ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2769.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 2769/2023-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně ROZEPOS, s.r.o., se sídlem v Táboře, Moskevská č. 2715/1, IČO 04908503, zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 10, Šrobárova č. 2002/40, proti žalované MUR PORTANT s.r.o., se sídlem v Praze 4, K Zeleným domkům č. 682/24a, IČO 27609278, zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1683/127, o zaplacení 1 588 664,61 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 352/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2023, č. j. 69 Co 144/2023-165, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 18 101,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Víta Hrnčiříka, LL.M., Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 10, Šrobárova č. 2002/40.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 23. 2. 2023, č. j. 16 C 352/2021-139, uložil žalované zaplatit žalobkyni 1 588 664,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky probíhalo jednání o demolici čtyř objektů s roztříděním materiálu na dvě hromady recyklátu cihlového a betonového a odvozu a zlikvidování zbylého materiálu. Strany si při vyjednávání zaslaly dne 2. 2. 2021 a 4. 2. 2021 písemné návrhy smlouvy, které obsahovaly zásadní změny, a k dohodě nedospěly. Přestože jednání o smlouvě nebyla ukončena, došlo mezi účastníky záznamem ve stavebním deníku k písemnému předání a převzetí pozemku a předmětných čtyř objektů k demolici a úpravě odpadů s ponecháním na místě. Stavební deník obsahuje záznamy od 4. 2. 2021, dne 11. 2. 2021 byl učiněn záznam „přerušit práce, než se strany dohodnou“, a 12. 2. 2021 převzala žalovaná staveniště zpět. Soud vycházel ze znaleckého posudku ke stanovení obvyklé ceny za provedené demoliční práce, a protože si znalec při výslechu své závěry obhájil, považoval soud za nadbytečné zadání revizního znaleckého posudku. Soud vzal za prokázané, že byly zbourány čtyři objekty, nebyly dokončeny pouze práce na likvidaci základů třech domů, došlo k třídění materiálu a drcení cihlové suti, která byla požita na zpevnění plochy podle požadavku žalované a na stavbě vznikl recyklát z betonu a z cihel. K uzavření smlouvy o dílo ani ke sjednání ceny mezi účastníky nedošlo. Žalovaná neměla v úmyslu uzavřít smlouvu ani v ústní podobě, strany se nedohodly ani na způsobu určení ceny. Nelze smlouvu posoudit podle §1724 o. z., neboť ji nepovažovaly za uzavřenou a jednaly dále o jejím obsahu, ani podle §1756 o. z. vzhledem k prokázané vůli a chování účastníků, ani protinávrh s rozsáhlými změnami nebyl akceptací nabídky. Práce byly prováděny pod dohledem a podle pokynů žalované, udržovala žalobkyni v přesvědčení, že dojde k uzavření smlouvy, je proto absurdní tvrzení žalované, že se jednalo o „pokoutní“ činnost žalobkyně, které bylo nepřikázaným jednatelstvím. Teprve k požadavku žalobkyně na zaplacení nákladů došlo k přerušení spolupráce a vznesení námitky nedodržení technologických postupů, ačkoli žalovaná byla na staveništi každodenně. Postoj žalované je rozporuplný, když postup žalobkyně označovala za svévolný a současně odkazovala na ujednání neuzavřené smlouvy a uplatňovala nároky z vadného plnění, její jednání se jeví jako účelové a v rozporu se zásadou poctivosti jednání. Žalobkyně má právo na náhradu z titulu bezdůvodného obohacení, obvyklá cena plnění byla znalcem stanovena ve zcela minimálním rozsahu 1 588 664,61 Kč včetně DPH, a to s vyloučením sporných údajů, při doplnění dokumentace by muselo dojít jedině k navýšení ceny. K posouzení nároku z vadného plnění „na slevu z původně navržené ceny díla“ ve výši 1 228 664,61 Kč soud uvedl, že žalovanou vyzval k doplnění tvrzení ke své obraně, že k třídění materiálu nedošlo, případně že bylo provedeno nekvalitně, že ke sjednání takové činnosti došlo a k výši uplatněného nároku na slevu. Jelikož smlouva o dílo nebyla uzavřena, nelze uplatňovat práva z vad. Bylo požadováno pouze vytvoření dvou hromad cihlového a betonového recyklátu, žádný speciální postup sjednán nebyl, a tento požadavek na vytřídění materiálu byl splněn, jak vyplývá z fotodokumentace, výpovědi svědků a stavebního deníku. Žalovaná postupovala s odbornou péčí. Žalobě bylo tudíž v celém rozsahu vyhověno.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 6. 2023, č. j. 69 Co 144/2023-165, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Uvedl, že soud prvního stupně učinil odpovídající skutková zjištění. Rozsah provedených prací byl prokázán svědeckými výpověďmi, fotodokumentací a stavebním deníkem, žalované se tyto důkazy nepodařilo zpochybnit. Pokud žalovaná dovozovala rozpor s výpovědí jednoho ze svědků, který uvedl, že materiál nedrtili, tak tento svědek byl na stavbě pouze čtyři dny, a to od prvního dne stavby. Bylo prokázáno provedení veškerých prací, na tom nejsou způsobilé ničeho změnit ani předložené faktury za drcení od jiné společnosti, neboť pokud nebyly provedeny všechny dříve předpokládané práce pro nedohodu účastníků, z logiky věci plyne, že práce poté ještě pokračovaly a bylo potřeba nadrtit další materiál. Znalec počítal s minimálními hodnotami obestavěného prostoru, ani odvolací soud neměl o správnosti a úplnosti posudku pochybnosti a neshledal důvod pro podání revizního posudku. Bylo správné nezabývat se „slevou z ceny díla“, když žádná smlouva uzavřena nebyla, tudíž ani předmět plnění. Jedná se o nárok z bezdůvodného obohacení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Podle dovolatelky je rozhodnutí založeno na extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Tvrdí, že skutková zjištění byla učiněna pouze na základě tvrzení žalobkyně a znaleckého posudku, znalec vycházel z informací žalobkyně. Rozsah podkladů posudku je omezený, jeden ze svědků vypověděl, že k drcení materiálu nedošlo, a dále rozporuje, zda měl čtvrtý dům fasádu. Dále namítá, že v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu bylo obráceno důkazní břemeno, když tvrzení o přesunu majetkových hodnot tíží ochuzeného, a odkazuje především na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2087/2021. Žalovaná přitom byla poučena podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby nabídla konkrétní tvrzení a důkazy k tomu, že k třídění materiálu nedošlo, případně že bylo nekvalitní a neodpovídalo smlouvě. Pochybení soudu prvního stupně uznal i odvolací soud, avšak neshledal vliv na správnost skutkových zjištění. Tvrdí, že rozhodnutí bylo založeno na neprokázání skutečností „žalobkyní“ (dovolatelka zřejmě míní „žalovanou“), ačkoli tu břemeno důkazní tížit nemělo.
Žalobkyně má za to, že dovolání žalované neobsahuje způsobilé vymezení předpokladu jeho přípustnosti, a že je v něm uplatněn nezpůsobilý dovolací důvod, když jsou napadána skutková zjištění. Rozhodnutí nespočívá na žádném rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Žalobkyně prokázala i drcení materiálu, sama žalovaná ve stavebním deníku podepsala, že převzala i cihlový recyklát. Poučení žalované podle ní bylo správné, protože se týkalo protinároku z práv z vadného plnění. Bez ohledu na to žalobkyně provedení všech prací prokázala.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalovaná předestírá otázku „obrácení“ důkazního břemene. Odvolací soud však ve svém rozsudku jasně uvádí, že se shoduje se soudem prvního stupně v závěru, že žalobkyně prokázala provedení veškerých prací, které žalobkyně tvrdila. Ačkoli se proto žalovaná snaží předestřít, že jde o otázku, koho tíží důkazní břemeno, ve skutečnosti tím pouze zpochybňuje, zda žalobkyně unesla důkazní břemeno, čímž však nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, tedy závěr skutkový, což nepředstavuje způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná přitom tuto svoji námitku upínala v zásadě k rozhodnutí soudu prvního stupně, nikoli soudu odvolacího. Odvolací soud vyložil, že žalovaná neměla být poučována k prokázání negativních skutečností, ale že to nemělo žádný vliv na správnost rozhodnutí, když žalobkyně svá tvrzení prokázala. Pro úplnost lze doplnit, že pokud žalovaná byla soudem prvního stupně mimo jiné (kromě jí tvrzeného nekvalitního provedení prací a tvrzení, že neodpovídalo kvalitě sjednané ve smlouvě - ač žalovaná sama zároveň rozporuplně tvrdila, že smlouva uzavřena nebyla) poučena i ohledně doplnění tvrzení a důkazů k jejímu tvrzení, že nedošlo k drcení stavebního materiálu, bylo jí tím toliko soudem ve skutečnosti signalizováno, že se jí tímto svým tvrzením nedaří zvrátit náhled soudu na hodnocení skutkového stavu, který zaujal na základě provedených důkazů, nejednalo se však o žádné přenesení důkazního břemene, jak se dovolatelka snaží dovodit. Již soud prvního stupně ve svém rozhodnutí zřetelně konstatoval, že žalobkyně prokázala provedení veškerých tvrzených prací (srov. zejména bod 30 odůvodnění jeho rozsudku). Napadené rozhodnutí je proto ve skutečnosti v souladu se závěrem, že ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného tíží ochuzeného, zatímco důkazní břemeno k prokázání právního důvodu získaného plnění (právního důvodu opravňujícího příjemce si plnění ponechat, respektive je plátci nevrátit) pak zatěžuje jeho příjemce – obohaceného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5215/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2021, sp .zn. 28 Cdo 2087/2021).
Žalovaná dále namítala extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Tvrdí, že skutkové závěry byly učiněny pouze na základě tvrzení žalobkyně a na základě znaleckého posudku předloženého žalobkyní a výslechu svědka, který je otcem jednatele žalobkyně. Již toto tvrzení dovolatelky je nesprávné, neboť soudy učinily skutková zjištění o rozsahu provedených prací na základě výpovědí svědků, fotodokumentace a stavebního deníku. Pokud dovolatelka poukazuje na to, že jeden ze svědků vypověděl, že materiál nedrtili, přehlíží, že soudy vyložily, že tento svědek byl na stavbě pouze čtyři dny ze začátku stavby. Uvedené nepředstavuje žádný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, už vůbec potom nemůže jít o rozpor extrémní. Dovolatelka polemizuje s tím, kolik měl znalec podkladů pro vypracování znaleckého posudku. Soudy přitom zdůraznily, že znalec pracoval s minimálními hodnotami obestavěného prostoru, a v případě doplnění podkladů by cena byla jedině vyšší. Dovolatelka se pouze snaží polemizovat s dílčími jednotlivostmi znaleckého posudku, avšak ze spisu žádný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nevyplývá, tato námitka proto nemůže založit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 10. 2023
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu