Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 09.08.2023, sp. zn. 26 Cdo 1411/2023 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.1411.2023.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.1411.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 1411/2023 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v exekuční věci oprávněného S. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, proti povinnému V. T. , narozenému ‚XY, bytem XY, o návrhu na nařízení exekuce, vedené u JUDr. Jany Tvrdkové, Exekutorský úřad Praha 4, pod sp. zn. 095 Ex 991/22, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 2. 2023, č. j. 5 Co 201/2023-019, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) usnesením ze dne 10. 2. 2023, č. j. 5 Co 201/2023-019, potvrdil usnesení JUDr. Jany Tvrdkové, Exekutorský úřad Praha 4, sídlem v Praze 4, Hornokrčská 651/27, ze dne 23. 1. 2023, č. j. 095 Ex 991/22-016, kterým byl zamítnut exekuční návrh oprávněného ze dne 27. 9. 2023 (správně 27. 9. 2022) a rozhodnuto o náhradě nákladů exekučního řízení (výrok I.); současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul – rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 8. 2020, č. j. 27 C 30/2020-71, ukládá S. S. vyklidit byt po zajištění přístřeší, čemuž odpovídá nárok V. T. podat exekuční návrh na vyklizení S. S. z bytu, pokud byt nevyklidí dobrovolně. Nelze od sebe oddělit povinnost vyklidit byt a povinnost zajistit přístřeší, aby se každá z otázek řešila v jiné exekuci. Citovaný rozsudek tak nepředstavuje exekuční titul pro S. S. proti V. T. zakládající mu samostatně vykonatelný nárok na zajištění přístřeší. Proti usnesení odvolacího soudu podal S. S. dovolání, které je zjevně nepřípustné. Dovolatel dovozuje jeho přípustnost dle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jeno. s. ř.“), pro rozpor s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 1992, sp. zn. 2 Cdo 6/92, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 568/97, avšak citovaná rozhodnutí na zde souzenou věc nedopadají. Uvedená rozhodnutí se týkají nalézacího řízení a rozhodnutí o vyklizení v případech stanovení povinnosti zajistit bytovou náhradu dle §712 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Z ustanovení §251 odst. 1 o. s. ř. plyne, že exekuční řízení (řízení o výkon rozhodnutí) je ovládáno dispoziční zásadou, která vyjadřuje, že vymáhání splnění povinnosti uložené rozhodnutím soudu nebo jiným titulem může být zahájeno jen na návrh oprávněného, nesmí v něm být pokračováno proti jeho vůli a na jeho návrh musí být skončeno. Uvedená zásada se pak prosadí zejména při zahájení exekučního (vykonávacího) řízení (srov. Drápal, L. Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2062 a s. 2070). Pramenem věcné legitimace účastníků exekučního řízení (řízení o výkon rozhodnutí), která je jedním z předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí, je v první řadě samotné rozhodnutí nebo jiný titul, jehož výkon se navrhuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 969/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1151/2004). V projednávané věci je exekučním titulem vykonatelný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 8. 2020, č. j. 27 C 30/2020-71, kterým byla žalovanému (který se označil za oprávněného) S. S. mimo jiné uložena povinnost „vyklidit jednotku č. 1209/10, byt vymezenou v budově č. p. XY, XY stojící na pozemcích parc. č. XY a XY v k. ú. XY, obec XY, a vyklizenou ji předat žalobci, to vše po právní moci rozsudku, do 15 dnů od zajištění přístřeší“, přičemž uvedený rozsudek nabyl dle potvrzení ve spise právní moci dne 18. 1. 2021. S. S. je tedy dle exekučního titulu ve vztahu k vyklizení specifikovaného bytu v pozici povinného (nikoliv oprávněného), a tudíž nemůže (není oprávněn) podat návrh na zahájení exekučního řízení. Podmínka zajištění přístřeší není samostatnou vykonatelnou povinností a její splnění bylo zkoumáno v rámci exekučního řízení, které probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 78 EXE 784/2021 a jehož vedením byl pověřen JUDr. Stanislav Pazderka, Exekutorský úřad Písek, a to na základě uvedeného exekučního titulu. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu a rovněž se zásadami exekučního řízení (řízení o výkon rozhodnutí), proto Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 9. 8. 2023 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/09/2023
Spisová značka:26 Cdo 1411/2023
ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.1411.2023.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Dotčené předpisy:§251 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:10/21/2023
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 2712/23
Staženo pro jurilogie.cz:2023-10-21