ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.1955.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 1955/2023-196
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobce Bytového družstva DOMOV 6238/17 , se sídlem v Ostravě – Porubě, Nálepkovo náměstí 6238/17, IČO 25827090, zastoupeného JUDr. Veronikou Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, proti žalovanému L. B. , zastoupenému JUDr. Jiřím Sobčíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Nádražní 545/166, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 52/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2023, č. j. 57 Co 245/2022-148, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč k rukám JUDr. Veroniky Navrátilové, advokátky se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (pověřený člen senátu – §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě (odvolacího soudu) ze dne 18. 1. 2023, č. j. 57 Co 245/2022-148, k němuž se žalobce prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřil, odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť trpí vadami, jež nebyly včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně při řešení kterých otázek hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení těchto právních otázek odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 116/2014). Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř.
Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., se však v textu dovolání nenachází a nelze jej zjistit ani z celkového jeho obsahu. Dovolatel sice uvedl, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva a odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu“, žádnou otázku hmotného práva však neformuloval a neoznačil ani žádnou judikaturu Nejvyššího soudu, od níž se měl (podle jeho mínění) odvolací soud odchýlit. Dovozoval-li pak přípustnost dovolání současně z toho, že „věc má po právní stránce zásadní význam“, přehlédl, že tento předpoklad přípustnosti dovolání již není v nyní účinné právní úpravě (od 1. 1. 2013) obsažen (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vytýká-li odvolacímu soudu, že připustil změnu žaloby v rozporu s §95 o. s. ř., uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 věty první o. s. ř. Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) nezakládají.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [§243 písm. a), b) o. s. ř.] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 15. 8. 2023
Mgr. Lucie Jackwerthová
pověřená členka senátu