ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.1962.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 1962/2023-658
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: P. T. , zastoupený Mgr. Tomášem Veselským, advokátem se sídlem 28. října 1872/114, Ostrava, proti žalované: Karvinská hornická nemocnice, a. s. , IČO 60793490, se sídlem Zakladatelská 975/22, Karviná – Nové Město, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s. , IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha - Karlín, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 20 C 260/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2022, č. j. 11 Co 310/2019-603, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 6. 2022, č. j. 11 Co 310/2019-603, potvrdil rozsudek ze dne 29. 7. 2019, č. j. 20 C 260/2013-496, jímž Okresní soud v Karviné zamítl žalobu o zaplacení 3 034 389 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; sám rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal důvodným nárok na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení, kterou měl žalobce utrpět v důsledku pooperační léčby hematomu, vzniklého po operaci levého kyčelního kloubu provedené ve zdravotnickém zařízení žalované dne 4. 8. 2011. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že operace tzv. totální endoprotézy byla plně indikována, neboť byla účelným řešením závažných obtíží žalobce, který pro vrozenou vývojovou dysplazii obou kyčelních kloubů již v 18 letech podstoupil operaci levé kyčle, po níž měl levou končetinu zkrácenou o 3 cm, a v posledních 3 letech, před nyní posuzovaným operačním výkonem, trpěl bolestmi pro koxartrózu IV. stupně. Operace byla komplikována krvácením, které bylo zvládnuto převody krve a kompresí oblasti kyčle. Žalobce musel být po deseti dnech od propuštění do domácí léčby (19. 8. 2011) znovu hospitalizován, byl u něj diagnostikován hematom v místě operační rány, který byl léčen konzervativně; žalobce byl propuštěn 9. 9. 2011. Při opětovné hospitalizaci dne 14. 9. 2011 byl zjištěn objemný hematom a v něm akutní krvácení do oblasti horního stehna, proto byl dne 16. 9. 2011 ve Vítkovické nemocnici v Ostravě proveden zákrok, jímž bylo krvácení do pseudovýdutě zastaveno, došlo ke zlepšení stavu a ústupu obtíží žalobce. Žalobcovy následné potíže s levou dolní končetinou vyústily v přiznání invalidity III. stupně, což však nelze dávat do jednoznačné příčinné souvislosti s operací ze dne 4. 8. 2011 ani s pozdějším tzv. komplexním regionálním bolestivým syndromem I. typu. Odvolací soud po doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem a výslechem znalců dospěl k závěru, že vzhledem ke všem okolnostem zdravotního stavu žalobce se v pooperační fázi nabízel i radikálnější postup provedením punkce, odsátím hematomu či řezem. I kdyby však zvolený konzervativní způsob léčby hematomu nebyl zdravotní péčí lege artis, není tento postup příčinou, která způsobila invaliditu žalobce. Obtíže vedoucí k invaliditě totiž nebyly důsledkem přechodného tlaku hematomu na okolní tkáně, který přes svou bolestivost a nepříjemnost nemohl vést k poškození periferních nervů; problémy s hybností dolní končetiny vyvolalo dlouhodobé celkové postižení pohybového aparátu (nosných kloubů) žalobce. Ve vztahu k trvání pracovní neschopnosti v době od 4. 8. 2011 do 29. 2. 2012 pak soud zdůraznil, že při celkovém zdravotním stavu žalobce k okamžiku provedení operace mohla být doba následné léčby až jeden rok, i kdyby nedošlo k následnému vzniku hematomu. Ani z tohoto důvodu nemohl být žalobce v uvedeném období se svým nárokem úspěšný.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. spatřuje v řešení otázky, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud řešena, konkrétně dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil otázku, zda byl pooperační postup žalované postupem lege artis, a to za situace, kdy soudy hodnotily čtyři znalecké posudky, které všechny označily postup žalované jako chybný. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání plně odkázala na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Pro přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je klíčové, zda je dovolatelem vymezená právní otázka (tímto vymezením je dovolací soud vázán v rámci tzv. kvalitativního rozsahu dovolacího přezkumu podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř.) pro napadené rozhodnutí určující, či nikoliv (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Účelem dovolacího řízení není řešit v dovolání předestřené teoretické (hypotetické) otázky bez podstatnějšího významu pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3648/2018, či ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1078/2020). V projednávané věci je rozhodnutí odvolacího soudu založeno nejen na závěru, že ze strany žalované nedošlo k protiprávnímu zanedbání jejích povinností a porušení náležitého standardu péče (k jehož zpochybnění se upíná dovolací argumentace), ale současně zejména na zjištění, že konzervativní způsob léčby hematomu nebyl tou příčinou, která způsobila u žalobce dlouhodobou pracovní neschopnost a invaliditu, neboť i za předpokladu, že by po operaci ke vzniku hematomu nedošlo, mohla být (při celkovém zdravotním stavu žalobce k okamžiku provedení operace totální endoprotézy) doba následné léčby až jeden rok; zároveň bylo zjištěno, že působením hematomu nenastalo poškození nervů. Není zde tedy vztah příčinné souvislosti mezi postupem žalované při léčbě hematomu a následkem v podobě žalobcovy invalidity či délky jeho pracovní neschopnosti. Dovolatelem vznášené námitky ke zjišťování a posuzování správnosti postupu žalované při léčbě pooperačního hematomu, které se ostatně týkají pouze způsobu dokazování, hodnocení důkazů a správnosti skutkového stavu věci (jediným způsobilým dovolacím důvodem je ovšem podle §241a odst. 1 o. s. ř. nesprávné právní posouzení věci), pak nemohou založit přípustnost dovolání proto, že zodpovězení těchto otázek by bylo bez jakéhokoliv významu pro výsledné rozhodnutí v dané věci, není-li dovoláním účinně napaden závěr odvolacího soudu o absenci podmínky příčinné souvislosti.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce jako nepřípustné podle §237 o. s. ř. odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 8. 2023
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu