ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.1533.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 1533/2023-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně městské části Praha 3 , se sídlem v Praze 3, Havlíčkovo náměstí 700/9, IČO 00063517, zastoupené Mgr. Ing. Lenkou Pechovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, proti žalovanému E. Z. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 70/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. 35 Co 336/2022-79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč k rukám Mgr. Ing. Lenky Pechové, advokátky se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 8. 2022, č. j. 19 C 70/2022-53, uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 23 nacházející se ve čtvrtém podlaží domu č. p. XY v ulici XY, k. ú. XY – dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 11. 2022, č. j. 35 Co 336/2022-79, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).
Odvolací soud vyšel z toho, že nájemní poměr založený mezi účastníky nájemní smlouvou ze dne 23. 11. 2012 na dobu neurčitou skončil výpovědí žalobkyně (pronajímatelky) ze dne 8. 1. 2020 (dále jen „Výpověď“) uplynutím výpovědní doby ke dni 30. 4. 2020, po tomto datu užívá žalovaný předmětný byt bez právního důvodu a je povinen jej vyklidit ve smyslu §1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). V této souvislosti připomněl, že žaloba na určení neoprávněnosti Výpovědi byla pravomocně zamítnuta v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 20 C 103/2020, neboť ji žalobce (v nyní souzené věci žalovaný) podal opožděně. K žalobě na určení existence nájemního vztahu k předmětnému bytu podané žalovaným (vedené soudem prvního stupně pod sp. zn. 20 C 57/2022) uvedl, že podáním žaloby na vyklizení bytu žalobkyní pozbyl žalovaný na tomto určení naléhavý právní zájem, jelikož otázka platnosti či zdánlivosti Výpovědi je v tomto řízení řešena jako otázka předběžná, přičemž se neztotožnil s argumentací žalovaného stran neplatnosti, resp. zdánlivosti Výpovědi. Shrnul, že obsahovala všechny zákonem požadované náležitosti včetně dostatečné specifikace výpovědního důvodu. Označení osob, jimž žalovaný přenechal byt neoprávněně do užívání, a doby, v níž se tak mělo dít, považoval za logice odporující, argumentovala-li žalobkyně ve Výpovědi právě nenahlášením těchto osob; jde tudíž o údaje, které jí nemohou být známy. Výpověď navíc obsahovala odkaz na sdělení členů SVJ domu a na místní šetření. Konečně zdůraznil, že v řízení o vyklizení bytu již nelze posuzovat neoprávněnost Výpovědi.
Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ale neshledal jej přípustným, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Námitka dovolatele, že odvolací soud (soud prvního stupně) nevyčkal výsledku řízení o určení existence nájemního vztahu k předmětnému bytu, vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. 20 C 57/2022, není důvodná, neboť odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, z níž vyplývá, že naléhavý právní zájem na určení právního vztahu není dán, má-li jím být vyřešena předběžná otázka, která je určující pro rozhodnutí na plnění v jiném řízení mezi týmiž účastníky [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2331/99, a ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 539/2003, či jeho usnesení ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1379/2007, a ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1031/2009 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. III. ÚS 1245/11)].
Podáním žaloby na vyklizení bytu žalobkyní tak dovolatel (ve zmíněném řízení v procesním postavení žalobce) vskutku pozbyl na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť otázka existence nájemního poměru k bytu je v nyní projednávané věci řešena jako otázka předběžná. Za této situace – probíhající řízení o vyklizení bytu – je navíc již z logiky věci vyloučeno uvažovat o tom, že by určovací žaloba mohla dovolateli poskytnout preventivní ochranu. Je přitom nerozhodné, že žalobu na určení existence nájemního vztahu k bytu podal dovolatel dříve, než žalobkyně uplatnila svou žalobou požadavek na jeho vyklizení; pro rozsudek je totiž rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Z uvedených důvodů je rovněž zřejmé, že odvolací soud (soud prvního stupně) svým postupem – odpovídajícímu zákonu a ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu – nemohl porušit právo dovolatele na zákonného soudce.
Dále dovolatel brojil proti závěru odvolacího soudu, podle něhož je Výpověď platným právním jednáním; není tudíž zdánlivá pro neurčité vymezení výpovědního důvodu.
V soudní praxi není pochyb o tom, že výpověď pronajímatele z nájmu bytu je jednostranným hmotněprávním jednáním a musí tudíž splňovat obecné náležitosti právního jednání (srov. §545 a násl.o. z.). Kromě toho výpověď pronajímatele musí obsahovat rovněž zvláštní náležitosti specifikované zejména v §2286 a §2288 odst. 3 o. z. (ve vztahu k výpovědi bez výpovědní doby viz též §2291 odst. 3 o. z.). Vedle dalších zde uvedených náležitostí v ní musí být uveden výpovědní důvod. Tomuto zákonnému požadavku pronajímatel dostojí nejen tím, že v písemné výpovědi odkáže na ustanovení §2288 odst. 1 a 2 o. z. (příp. ustanovení §2291 odst. 1 a 2 o. z.), nýbrž především tím, že použitý výpovědní důvod skutkově vymezí (uvede skutečnosti, které v poměrech dané věci individualizují podmínky v zákoně uvedeného a ve výpovědi použitého výpovědního důvodu, tj. skutečnosti, které ho v daném případě zakládají) tak, aby tento skutek – zejména z důvodu perfektnosti výpovědi jako hmotněprávního jednání pronajímatele a také z důvodů právní jistoty a možnosti obrany ze strany nájemce – byl nezaměnitelný s jiným skutkem. Skutkovým vymezením výpovědního důvodu jsou vázáni jak subjekty nájemního vztahu, tak i soud v řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi [a to z příčin, které již v minulosti – v poměrech řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podle §711 odst. 5 (později odst. 4) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 10. 2011 (resp. do 31. 12. 2013), dále jen „obč. zák.“ – vyložil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3260/2009]. V řízení podle §2290 o. z. není tedy soud oprávněn uplatněný výpovědní důvod (jeho skutkové vymezení) doplňovat, měnit či dokonce nahrazovat; může jej toliko vyložit postupem podle §555 a násl. o. z. [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 26 Cdo 5114/2017, a v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2950/2009, uveřejněný pod č. 77/2011 časopisu Soudní judikatura, ze dne 21. 7. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2024/2010, či ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 26 Cdo 2596/2014 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3854/14)].
Otázkou určitostí právních jednání, tedy jinak řečeno, zda zde nejde pro neurčitost o zdánlivé právní jednání (§553 o. z.), se Nejvyšší soud zabýval také v rozsudku ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 649/2018. Vysvětlil, že za předchozí právní úpravy se soudní praxe ustálila v názoru, že mezi významné požadavky na právní úkony patří náležitosti vůle a jejího projevu. Náležitostí projevu vůle jsou srozumitelnost, určitost, a v některých případech i forma projevu. Nesrozumitelný je projev tehdy, jestliže nelze zjistit ani výkladem, co jím mělo být vyjádřeno. Určitost projevu se týká jeho obsahové stránky; neurčitý projev je sice srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah. Neurčitost může být odstraněna výkladem podle §35 obč. zák., avšak výkladem (podle citovaného ustanovení) nelze doplňovat to, co právní úkon ve skutečnosti neobsahuje. Pokud nelze uvedený nedostatek odstranit tímto způsobem, šlo (v té době) o právní úkon neplatný (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, uveřejněný pod č. 27/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 1155/2005, a ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1102/2008). Uvedené právní závěry jsou použitelné též při posouzení právního jednání podle §553 odst. 1 o. z. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1230/2022, a judikatura v něm uvedená). Lze tak uzavřít, že projev vůle pronajímatele, vtělený do výpovědi z nájmu (v daném případě učiněné v písemné formě), je určitý, jestliže je výkladem objektivně pochopitelný; jinak řečeno, může-li typický účastník v postavení adresáta výpovědi z nájmu tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu odpovídajícím způsobem vnímat.
Z obsahu spisu vyplývá, že žaloba o přezkoumání oprávněnosti Výpovědi byla pravomocně zamítnuta v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 20 C 103/2020 a v souzené věci jde již o vyklizení předmětného bytu. Proto je možné zabývat se toliko případnou neplatností či zdánlivostí Výpovědi, jak to ostatně učinily soudy obou stupňů. Odvolací soud v této souvislosti uzavřel, že Výpověď je platným právním jednáním a ani ohledně vymezení výpovědního důvodu není neurčitá. Tento jeho závěr je přitom souladný s výše citovanou judikaturou. Z formulace použité žalobkyní ve Výpovědi je totiž nadevši pochybnost zřejmé, z jakého důvodu nájem dovolateli vypovídá. Je sice pravdou, že mohla být sdílnější, na druhou stranu nelze přehlédnout, že podle tam uvedených tvrzení se neoprávnění uživatelé (podnájemci) měli v bytě střídat; již z toho důvodu je možnost jejich ztotožnění alespoň ztížena, ne-li vyloučena. Žalobkyně se navíc odvolává i na sdělení členů SVJ, provedené místní šetření a uvádí i konkrétní incidenty, jež měly nastat. Vyjádřeno jinak, takto vymezený skutek je nezaměnitelný s jiným skutkem a žalovaný v postavení adresáta Výpovědi byl bez rozumných pochybností schopen takto vyjádřenou vůli žalobkyně vnímat. Pro úplnost zbývá dodat, že tvrzení dovolatele o nemožnosti jeho obrany proti takto formulované Výpovědi popírá samotná skutečnost, že žalobu na přezkoumání její oprávněnosti podal (byť po uplynutí zákonné prekluzivní lhůty, kteréžto pochybení jde toliko k jeho tíži) a proti naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu argumentuje od počátku řízení rovněž v projednávané věci.
Ze všech shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání dovolatele podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [§243 písm. a) o. s. ř.], neboť jde o návrh akcesorický (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu