ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.3508.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 3508/2022-271
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci pozůstalosti po J. K., zemřelém dne 4. listopadu 2015, posledně bytem v XY, za účasti 1) M. K., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Lukášem Venclem, advokátem se sídlem v Berouně, Plzeňská č. 441/73, 2) B. C. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní č. 58/110, 3) R. D. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní č. 58/110, 4) I. D., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní č. 58/110, o ukončení účasti v řízení, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 22 D 1298/2015, o dovolání účastníků 2) až 4) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. října 2020, č. j. 24 Co 194/2020-197, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 10. 2020, č. j. 24 Co 194/2020-197, potvrdil usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 2. 7. 2020, č. j. 22 D 1298/2015-156, kterým byla ukončena účast B. C. a R. D., narozené dne XY (dále jen „R. D. st.“) jako dědiček ze zákona v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli J. K. V odůvodnění odvolací soud mimo jiné uvedl, že „skutkový spor o pravost a platnost závěti zůstavitele … byl pravomocně vyřešen sporným soudem“ ve věci vedené Okresním soudem v Berouně pod sp. zn. 6 C 271/2016 tak, že „byla zamítnuta žaloba dcer zůstavitele na popření dědického práva manželky zůstavitele M. K. ze závěti zůstavitele ze dne 23. 2. 2015“, ustanovení §170 odst. 3 z. ř. s. v takovém případě vyžaduje posouzení „co z rozhodnutí soudu vyplývá pro nové určení okruhu dědiců, jako účastníků řízení o pozůstalosti“ a vydání rozhodnutí, kterým ukončí účast těm dědicům, kterým nadále podle obsahu rozhodnutí „nesvědčí dědické právo“. Námitku o nezpůsobilosti pozůstalé manželky neshledal důvodnou, neboť nedošlo ke změně „rozhodných skutečností“ pro posouzení dědického práva a rozhodnutí o sporném dědickém právu má i nadále své „opodstatnění“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaly odvolání B. C. a R. D. st. (ta v průběhu dovolacího řízení zemřela a v řízení je pokračováno s procesními nástupci R. D., narozenou dne XY a I. D.). Přípustnost dovolání spatřují v tom, že odvolací soud postupoval „při řešení právní otázky týkající se hmotného práva a procesního práva“ nesprávně, jedná se o otázky, „jež dosud nebyly judikaturou Nejvyššího soudu ani Ústavního soudu vyřešeny“, a to zda je k dědické nezpůsobilosti třeba přihlížet v řízení o pozůstalosti „z úřední povinnosti“, zda je k jejímu „projednání“ příslušný soudní komisař, jak postupovat v případě sporu o to, zda došlo k jednání, jež má charakter „zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli“ a v případě, že je vedle zpochybnění zdravotní způsobilosti zůstavitele k pořízení závěti dále namítáno, že zůstavitel byl k pořízení závěti „donucen, či lstivě sveden“, případně byl „projev poslední vůle zfalšován“ a podpis na závěti není pravým podpisem zůstavitele. M. K. není způsobilým dědicem zůstavitele, existuje důvodné podezření, že bylo „manipulováno se závětí zůstavitele“, dcerám zůstavitele byla dříve, než proběhlo jednání u soudního komisaře, předložena jiná závěť než ta, která byla notářem jako soudním komisařem „provedena“. Ve sporném řízení proběhlo zkoumání závěti z hlediska zdravotní způsobilosti zůstavitele pořídit závěť, otázka manipulace se závětí či otázka pravosti podpisu zůstavitele na jeho závěti řešena nebyla.
M. K. se k dovolání nevyjádřila.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Dovolání účastníků 2) až 4) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 24 Co 194/2020-197, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť dovolatelé předestřeli právní otázky, na jejichž řešení napadené usnesení nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdo 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jedinou podstatnou právní otázkou pro rozhodnutí o ukončení účasti těch, jimž podle rozhodnutí soudu o žalobě nesvědčí dědické právo, v řízení o pozůstalosti, je ve smyslu §170 odst. 3 z. ř. s. v poměrech projednávané věci vyhodnocení výsledků řízní o žalobě dovolatelů podané na základě odkazu podle ustanovení §170 odst. 1 z. ř. s., jinými slovy, zda soud správně posoudil, co z tohoto rozhodnutí vyplývá pro nové určení okruhu účastníků řízení o pozůstalosti.
O sporném dědickém právu bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 12. 2017, č. j. 6 C 271/2016-196, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2018, č. j. 24 Co 59/2018-233; namítané sporné (skutkové) okolnosti byly předmětem hodnocení soudu v tomto sporném řízení (o žalobě B. C. a R. D. st. podané na základě odkazu podle usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 6. 2016, č. j. 22 D 1298/2015-51), jehož smyslem a účelem je posoudit všechny mezi dědici sporné skutečnosti rozhodné pro posouzení dědického práva a rozhodnout o tvrzeném (popíraném) dědickém právu. Z hlediska takového posouzení a rozhodnutí není významné, zda se všechny tyto spory o rozhodných skutečnostech projevily mezi dědici už v řízení o pozůstalosti nebo některé z nich byly formulovány až v řízení sporném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2537/2010, uveřejněný pod číslem 99/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). V projednávané věci nebyly tvrzeny žádné další (nové) okolnosti týkající se skutkového stavu a podstatou dovolání je nesouhlas dovolatelů s rozhodnutím soudů ve sporném řízení (posouzením platnosti sporné závěti), uvedené námitky však z důvodů výše uvedených nemohou být významné pro rozhodnutí o ukončení účasti účastníků, jimž s přihlédnutím k výsledkům tohoto sporného řízení nesvědčí dědické právo po zůstaviteli a jejich další účast v řízení tak není opodstatněná.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání účastníků 2) až 4) podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2023
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu