ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.3323.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 3323/2023-355
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Romanem Fialou v právní věci žalobce P. R. proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, IČO 00025429, o zaplacení 85 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem dne 18. listopadu 2019 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. srpna 2019, č. j. 11 Co 215/2019-125, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. května 2019, č. j. 10 C 181/2016-113, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem dne 26. října 2021 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. srpna 2019, č. j. 11 Co 215/2019-125, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. května 2019, č. j. 10 C 181/2016-113, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem dne 2. května 2022 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2022, č. j. 4 Co 396/2021-311, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2021, č. j. 11 Co 215/2019-304, které jsou vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Co 215/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2023, č. j. 5 Co 259/2022-329, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2022, č. j. 11 Co 215/2019-325, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 9. 2022, č. j. 11 Co 215/2019-320, spojil ke společnému řízení, které bude vedeno pod sp. zn. 11 Co 215/2019, žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem dne 18. 11. 2019 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2019, č. j. 11 Co 215/2019-125, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 5. 2019, č. j. 10 C 181/2016-113, žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem dne 26. 10. 2021 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2019, č. j. 11 Co 215/2019-125, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 5. 2019, č. j. 10 C 181/2016-113, a žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem dne 2. 5. 2022 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, č. j. 4 Co 396/2021-311, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2021, č. j. 11 Co 215/2019-304.
2. Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 18. 10. 2022, č. j. 11 Co 215/2019
-322, odmítl uvedené žaloby pro zmatečnost a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. Dále Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 11. 2022, č. j. 11 Co 215/2019
-325, odmítl odvolání žalobce podané dne 7. 11. 2022 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2022, č. j. 11 Co 215/2019-322, a to z důvodu opožděného podání odvolání.
4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 2. 2023, č. j. 5 Co 259/2022-329, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 11 Co 215/2019-325, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
5. Proti výše uvedeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, č. j. 5 Co 259/2022-329, a Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 11 Co 215/2019-325, podal žalobce - nezastoupen advokátem - dovolání, ve kterém zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce - advokáta.
6. Žalobce byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2023, č. j. 11 Co 215/2019-348, vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení jednak doplnil své dovolání o dovolání sepsané advokátem a zároveň předložil plnou moc osvědčující právní zastoupení žalobce advokátem v dovolacím řízení, jednak k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000,- Kč, a to s poučením, že dovolací řízení bude zastaveno jednak neosvědčí-li předložením plné moci zastoupení advokátem v dovolacím řízení, jednak nebude-li zaplacen soudní poplatek.
7. Lhůta určená dovolateli výše označeným usnesením Městského soudu v Praze jednak k zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, jednak k doložení plné moci osvědčující právní zastoupení žalobce advokátem v dovolacím řízení a doplnění dovolání o dovolání sepsané advokátem, však marně uplynula.
8. Ačkoliv dovolatel v dovolání žádal o osvobození od soudních poplatků z dovolání a o ustanovení zástupce - advokáta, má dovolací soud za to, že o žádostech dovolatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle ustanovení §30 a §138 o. s. ř., bylo obecnými soudy v souvislosti s jednotlivými podáními dovolatele již mnohokrát rozhodováno, včetně věci nyní posuzované (kdy naposled Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 6. 2023, č. j. 27 Cdo 1572/2023-338, zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a současně žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku z dovolání v jím dodatečně stanovené lhůtě, a to s poučením o zastavení dovolacího řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě, a následně Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 8. 2023, č. j. 27 Cdo 1572/2023-343, dovolací řízení zastavil právě z důvodu marného uplynutí lhůty stanovené žalobci k zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení). Dovolatel v souvislosti s nyní projednávaným dovoláním nijak nedoložil své majetkové poměry, respektive jejich změnu, jež by ustanovení zástupce ve smyslu ustanovení §30 a §138 o. s. ř. odůvodňovala, nadto v dovolání výslovně uvedl, že se jeho majetkové poměry nezměnily. K dovolatelem podané žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení proto Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva dle ustanovení §2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2755/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022).
9. Nejvyšší soud tedy s ohledem na marné uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku z dovolání dovolací řízení podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
10. Zastavení dovolacího řízení (v souladu s ustanovením §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř.) odůvodňuje také skutečnost, že dovolatel nesplnil také podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení ve smyslu ustanovení §241 o. s. ř., když ani k výzvě usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2023, č. j. 11 Co 215/2019-348, ve lhůtě soudem k tomu určené nedoložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v dovolacím řízení a ve lhůtě soudem k tomu určené nebylo dovolání doplněno nebo nahrazeno podáním učiněným jeho zástupcem, který ani písemně či ústně do protokolu soudu nesdělil, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje, ačkoliv byl dovolatel o důsledcích své nečinnosti poučen.
11. Nejvyššímu soudu je ostatně z úřední činnosti známo, že žalobce (dovolatel) podává mimořádně vysoký počet žalob, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mimo jiné i to, že si musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen (stejně jako i povinnosti uhradit soudní poplatek z dovolání) vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1201/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4005/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1303/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3558/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3254/2020). Jednání dovolatele tak lze považovat za obstrukční a nikoli za vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo dle jeho názoru neoprávněně zasaženo.
12. Vzhledem k tomu, že dovolatel podal dovolání výslovně také proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 11 Co 215/2019-325, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce, kterým napadl usnesení soudu prvního stupně, podle ustanovení §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. rovněž zastavil, neboť funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána (podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, zatímco podle ustanovení §201 o. s. ř. proti rozhodnutím soudu prvního stupně je opravným prostředkem odvolání, pokud to zákon nevylučuje) a její nedostatek je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 2006).
13. Dovolatel v dovolání rovněž navrhl odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadených usnesení soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Dovolací soud se proto předmětným návrhem dovolatele nezabýval.
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 11. 2023
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu