ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.3815.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 3815/2022-1347
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci projednání dědictví po J. N. , narozeném dne XY, posledně bytem v XY, zemřelém dne 12. ledna 2006, za účasti 1) T. D., narozené dne XY, bytem v XY, a 2) J. N. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2 - Vinohrady, Španělská č. 742/6, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 27 D 198/2006, o dovolání účastnice 2) J. N. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. února 2022, č. j. 29 Co 473/2021-1213, takto:
I. Dovolání účastnice 2) J. N. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 6. 9. 2021, č. j. 27 D 198/2006-1174, potvrdil dědičkám nabytí dědictví blíže specifikované ve výroku I. citovaného usnesení podle jejich dědických podílů tak, že účastnice T. D. jako právní nástupkyně poz. manželky Z. N. nabývá ze zákona podíl na dědictví ve výši 240/1000 a J. N. dědický podíl ve výši 760/1000, a výrokem II. rozhodl o nákladech řízení. Zůstavitel zanechal ke dni svého úmrtí vlastnoručně psanou závěť ze dne 23.6. 1993, kterou odkázal dceři J. mimo jiné dům č.p. XY v XY, kat. úz. XY s veškerým vybavením a všemi příslušnými pozemky a touto závěti zrušil veškeré závěti jím dříve pořízené, a dále vlastnoruční závěť ze dne 19.10. 2000, kterou odkázal dceři J. polovinu družstevního bytu č. 16 v 1. patře domu č.p. XY v XY. Soud proto postupoval podle závětí i podle dědění ze zákona. Jelikož dohodu o vypořádání dědictví dědičky neuzavřely, potvrdil soud dědičkám nabytí dědictví podle dědických podílů na základě ustanovení §483 zákona č. 40/1964 Sb. v poměru podle výše jejich dědických podílů, neboť nabytí jednotlivých věcí jednotlivým dědičkám předpis neumožňuje.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2022, č. j. 29 Co 473/2021-1213, výrokem I. potvrdil usnesení soudu prvního stupně a výrokem II. rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud konstatoval, že dědičkám bylo správně potvrzeno nabytí dědických podílů tak, jak vyplývají ze zákona a ze závěti v souladu s ustanovením §175q o. s. ř. ve znění ke dni úmrtí zůstavitele. Zůstavitel v závěti určil konkrétní majetek, který má jeho dceři připadnout, proto nedošlo-li k uzavření dohody o vypořádání dědictví, soud stanoví dědický podíl zlomkem (procentem) odpovídajícím ceně konkrétních věcí nebo práv, jež podle závěti dědici připadají, v poměru k ceně celého dědictví. Soud prvního stupně respektoval závazný právní názor a stanovil dceři dědický podíl jednotně pro dědění na základě zákona i na základě závěti, a nikoli zvlášť pro tyto dědické tituly.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala účastnice 2) dovolání. K vymezení přípustnosti dovolání uvádí, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, než jak byla posouzena v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4136/2011 a 21 Cdo 427/2008. Dovolatelka prosazuje názor, že by mělo být možné potvrdit nabytí konkrétních věcí a nikoli nabytí dědických podílů na dědictví. Dovolatelka proto nesouhlasí s tím, že na nemovitosti, o které bylo pořízeno závětí, nabyla pouze podíl. Tvrdí, že tím není respektována vůle zůstavitele, namítá porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svoboda. Rozhodnou právní úpravu ve znění do 31. 12. 2013 vnímá jako nesprávnou.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, nedojde-li mezi dědici k uzavření dohody o vypořádání dědictví, a má-li být proto dědictví potvrzeno dědicům podle dědických podílů (§484 věta první obč. zák.), slouží v závěti provedené určení věcí a práv, které mají dědicům připadnout, pouze k určení výše dědických podílů jednotlivých dědiců. V usnesení o dědictví soud za takových okolností stanoví dědický podíl zlomkem (procentem) odpovídajícím ceně konkrétních věcí nebo práv, jež podle závěti dědici připadají, v poměru k ceně celého dědictví; nepotvrzuje tedy nabytí konkrétních věcí nebo práv jednotlivými dědici, neboť pro takový postup obč. zák. nedává prostor (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2009, sp. zn. 21 Cdo 427/2008, které bylo uveřejněno pod č. 14 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2013, sp. zn. 21 Cdo 4136/2011, nebo usnesení Nejvyššího soud ze dne 13. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1939/2013).
Dovoláním napadené rozhodnutí je s výše vyloženými závěry v souladu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Polemika dovolatelky s vhodností právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 týkající se předmětné otázky není způsobilá na dosavadních závěrech ničeho změnit, dovolatelka nepřináší ani žádné nové zásadní argumenty.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání účastnice 2) na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2023
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu