 18 Co 59/2023-860, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 31 D 180/2018-831, rozhodl, že „odvolací řízení zahájené odvoláním pozůstalé dcery M. R. podaným k poštovní přepravě dne 8. 12. 2022 (notářce jako soudní komisařce doručené dne 12. 12. 2022) proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách č. j. 31 D 180/2018–808, ze dne 18. 11. 2022, se zastavuje“ (výrok I) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně k odvolání poz. dcery M. R. potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Takto soudy obou stupňů rozhodly za situace, kdy pozůstalá dcera M. R. spolu s podáním odvolání proti rozhodnutí ve věci samé nezaplatila soudní poplatek tak, jak jí to ukládá §4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích, v nyní účinném znění [dále jen „ZoSP“]. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 12. 2022, č.j. 31 D 180/2018–820, proto byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč, a to ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení. Zároveň byla poučena, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno. Usnesení bylo pozůstalé dceři M. R. doručeno dne 19. 12. 2022, ani v dodatečně stanovené lhůtě však soudní poplatek neuhradila.
Usnesení odvolacího soudu napadla poz. dcera M. R. [dále též „dovolatelka“] v celém jeho rozsahu dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož nezaplatila-li dovolatelka soudní poplatek
– splatný podáním odvolání – současně s podáním odvolání a ani v dodatečné 20 denní lhůtě stanovené jí za tím účelem soudem (soudním komisařem), je dán důvod pro zastavení odvolacího řízení podle §9 odst. 1 ZoSP, přičemž k soudnímu poplatku zaplacenému případně po takto stanovené lhůtě nelze přihlížet, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 162/2018, ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 29 ICdo 156/2018, ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1841/2019, či ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2870/2019, či usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1334/18, nebo ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18).
Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále jen „velký senát“) v usnesení ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 120/2019, vyložil a odůvodnil právní názor, že „nesplnil-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (§4 odst. 1 a §7 odst. 1 ZoSP), a soud ho proto musel vyzvat k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě, kterou mu určil (§9 odst. 1, 2 ZoSP), je lhůta zachována, jen je-li předepsaná částka, ať už v kolkových známkách, v hotovosti v pokladně, či na bankovním účtu, nejpozději poslední den lhůty v dispozici příslušného soudu. K zaplacení poplatku po této lhůtě již nemůže podle §9 odst. 1 a 2 ZoSP, ve znění novely provedené zákonem č. 296/2017 Sb. účinným od 30. 9. 2017, přihlédnout. Přestože (ne)zaplacení soudního poplatku má tak nesporně i procesněprávní důsledky, není (ne)zaplacení poplatku procesním úkonem. Lhůta podle §9 odst. 1, 2 (dříve odst. 7) ZoSP je založena přímo tímto zákonem, a má tak charakter jiný“.
Lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 1 a 2 zákona je propadnou soudcovskou lhůtou podle §55 o. s. ř. procesní povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19, bod 32, nález Ústavního soudu ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. III. ÚS 49/01, nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 483/2020). Takovou lhůtu může předseda senátu prodloužit jen před jejím uplynutím, a to na návrh účastníka (podaný ve lhůtě) či bez návrhu (§55 o. s. ř. věta druhá, §9 odst. 1 a 2 ZoSP), případně lze negativnímu následku zastavení řízení zabránit postupem podle §9 odst. 4 písm. c) ZoSP včasným (ve lhůtě podaným) sdělením okolností, které osvědčují nebezpečí z prodlení, a doložením, že bez své viny nemohl účastník poplatek dosud zaplatit (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1335/18, bod 9). Doplnit lze, že prominutí zmeškání lhůty s účinky podle §58 o. s. ř. přichází v úvahu pouze u lhůt zákonných, nikoliv soudcovských podle §55 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 544/2001, ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3773/2008, či ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4629/2018).
Namítá-li dovolatelka, že byla zdravotně indisponována, pak jednak své dovolání konstruuje na skutkových zjištěních, které soudy nižších stupňů neučinily (což jej bez dalšího diskvalifikuje z jeho přípustnosti, srov. §241a odst. 1 o. s. ř.) a jednak přehlíží, že u propadné soudcovské lhůty podle §9 odst. 1 a 2 ZoSP nepřichází prominutí jejího zmeškání v úvahu (srov. judikaturu reprodukovanou v předchozím odstavci). Navíc je třeba uvést, že dovolatelka podle obsahu spisového materiálu požádala o prodloužení lhůty stanovené ji původně k doplnění (obsahových náležitostí) odvolání, avšak včas nepožádala o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku (tedy ve lhůtě stanovené k jeho úhradě, viz již zmiňovaný §9 odst. 4 písm. c/ ZoSP), natož aby v téže (tzv. propadné) lhůtě vyjevila tak zásadní a vskutku vážné důvody, pro něž by nemohla v době jejího běhu soudní poplatek buď sama nebo prostřednictvím jiné osoby zaplatit. Soudy nižších stupňů proto nechybovaly, pokud se argumentací upínající se k údajně zhoršenému zdravotnímu stavu dovolatelky nezabývaly. Neodklonily se tím ani od závěrů dovolatelkou připomínaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1422/2021, neboť ty nelze, s ohledem na zvláštní povahu lhůty určené k úhradě soudního poplatku a zákonem jasně stanoveným následkům spojeným s jejím nedodržením, uplatnit. Nadto soud prvního stupně o navíc evidentně opožděně podaném návrhu na dodatečné „prodloužení“ soudcovské lhůty k úhradě soudního poplatku negativně rozhodl svým pravomocným usnesením ze dne 15. 2. 2023, č. j. 31 D 180/2018-852.
Již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě ze zákona splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby, odvolání či dovolání. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho vlastní pasivity (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1573/2020, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2020, sp. zn. II. ÚS 3192/2020). Lze proto shrnout, že soudy nižších stupňů se od ustálené judikatury dovolacího soudu při postupu ústícím v zastavení odvolacího řízení pro včasné nezaplacení soudního poplatku neodchýlily a dovolání tak není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolání napadající usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 8. 2023
JUDr. David Vláčil
předseda senátu