ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2456.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 2456/2023-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Romana Fialy v právní věci péče o nezletilou AAAAA (pseudonym) , zastoupené opatrovníkem městem Litvínov, se sídlem městského úřadu v Litvínově, nám. Míru č. 11, dceru rodičů H. Z, a otce V. Đ. M., zastoupeného Mgr. Pham Viet Do, advokátem se sídlem v Praze, Karlovo náměstí č. 287/18, za účasti navrhovatele Okresního státního zastupitelství v Mostě , se sídlem v Mostě, Báňská č. 285, o zbavení otce rodičovské odpovědnosti, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp.zn 19 Nc 21002/2022, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. března 2023 č.j. 13 Co 39/2023-48, takto:
I. Dovolání otce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16.3.2023 č.j. 13 Co 39/2023-48 není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce závažného zanedbávání rodičovské odpovědnosti ve smyslu ustanovení §871 odst. 1 o.z. srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2014 sp. zn. 30 Cdo 3361/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.5.2013 sp.zn. 30 Cdo 1376/2012 nebo dovolatelem zmiňované stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 28.6.1989 sp. zn. Cpj 19/89, a v nich vyjádřený právní názor, že za závažné zanedbávání rodičovské odpovědnosti se považuje zejména dlouhodobé neplnění rodičovských práv a povinností k nezletilému, absolutní nezájem o nezletilého, zejména o jeho výchovu a výživu, trvalé ponechání dítěte ve výchovném zařízení spojené s nezájmem o toto dítě a s neprojevením snahy převzít je do rodinné výchovy, nemorální způsob života rodičů, soustavné neplnění vyživovací povinnosti k dítěti, trestní postih pro zanedbávání povinné výživy apod.) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů není dovolací soud oprávněn přezkoumávat), že otec, který je občanem Vietnamské socialistické republiky, byl do rodného listu nezletilé zapsán za účelem získání trvalého pobytu, za což matka obdržela odměnu ve výši 30 000 Kč, a následně za toto jednání byla matka trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 2.6.2022 č.j. 5 T 56/2022-92 pravomocně odsouzena za přečin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle ustanovení §341 odst. 1 trestního zákoníku. Od narození nezletilé otec svou rodičovskou odpovědnost vůči nezletilé žádným způsobem nevykonává a nikdy nevykonával, o nezletilou se nijak nezajímá, nestýká se s ní, pouze na ni hradí matce výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně. Mezi otcem a nezletilou není vytvořen žádný vztah, nezletilá ho nezná a otec se ani žádným způsobem nesnaží tento stav změnit. S ohledem na všechny výše zmíněné skutečnosti, které v řízení ovládaném vyšetřovací zásadou vyšly najevo, odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku – náležitě zvážil intenzitu zanedbávání rodičovské odpovědnosti otce vůči nezletilé, přičemž zohlednil jak charakter závadového jednání otce, tak dobu jeho trvání, i neměnnost stavu do budoucna. Dovodil-li proto za tohoto skutkového stavu, že otec svou rodičovskou odpovědnost vůči nezletilé závažným způsobem zanedbává, jde o závěr, který je s výše citovanými závěry soudní judikatury konformní. Z hlediska tohoto závěru přitom není podstatné, jak se dovolatel mylně domnívá, zda dovolatel je či není biologickým otcem nezletilé; významné je toliko jednání dovolatele ve vztahu k plnění rodičovských práv a povinností k nezletilé, tedy že okolnosti projednávané věci odůvodňují závěr, že zanedbávání rodičovské odpovědnosti dovolatele vůči nezletilé dosahuje intenzity vyžadované ustanovením §871 odst. 1 o.z.
Namítá-li dovolatel, že „legitimního cíle mohlo být dosaženo mírnějšími prostředky“, potom přehlíží, že je-li (tak jako v posuzované věci) na základě výsledků provedeného dokazování odůvodněn závěr, že rodič svou rodičovskou odpovědnost závažným způsobem zanedbává, je tím naplněna skutková podstata ustanovení §871 odst. 1 o.z. a soud je povinen (zákon nedává soudu možnost jiné volby) rozhodnout tak, že rodiče jeho rodičovské odpovědnosti zbaví.
Předestírá-li dovolatel ve prospěch svých úvah vlastní skutkové závěry, že „z jeho strany došlo k podstatné změně v jeho přístupu k nezletilé dceři“, jde o námitku, která představuje ve své podstatě nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud vycházel. Touto výtkou ovšem dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., a proto dovolací soud nemohl rozsudek odvolacího soudu v tomto směru přezkoumat.
Konečně nelze sdílet ani výtku dovolatele, že by odvolací soud dostatečně nezjišťoval názor nezletilé, neboť za situace, kdy nezletilá (jak sama uvedla) otce nezná a otec o ni od jejího narození nejeví zájem, nebylo důvodu zjišťovat, zda nezletilá „chce a má zájem s otcem navázat vztah“, jestliže v době rozhodování soudu bylo možno spolehlivě usuzovat na to, že otec svůj přístup k nezletilé dceři (byť v dovolání tvrdí opak) nehodlá změnit.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 10. 2023
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu