ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2100.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 2100/2023-308
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně : KAZIKO a. s. , IČO 26693054, se sídlem Pod Turnovskou tratí 182/18, Praha 9 – Hloubětín, zastoupená Mgr. Radomilem Kožuským, advokátem se sídlem Sokolovská 68/105, Praha 8, proti žalované: městská část Praha 14 , IČO 00231312, se sídlem Bratří Venclíků 1073/8, Praha 9, zastoupená JUDr. Michalem Šilhánkem, advokátem se sídlem Tučapy 240, o zaplacení 950 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 40 C 347/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2023, č. j. 30 Co 92/2023-275, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2023, č. j. 30 Co 92/2023-275, se se mění tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 1. 2023, č. j. 40 C 347/2018-243, se potvrzuje .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před odvolacím a dovolacím soudem 42 738 Kč k rukám advokáta JUDr. Michala Šilhánka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne ze dne 26. 1. 2023, č. j. 40 C 347/2018
-243, zamítl žalobu na zaplacení 950 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. V řízení o vrácení 950 000 Kč čerpaných žalovanou z bankovní záruky vyšel ze zjištění, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 17. 10. 2013 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně zhotovit dílo spočívající v provedení zateplovacích prací a výměny výplní stavebních otvorů a dalších prací v rámci projektu „Energetická úspora budovy MŠ Šebelova a MŠ Zelenečská“ a závazek žalované jako objednatele zaplatit cenu díla 8 736 796 Kč (dále jen „smlouva“). Strany smlouvy si sjednaly dobu plnění od června do konce srpna 2014 a předání díla nejpozději 31. 8. 2014, následně dodatkem č. 1 ze dne 16. 6. 2014 stanovily provedení díla v době od 5. 5. 2014 do 5. 8. 2014 s tím, že dílo musí být dokončeno a předáno nejpozději právě do 5. 8. 2014. Žalobkyně dílo předala a žalovaná převzala dne 25. 8. 2014. Pro případ prodlení žalobkyně s předáním díla si strany smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč za každý i započatý den prodlení a pro účely zajištění závazků zhotovitele vyplývajících z řádného plnění záručních podmínek ze smlouvy si sjednaly bankovní záruku. Žalovaná vystavila žalobkyni dne 21. 11. 2014 penalizační fakturu na smluvní pokutu pro nedodržení termínu dokončení a předání díla za období od 6. 8. 2014 do 24. 8. 2014 na částku 950 000 Kč (19 dnů prodlení x 50 000 Kč). Protože žalobkyně s pokutou nesouhlasila a neuhradila ji, čerpala žalovaná tuto částku z bankovní záruky. Obvodní soud věc posoudil podle §301, 536 a 554 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, (dále jen „obchodní zákoník“) a uzavřel, že žalovaná čerpala bankovní záruku v souladu se smlouvou a smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení žalobkyně s dokončením a předáním díla byla přiměřená, tudíž žalobu zamítl. Podle obvodního soudu smluvní pokuta 50 000 Kč denně ve vztahu k ceně díla činila 0,56 % sjednané ceny díla za den prodlení, což za dané situace a vzhledem k významu včasného dokončení díla pro objednatele v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu představuje ujednání, které je souladné s dobrými mravy a tedy platné. Žalobkyně byla se zadávací dokumentací včetně smlouvy a všech smluvních podmínek seznámena před tím, než na základě výzvy k podání nabídek podala svou závaznou nabídku. Přiměřenost smluvní pokuty obvodní soud shledal i s přihlédnutím k předmětu díla, kterým byly mateřské školy, a k původnímu znění termínu dokončení díla, z čehož jednoznačně vyplývala potřeba včasného dokončení díla před zahájením školní výuky.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 30 Co 92/2023-275, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 v části zamítavého výroku tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 475 000 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části jej potvrdil; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, avšak výši smluvní pokuty shledal podle §301 obchodního zákoníku nepřiměřenou a moderoval ji. Odvolací soud se neztotožnil především s hodnocením procentního vyjádření výše smluvní pokuty (0,56 % denně) soudem prvního stupně, neboť se na rozdíl od něj domnívá, že v daném případě nelze stanovit smluvní pokutu procentem z celkové ceny díla. Dojde-li totiž k prodlení s provedením díla, je nutné vycházet z hodnoty nedokončené části díla, která může mít v konkrétním případě zcela marginální povahu. Například byla-li by žalobkyně v prodlení s dílem v rozsahu cca 25 % (asi 2 200 000 Kč), pak by sjednaná smluvní pokuta představovala asi 2,3 % z ceny nedokončené části díla a nejednalo by se o přiměřenou smluvní pokutu. Odvolací soud uvedl, že s přihlédnutím k zájmu žalované dokončit a předat dílo do konce prázdnin, s ohledem na to, že se jednalo o budovy mateřských škol, jakož i k celkové hodnotě zakázky, k povaze díla (zateplení a výměna výplní otvorů), ke sjednání bankovních záruk a ke sjednanému harmonogramu prací dospěl k závěru, že částka 50 000 Kč je nepřiměřená a smluvní pokutu moderoval na 25 000 Kč za každý den prodlení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, a současně na vyřešení otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Odvolací soud podle dovolatelky pochybil při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty, zejména závěrem o vhodnosti procentního vyjádření její výše z ceny nedokončené části díla. Tímto postupem se odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, podle které nelze dovodit, že by byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, byla-li sjednána v přiměřené procentní sazbě z celé ceny díla za každý den prodlení (v této souvislosti žalovaná odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4620/2015, a ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1778/2020). Rozsah stavebních prací, s jejichž zhotovením se žalobkyně dostala do prodlení, se stal zřejmým až po uzavření smlouvy a ujednání o smluvní pokutě, proto k této skutečnosti nelze přihlédnout při moderaci smluvní pokuty. Účelem smluvní pokuty nebyla pouhá reparace případné škody, která by prodlením žalobkyně mohla vzniknout, ale zejména její motivace k včasnému a řádnému dokončení a předání díla. Jednalo se o rekonstrukci mateřských škol, které po skončení prázdnin musely plnit svůj účel. K tomu, jakož i k okolnosti, že si žalobkyně v rámci veřejné zakázky na základě výzvy k podání nabídek sama opatřila zadávací dokumentaci jejím stažením z profilu zadavatele, měl odvolací soud přihlédnout a výši smluvní pokuty posoudit jako přiměřenou. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobu zamítne a žalobkyni uloží povinnost nahradit žalované náklady řízení, popř. aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně navrhla odložit vykonatelnost rozhodnutí, neboť jí neprodleným výkonem rozhodnutí hrozí závažná újma.
Žalobkyně ve vyjádření nesouhlasila s odkladem vykonatelnosti rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 o. s. ř..), je přípustné pro řešení otázky moderace smluvní pokuty odvolacím soudem a je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
Podle §3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
Smluvní pokuta byla sjednána před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tudíž se otázka její přiměřenosti posoudí podle dosavadních právních předpisů, konkrétně obchodního zákoníku, a to bez ohledu na to, že dodatek ke smlouvě, kterým byl upraven termín plnění, byl uzavřen až za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.
Podle §301 věty první obchodního zákoníku může soud snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.
Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře konstatoval, že rozhodnutí soudu o využití moderačního práva ve smyslu §301 obchodního zákoníku a snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty, je výsledkem určitého procesu. V první řadě soud řeší otázku, zda byla či nebyla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta. Nejvyšší soud vychází z toho, že ustanovení §301 věty první obchodního zákoníku neobsahuje žádná kritéria pro posouzení smluvní pokuty jako nepřiměřeně vysoké a že je na soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu této právní normy na základě posouzení individuálních okolností konkrétního případu, které shledá právně významnými – se zřetelem na funkce smluvní pokuty a na účel moderačního oprávnění soudu. Při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty je namístě brát zřetel zejména na důvody, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnosti, které je provázely, přičemž není vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, tedy ke kritériu, jež je podle citovaného ustanovení rozhodné až pro úvahu o míře snížení smluvní pokuty, podmíněnému předchozím závěrem o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 400/2004, ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, publikovaný pod č. 81/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2535/2012, ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4620/2015, ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2556/2017, a ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2757/2019).
Úvahy o nepřiměřenosti smluvní pokuty se mohou (logicky) upínat toliko k okolnostem, které byly dány v okamžiku sjednání smluvní pokuty. Skutečnost, zda byla smluvní pokuta sjednána v nepřiměřené výši, proto nelze posuzovat s přihlédnutím k okolnostem, které nastaly až poté, co byla smluvní pokuta v určité výši (ať už přiměřené, nebo nepřiměřené) sjednána (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 927/2016, publikovaný pod č. 55/2019 Sb. rozh. obč.). Z uvedeného důvodu nelze při posuzování nepřiměřenosti smluvní pokuty vztahující se k včasnému provedení celého díla brát v úvahu, v jakém rozsahu bylo či nebylo dílo dokončeno. Pokud byla sjednána smluvní pokuta pro porušení povinnosti dokončit a předat celé dílo ve sjednaném termínu, přičemž byl dán jeden termín dokončení celého díla zhotovovaného za určitou celkovou cenu díla, a nebyly sjednány sankce za opožděné dokončení určitých etap díla, nelze podle judikatury Nejvyššího soudu dovodit, že by byla smluvní pokuta sjednána nepřiměřeně vysoká, byla-li sjednána v přiměřené procentní sazbě z celé ceny díla (případně, jako v této věci přiměřenou konkrétní částkou) za každý den prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4620/2015).
V projednávané věci v rozporu se shora citovanou judikaturou odvolací soud částku 50 000 Kč denně shledal nepřiměřeně vysokou s odůvodněním, že pro úvahu o přiměřenosti smluvní pokuty za prodlení se zhotovením díla je podstatný rozsah díla, se kterým je zhotovitel v prodlení, a cena této zbývající části díla. Pro posouzení přiměřenosti smluvní pokuty tak v rozporu se shora uvedenými judikatorními východisky pokládal za podstatnou skutečnost, která nastala až poté, co byla smluvní pokuta stranami smlouvy ujednána. V odůvodnění svého rozsudku pak odvolací soud sice uvádí celou řadu okolností (že šlo o zateplení budov a výměnu výplní stavebních otvorů, že byly sjednány bankovní záruky zajišťující úhradu smluvních pokut a harmonogram prací, který umožnoval průběžnou kontrolu provádění díla), avšak není zřejmé, jakým způsobem by která z těchto skutečností měla podpořit jeho závěr o nepřiměřenosti smluvní pokuty. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů jednoznačně vyplývá, že žalovaná měla zájem na včasném dokončení díla proto, že předmětem díla byly mateřské školy, které musely být od začátku školního roku v provozu, což odvolací soud ve vztahu k přiměřenosti smluvní pokuty za prodlení se zhotovením díla nijak nekomentoval.
Částka 50 000 Kč denně (0,56 % z dlužné částky) za každý den prodlení může v závislosti na dalších konkrétních okolnostech případu vést k závěru o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě, stejně jako může být shledána pro poměry dané věci přijatelnou. Nejvyšší soud v těchto případech zdůrazňuje potřebu zvážení všech rozhodných okolností konkrétního případu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2008/2011, nebo ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4985/2016). Soud prvního stupně všechny skutkové okolnosti věci uvážil a svůj závěr o přiměřenosti smluvní pokuty ve výši odpovídající shora citované judikatuře také přesvědčivě odůvodnil. Nejvyšší soud se ztotožnil s posouzením soudu prvního stupně, že smluvní pokuta 50 000 Kč denně (představující 0,56 % z celkové ceny díla) sjednaná pro případ nedodržení termínu zhotovení a předání díla byla vzhledem ke konkrétním okolnostem případu přiměřená. Především s přihlédnutím k tomu, že předmětem díla byly mateřské školy, které musely být od začátku školního roku opět v provozu, měla tato konkrétní smluvní pokuta zjevně motivační charakter (byť jistě mohla případně sloužit i k reparaci nákladů, jež by bylo nutno vynaložit k zajištění náhradních prostor pro fungování mateřských škol). Opomenout nelze ani to, že znění smlouvy včetně termínu dokončení díla žalobkyně znala již před podáním své závazné nabídky, načež byl stranami termín provádění díla dodatkem ke smlouvě upřesněn. I z toho musel být žalobkyni zřejmý zájem žalované mít jasně stanovený termín dokončení díla a dílo dokončeno včas.
Z uvedeného je zřejmé, že uplatněný dovolací důvod je naplněn a rozhodnutí odvolacího soudu je věcně nesprávné. Protože dosavadní výsledky řízení umožňují o věci rozhodnout, změnil dovolací soud podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně včetně výroků o nákladech řízení před soudem prvního stupně.
O náhradě nákladů řízení před odvolacím i dovolacím soudem bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalované za řízení před odvolacím soudem jsou představovány dvěma úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem) po 24 200 Kč při tarifní hodnotě 950 000 Kč podle §7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dvěma paušálními náhradami hotových výdajů advokáta po 300 Kč podle §13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 30 008 vč. DPH. Náklady žalované v dovolacím řízení se skládají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (dovolání) ve výši 10 220 Kč při tarifní hodnotě 475 000 Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7, a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 12 730 vč. DPH. Celkem za obě řízení 42 738 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle §160 odst. 1 o. s. ř., místo plnění podle §149 odst. 1 o. s. ř.
O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nebylo samostatně rozhodováno, neboť dovolací soud rozhodl o dovolání samotném bez zbytečných odkladů po předložení věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 11. 10. 2023
JUDr. Martina Vršanská
předsedkyně senátu