ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.2722.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 2722/2023-193
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj , se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, IČO 66002222, o zaplacení částky 15 000 000 Kč, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 89/2014, o dovolání žalobce proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 3. 2020, č. j. 25 C 89/2014-103, a Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2020, č. j. 53 Co 251/2020-137, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 23. 3. 2020, č. j. 25 C 89/2014-103, odmítl žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost ze dne 22. 6. 2016 směřující proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 2. 2016, č. j. 25 C 89/2014-30, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 30. 5. 2016, č. j. 53 Co 138/2016-44 (výrok I.), a zamítl žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost ze dne 7. 2. 2017 směřující proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 11. 2016, č. j. 25 C 89/2014-57, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 1. 2017, č. j. 53 Co 11/2017-66 (výrok II.), a ze dne 12. 9. 2017 směřující proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 4. 2017, č. j. 25 C 89/2014-71, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 16. 8. 2017, č. j. 53 Co 239/2017-79 (výrok III.).
Odvolací soud usnesením ze dne 17. 12. 2020, č. j. 53 Co 251/2020-137, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. a ve výrocích II. a III., pokud jimi bylo rozhodnuto o žalobách na obnovu řízení (výrok I.), a zrušil ve výrocích II. a III., pokud jimi bylo rozhodnuto o žalobách pro zmatečnost; v tomto rozsahu současně vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.).
Proti citovaným usnesením soudů obou stupňů podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, avšak do dovolání vtělil žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, zastoupen advokátem (případně notářem), jímž musí být dovolání také sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno dovolání věcně projednat.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
V projednávané věci odvolací soud usnesením ze dne 2. 11. 2021, č. j. 53 Co 345/2021-157, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 6. 2021, č. j. 25 C 89/2014-148, jímž zastavil řízení o návrhu dovolatele na ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 6. 2023, č. j. 25 C 89/2014-184, doručeným dovolateli dne 21. 6. 2023, jej vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání; současně jej poučil, že nebude-li výzvě vyhověno ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení, soud dovolací řízení zastaví. Na uvedenou výzvu reagoval dovolatel podáním ze dne 26. 6. 2023, v němž mimo jiné opětovně vznesl „požadavek dle §30 + §138 osř“. Přitom plnou moc advokáta pro zastupování v dovolacím řízení a jím sepsané dovolání ve stanovené lhůtě a ani dosud nedoložil.
Z uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §241 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §241 odst. 4 o. s. ř. nebyla přes opatření provedená soudem prvního stupně ve dvouměsíční lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. splněna. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Pro úplnost zbývá dodat, že soud prvního stupně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu již nepřihlížel k opakovaným a neodůvodněným žádostem dovolatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, vyjádřeným v jeho podání z 26. 6. 2023 (viz dovolatelův „požadavek dle §30 + §138 osř“), neboť s přihlédnutím k okolnostem projednávané věci (jakož i k postupu dovolatele v mnoha dalších dovolacích řízeních) je lze považovat za zneužití procesních práv, které ve shodě s §2 a §6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 24 Cdo 4094/2018 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. III. ÚS 57/19), či ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1971/2020].
Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě jej k zaplacení soudního poplatku již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1895/2019, ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1898/2020, či ze dne 4. 4. 2023, sp. zn. 26 Cdo 274/2023).
Dovolatel v dovolání uplatnil také „požadavek na odkladný účinek“, tedy požádal podle ustanovení §243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti a právní moci napadených usnesení. Jsou-li však splněny důvody pro zastavení dovolacího řízení, nemůže být o dovolání věcně rozhodnuto a není „projednatelný“ ani akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti nebo právní moci napadeného usnesení. Důvody, pro něž byl takový návrh podán, se v takovém případě není třeba zabývat (srov. bod 34. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). Proto Nejvyšší soud již o uvedeném požadavku samostatně nerozhodoval.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 10. 2023
Mgr. Lucie Jackwerthová
pověřená členka senátu