ECLI:CZ:NS:2023:25.ND.256.2023.1
sp. zn. 25 Nd 256/2023-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v exekuční věci oprávněného: Apston Capital Ltd., Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, zastoupený Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Koliště 55, Brno, proti povinným: 1. J. H. , narozený XY, bytem XY, 2. J. H., narozený XY, bytem XY, o žalobě pro zmatečnost podané povinnými, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 37/2022, o námitce podjatosti, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Roman Fiala, JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., a JUDr. David Vláčil nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Cdo 869/2023.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 11. 4. 2023 povinní vznesli námitku podjatosti shora uvedených soudců Nejvyššího soudu, kteří mají podle rozvrhu práce rozhodovat o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2022, č. j. 5 Co 178/2022-20. Tento návrh odůvodnili tím, že se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, neboť „bylo/je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny, proto objektivně důvodné bylo a je i řádné vyvození kárné/trestní/hmotněprávní odpovědnosti“.
Podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu (v daném případě rozvrhem práce určený senát 25).
Shora označení soudci Nejvyššího soudu senátu 24 k námitce podjatosti uvedli, že nemají žádný vztah ani k účastníkům řízení, jejich zástupcům ani k projednávané věci, a nejsou jim známy žádné okolnosti zakládající pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Námitka podjatosti není důvodná.
Podle ustáleného výkladu §14 odst. 1 o. s. ř., jenž zakotvuje podmínky vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci, podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), tam vymezený soudcův poměr k věci může vyplývat především z jeho přímého právního zájmu na projednávané věci, mohl-li by být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech, a rozumí se jím i stav, kdy soudce získal o věci poznatky jiným než regulérně procesním způsobem, zatímco soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Z vyjádření dotčených soudců se podává, že nic takového v jejich osobách dáno není, a nic konkrétního, co by svědčilo o opaku, netvrdí ani účastníci řízení, kteří námitku podjatosti vznesli.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Při rozhodování o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu je kromě toho třeba důvody pro vyloučení soudců posuzovat zvlášť obezřetně, případně dát přednost zachování principu zákazu denegatio iustitiae (odepření spravedlnosti) a uchování funkčnosti rozhodovacího tělesa (tj. Nejvyššího soudu) i před případným nedostatkem jeho nestrannosti (tzv. doktrína nevyhnutelnosti). Zákon totiž pro případ námitky podjatosti všech soudců Nejvyššího soudu neurčuje „nadřízený soud“ či „jiný orgán“, jemuž by náleželo o takové námitce, případně o dovolání rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 786/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1633/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 20 Nd 150/2016).
Rovněž Evropský soud pro lidská práva v rozsudku ze dne 9. 7. 2015 ve věci A. K. proti Lichtenštejnsku, č. 38191/12, (uveřejněném na webu http://eslp.justice.cz/ ) pod bodem 68 odůvodnění konstatoval, že podílení se soudců na rozhodnutí týkajících se námitek podjatosti proti jejich kolegům neovlivňuje nestrannost rozhodujících soudců, jestliže stěžovatel (účastník řízení) založil své námitky podjatosti na obecných a abstraktních, téměř identických důvodech, aniž by odkázal na určité podstatné skutečnosti, které by mohly odhalit osobní zaujatost či nepřátelství vůči němu (jak je tomu v nyní posuzované věci), a dále že je třeba brát do úvahy, že vyloučení všech námitkou napadených soudců z rozhodování týkajícího se námitek by paralyzovalo celý dotčený soudní systém (viz zmíněná doktrína nevyhnutelnosti).
Protože zákonné důvody k vyloučení jmenovaných soudců senátu 24 Nejvyššího soudu z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. nebyly shledány, bylo rozhodnuto ve znění výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 5. 2023
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu