ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2620.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 2620/2023-456
sp. zn. 24 Cdo 2621/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 424/16, o zaplacení 610.164,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Co 28/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. července 2022 č. j. 5 Co 79/2022-223y a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2023 č. j. 5 Co 256/2022-223al, takto:
I. Řízení o dovoláních žalobce se zastavují .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23.7.2022 č.j. 5 Co 79/2022-223y potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 č.j. 35 Co 28/2019-223p ve výrocích I., III a IV., jimiž bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, byla zamítnuta žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a byl zamítnut návrh žalobce na odklad vykonatelnosti; současně odvolací soud odmítl odvolání žalobce proti výroku II. tohoto usnesení, jímž bylo rozhodnuto o vyloučení věci k samostatnému řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce (nezastoupen advokátem) dovolání, ve kterém požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení konkrétního zástupce z řad advokátů (Mgr. Tomáše Marka).
Následně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22.2.2023 č.j. 5 Co 256/2022-223al potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.10.2022 č.j. 35 Co 28/2019-223ad, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě pro zmatečnost, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce (opět nezastoupen advokátem) další dovolání, ve kterém také požádal o osvobození od soudních poplatků o ustanovení konkrétního zástupce z řad advokátů (Mgr. Tomáše Marka).
Dovolatel byl poté usneseními Městského soudu v Praze ze dne 15.11.2022 č.j. 35 Co 28/2019-223ah a ze dne 21.6.2023 č.j. 35 Co 28/2019-223bc vyzván k zaplacení soudních poplatků za obě dovolání. Dovolatel ve stanovené lhůtě znovu požádal o osvobození od soudních poplatků „ze všech jeho dovolání“ a o ustanovení zástupce z řad advokátů, a soudní poplatky nezaplatil.
Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo a vyplývá to i z obsahu spisu, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním mimořádného množství vesměs neodůvodněných a neurčitých procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12.2.2009 sp. zn. III. ÚS 480/06 nebo ze dne 27.10.2011 sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl již i dovolací soud, a to v obecné poloze např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2016 sp. zn. 30 Cdo 1417/2016 nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2020 sp. zn. 30 Cdo 4138/2019.
Dovolací soud tak má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o.s.ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu nebo účastníků řízení odlišných od žalobce. Takový zneužívající procesní postup žalobce však ve shodě s ustanoveními §2 a §6 o.s.ř. nemůže požívat právní ochrany. Odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle ustanovení §41a odst. 3 o.s.ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2016 sp. zn. 22 Nd 159/2016].
Jelikož žádost žalobce o osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce, další z řady neodůvodněných a nedůvodných žádostí, představuje jen další z jeho opakovaných obstrukčních jednání, nebylo k této žádosti podle ustanovení §41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému úkonu přihlíženo a dovolací soud proto podle ustanovení §9 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dovolací řízení zastavil a žalobce již znovu k zaplacení soudních poplatků za dovolání nevyzýval (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14.10.2004 sp. zn. III. ÚS 404/04).
Tímto postupem nemohla být ohrožena procesní práva žalobce, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné obstrukční žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu. O tom, že k jeho dalším obstrukčním žádostem již nebude podle ustanovení §41a odst. 3 o.s.ř. přihlíženo, byl nadto vyrozuměn již soudy nižších stupňů.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 10. 2023
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu