ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.1520.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 1520/2023-283
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu zdravotnictví , se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, IČO 00024341, o zaplacení 75.000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 3. 2018, č. j. 18 C 72/2017-97, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2018, č. j. 91 Co 250/2018-108, o dovolání žalobce ze dne 9. 8. 2021 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, č. j. 91 Co 250/2018-190, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. 4 Co 107/2021-204, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem dne 9. 8. 2021 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, č. j. 91 Co 250/2018-190, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. 4 Co 107/2021-204, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem dne 1. 3. 2021 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2020, č. j. 91 Co 250/2018-172, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2020, č. j. 4 Co 248/2020-182, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2022, č. j. 91 Co 250/2018-236, a Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022, č. j. 2 Co 15/2022-250, takto:
I. Dovolání proti výroku I a III usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022, č. j. 2 Co 15/2022-250, se odmítá .
II. Dovolací řízení o dovolání proti výroku II usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022, č. j. 2 Co 15/2022-250, se zastavuje.
III. Dovolací řízení proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2022, č. j. 91 Co 250/2018-236, se zastavuje .
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (jako soud prvního stupně) zamítl usnesením ze dne 21. 1. 2022, č. j. 91 Co 250/2018-236, návrh žalobce na odklad vykonatelnosti a právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2020, č. j. 91 Co 250/2018-172, Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2020, č. j. 4 Co 248/2020-182, Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, č. j. 91 Co 250/2018-190, a Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. 4 Co 107/2021-204 (výrok I), vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku za žalobu pro zmatečnost ze dne 1. 3. 2021 (výrok II), za žalobu pro zmatečnost ze dne 9. 8. 2021 (výrok III) a za dovolání ze dne 9. 8. 2021 (výrok IV), a poučil jej o následcích nezaplacení soudních poplatků (výrok V).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 26. 9. 2022, č. j. 2 Co 15/2022-250, odvolání žalobce do výroků II až V odmítl (výrok I), usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).
Proti těmto usnesením soudů obou stupňů podal žalobce– nezastoupen advokátem – dovolání, v němž (opět) požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a navrhl odklad vykonatelnosti a právní moci napadených usnesení.
Řízení o dovolání žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s §243b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, občanský soudní řád funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ani neupravil. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podáním dovolání proti výroku II usnesení odvolacího soudu vznikla dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [§4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)].
Soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 3. 2023, č. j. 91 Co 250/2018-275, vyzval dovolatele k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4.000 Kč s poučením, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno, s tím že k jeho dalším žádostem o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce nebude nepřihlížet, neboť o těchto návrzích již bylo opakovaně rozhodováno. Usnesení bylo dovolateli doručeno dne 18. 4. 2023, ve stanovené lhůtě (ani později) však soudní poplatek za dovolání nezaplatil. Na výzvu reagoval pouze další žádostí o osvobození od soudních poplatků „pro celé řízení se zpětnou účinností včetně všech jeho dovolání a jiných jeho návrhů“ a o ustanovení zástupce pro všechny řízení o jeho dovoláních. K této žádosti soud prvního stupně již s ohledem na „sudičské“ chování žalobce a jeho zjevně bezúspěšné uplatňování práva nepřihlížel.
Jelikož dovolatel soudní poplatek za dovolání přes poučení o následcích jeho nezaplacení neuhradil ani po výzvě soudu prvního stupně, Nejvyšší soud v souladu s ust. §243f odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení o dovolání proti výroku II usnesení odvolacího soudu podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.
Právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku poplatková povinnost dovolatele zaniká (viz §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích).
Nerozhodoval-li soud prvního stupně o opakované – mechanické a novými skutečnostmi neodůvodněné – žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení a předložil-li věc přímo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání, postupoval v souladu s ustálenou judikaturou (srov. usnesení Ústavního soudu z 19. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 1901/11, usnesení Nejvyššího soudu z 27. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 797/2018, ze 7. 6. 2022, sp. zn. 26 Cdo 873/2022).
Dovolání proti výroku I usnesení odvolacího soudu není podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Dovolání proti výroku III usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. proti výrokům I a III usnesení odvolacího soudu odmítl, aniž se zabýval nedostatkem podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Pro úplnost je třeba zdůraznit, že v případě odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost podle §238 o. s. ř. vzniká dovolateli poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021).
O odkladu právní moci či vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy Nejvyšší soud bez zbytečných odkladů po předložení věci dovolání odmítl, nerozhodoval již samostatně o návrhu žalobce na odklad právní moci a vykonatelnosti.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu