ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2742.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 2742/2023-366
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobců: a) S. K. , b) J. K. , oba zastoupeni JUDr. Radoslavem Dostálem, advokátem se sídlem Lazaretní 4298/11, Brno, proti žalovanému: ZEPO Bořitov, družstvo , IČO 25570480, se sídlem Úvoz 326, Bořitov, zastoupené JUDr. Jiřím Hanečkem, advokátem se sídlem Palackého náměstí 796/11, Ivanovice na Hané, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Generali Česká pojišťovna, a. s. , IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o 108.355,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 702 C 34/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2023, č. j. 17 Co 73/2022-310, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný a vedlejší účastnice jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům náhradu nákladů dovolacího řízení 10 934 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Radoslava Dostála.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) odmítl dovolání žalovaného proti rozsudku ze dne 26. 4. 2023, č. j. 17 Co 73/2022-310, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 3. 2. 2022, č. j. 702 C 34/2019-262, ve výroku o platební povinnosti žalovaného, změnil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že ve dnech 5. 6. 2018 a 12. 6. 2018 došlo při přívalovém dešti k erozi zeminy a odplavení svrchní půdy z pozemků obhospodařovaných žalovaným v katastrálním území XY, čímž byla žalobcům způsobena škoda (náklady na odklizení bahna) na jejich nemovité věci (sousedícím pozemku, jehož součástí je stavba – rodinný dům) naplavením bahna a dalších materiálů z těchto přilehlých polí. Na tomto základě dovodil odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou porušením prevenční povinnosti k ochraně před erozí zemědělské půdy podle §3 odst. 1 písm. d) zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, a §2900 a §2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to nevhodným způsobem hospodaření na zemědělském půdním bloku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že „rozsudky soudů obou stupňů trpí vadou nesprávně zjištěného skutkového stavu, když se neprokázala vodní eroze ornice v rozsahu deklarovaném znaleckým posudkem ani nebyla spolehlivě prokázána výše náhrady škody, tak vadou nesprávného právního posouzení věci, když byla vyvozena odpovědnost za způsobenou škodu vůči žalovanému prakticky v rozsahu dřívější ´objektivní odpovědnost´, ač tento řadou důkazů prokazoval nebo se snažil prokázat, že své povinnosti při hospodaření na zemědělské půdě stanovené právními předpisy na ochranu zemědělského půdního fondu neporušil.“
Dovolatel ovšem nevymezuje žádnou konkrétní právní otázku odpovídající požadavkům ustanovení §237 o. s. ř. (k nezbytnosti vymezení konkrétní právní otázky zakládající některý z předpokladů přípustnosti dovolání srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4119/2017) a nelze ji zjistit ani z obsahu podaného dovolání. Dovolatel uvádí, že podává dovolání z důvodu, že se odvolací soud nevypořádal s jeho výhradami proti rozsudku soudu prvního stupně, s námitkami ohledně stanovení výše škody a s námitkami proti neprovedení navržených důkazů. Namítá-li žalobce nesoulad skutkových zjištění odvolacího soudu s provedenými důkazy, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod, případně vznáší námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní lze však podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání jinak přípustné, což v projednávané věci splněno není. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014). Výhrady dovolatele proti rozsudku odvolacího soudu se upínají pouze ke kritice skutkových zjištění, zejména k výslechu znalce a jeho závěrům ve znaleckém posudku a k závěru o prokázání porušení povinností při hospodaření na zemědělské půdě, bez provázání s konkrétní otázkou hmotného či procesního práva, kterou by měl dovolací soud řešit. Úkolem Nejvyššího soudu je v rámci dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku, řešit pouze právní otázky, nikoliv se zabývat přezkumem skutkových zjištění nalézacích soudů (srov. §241a odst. 1 a §242 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací námitky tedy nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Objektivně nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je pak dovolání v rozsahu, v němž směřuje proti výrokům o náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů dovolání v celém rozsahu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. 9. 2023
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu