ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.1902.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 1902/2023-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce města Znojma , se sídlem ve Znojmě, Obroková 1/12, IČO 00293881, zastoupeného Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Fischerova 770/12, proti žalované J. P. , zastoupené JUDr. Markétou Krejčovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Horníčkova 568/8, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 11 C 106/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2023, č. j. 19 Co 188/2022-83, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 1. 3. 2023, č. j. 19 Co 188/2022-83, jímž potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě (soud prvního stupně) ze dne 31. 8. 2022, č. j. 11 C 106/2022-44, kterým jí uložil vyklidit tam specifikovaný byt a předat jej žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku a zaplatit náklady řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť trpí vadami, jež nebyly včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka sice uvádí, že splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. spatřuje v tom, že právní otázka (řešená odvolacím soudem – zda výkon vlastnického práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy) má být posouzena jinak, aniž by bylo z obsahu dovolání zřejmé, která judikatura dovolacího soudu by měla být (podle jejího mínění) překonána postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb. (srovnej dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Ve skutečnosti jen polemizuje s právními závěry odvolacího soudu (že na straně žalobce nešlo o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, resp. zneužití práva) a namítá vadu řízení (že nebyl proveden jí navržený důkaz), aniž by vymezila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Jen pro úplnost lze uvést, že k vadám, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§237 -238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládají (viz §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). A rovněž lze jen na okraj (obiter dictum) dodat, že úvaha odvolacího soudu, že na straně žalobce, jenž se domáhá vyklizení, nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, resp. o zneužití práva, není zjevně nepřiměřená; přitom jen v případě její zjevné nepřiměřenosti by ji bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit (viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 9. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu