ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2846.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 2846/2023-470
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobce A. K. , zastoupeného Mgr. Marcelou Horákovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 376/12, proti žalované H. S., zastoupené JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Libická č. 1832/5, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 302/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Olomouci - pobočky v Olomouci ze dne 20. června 2023, č. j. 69 Co 398/2022-423, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 900,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marcely Horákové, advokátky se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 376/12.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Olomouci - pobočky v Olomouci ze dne 20. června 2023, č. j. 69 Co 398/2022-423, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 8. 2022, č. j. 18 C 302/2019-373, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 27. 9. 2022, č. j. 18 C 302/2019-386 (kterým bylo určeno, že žalobce je dědicem po zůstaviteli J. Š., zemřelém dne XY, a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 90 088 Kč k rukám zástupkyně žalobce), a jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 264 Kč k rukám zástupkyně žalobce, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolatelka uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a v dovolacím řízení nelze pro uvedené nedostatky pokračovat.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že posoudil „existenci společné domácnosti žalobce a zůstavitele“ jako otázky rozhodné pro závěr, že žalobce je dědicem zůstavitele ve druhé dědické třídě (srov. §1636 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, ve skutečnosti je podstatou námitek nesouhlas s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) provedené důkazy hodnotil, a také, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru dovolatelky pro posouzení věci podstatné; tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech buduje vlastní právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku srozumitelně a logicky vysvětlil, na základě jakých úvah dospěl ke svým skutkovým zjištěním, a pouhý odlišný názor dovolatelky na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) způsobilý dovolací důvod založit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 617/2012).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu