ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.2175.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 2175/2023-220
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce statutárního města Karlovy Vary , se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 2035/21, IČO 00254657, zastoupeného JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jateční 2121/6, proti žalované SANATORIUM TROCNOV a.s. v likvidaci , se sídlem v Praze 10 − Horních Měcholupech, Boloňská 309/22, IČO 49241044, zastoupené JUDr. Martinem Doubravou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, U první baterie 643/1, o 1 750 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 221/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2023, č. j. 16 Co 62/2023-193, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 18 876 Kč k rukám JUDr. Jany Wenigové, advokátky se sídlem v Karlových Varech, Jateční 2121/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 16 Co 62/2023-193, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 11. 2022, č. j. 17 C 221/2021-152, v části, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 750 000 Kč s příslušenstvím dále ve výroku specifikovaným, a ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť dovolací argumentace se soustřeďuje k postupu soudu v souvislosti se žádostí účastníka o odročení nařízeného jednání z důvodu „kolize ústních jednání na straně zástupců účastníků“ a z obsahového hlediska vystihuje tzv. zmatečnostní vadu řízení podle §229 odst. 3. o. s. ř. Zmatečnostní vady řízení však jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje ustanovení §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř., takže pro jejich projednání připustit dovolání nelze (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sen. zn. 29 NSCR 40/2021).
Pokazuje-li dovolatelka na možnou „podjatost odvolacího soudu“ odůvodněnou výše naznačeným postupem, uplatňuje ve skutečnosti zmatečnostní vadu podle §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a tato námitka přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. založit nemůže, neboť dovolací soud smí ke zmatečnostem podle ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O návrhu na odklad vykonatelnosti (označeném jako „návrh na odklad exekučního řízení“) podle ustanovení §243 o. s. ř. dovolací soud samostatně nerozhodoval, neboť o dovolání bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16) a rozhodnutím o podaném dovolání se tento návrh stal bezpředmětným.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 8. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu