ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.2864.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 2864/2023-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Josefa Kopeckého , nar. 7. 6. 1959, se sídlem v Praze 2, Václavská 2068/14, IČO 69069409, zastoupeného Mgr. Michalem Müllerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Krkonošská 1512/11, proti žalované městské části Praha 4 , se sídlem v Praze 4 – Krči, Antala Staška 2059/80b, IČO 00063584, o neplatnost výpovědi z nájmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 353/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2023, č. j. 15 Co 139/2023-20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 (soudu prvního stupně) dne 11. 12. 2022 ze své datové schránky fyzické osoby ID: ydrqi7y , se žalobce domáhal vyslovení „neplatnosti“ výpovědi z nájmu tam specifikovaného nebytového prostoru, který užívá v souladu s nájemní smlouvou k podnikání.
Soud prvního stupně vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu usnesením ze dne 19. 12. 2022, č. j. 16 C 353/2022-6 (dále jen „Výzva“), které bylo vhozeno do žalobcovy domovní (jiné) schránky na adrese jeho sídla. Protože žalobce soudní poplatek nezaplatil, usnesením ze dne 11. 1. 2023, č. j. 16 C 353/2022-7, soud prvního stupně zastavil řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 26. 5. 2023, č. j. 15 Co 139/2023-20, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků. Dovodil, že i když má žalobce zřízenu přístupnou datovou schránku, typ PFO, ID v6xezt7, Výzva mu byla doručena na adresu jeho trvalého bydliště v souladu s ustanovením §50 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a je tak zřejmé, že uvedená písemnost se dostala do rukou adresáta.
Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním zpochybněnou otázku účinků doručení písemnosti prostřednictvím doručujícího orgánu odvolací soud posoudil v konečném důsledku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
Plénum Nejvyššího soudu ve svém stanovisku ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněném pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijalo závěr, že má-li fyzická osoba zřízeno více datových schránek (např. datovou schránku fyzické osoby a datovou schránku podnikající fyzické osoby, nebo advokát datovou schránku podnikající fyzické osoby – advokáta, ale též insolvenčního správce nebo daňového poradce), je třeba jí doručovat písemné vyhotovení rozhodnutí, jiných úkonů a další písemnosti do té datové schránky, která odpovídá povaze doručované písemnosti.
V usnesení ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3887/2017 (ústavní stížnost podanou proti uvedenému rozhodnutí Ústavní odmítl soud usnesením ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. II. ÚS 2385/18) pak Nejvyšší soud vysvětlil, že má-li účastník řízení (fyzická osoba) zřízenou datovou schránku podle §3 zákona č. 300/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nikoli ovšem datovou schránku podnikající fyzické osoby podle §4 téhož zákona, pak v řízení, které souvisí s jeho podnikatelskou činností, mu soud doručuje tak, jako by datovou schránku zřízenu neměl; to znamená, že nedoručuje-li při jednání (§45 odst. 1 o. s. ř.) a účastník nepožádal o doručování na jinou adresu (§45 odst. 2 o. s. ř.), doručuje soud prostřednictvím doručujícího orgánu účastníku řízení nebo jeho zástupci (§45 odst. 3 o. s. ř.) na adresu podle §46b písm. b) o. s. ř. (tj. na adresu sídla, zástupce pro doručování uvedenou ve smlouvě či sídla organizační složky).
V projednávané věci měl dovolatel v době doručování Výzvy zřízenu datovou schránku fyzické osoby ( I D ydrqi7y ), z níž také podal žalobu, ale neměl zřízenu datovou schránku podnikající fyzické osoby (ID v6xezt7), která by typem odpovídala věcné povaze nalézacího řízení týkající se podnikatelské činnosti dovolatele (viz výpis o provedení kontroly DS na č. l. 8 spisu). Dovolatel nepožádal o doručování na jinou adresu, a soud prvního stupně se proto neodchýlil od citované judikatury, nařídil-li doručit Výzvu prostřednictvím doručujícího orgánu na adresu jeho sídla (v žalobě označenou současně jako adresa jeho trvalého bydliště). Uvedeným postupem mu byla Výzva (řádně) doručena dne 23. 12. 2022, kdy ji doručující orgán, který jej nezastihl, vhodil do jeho domovní (jiné) schránky [§45 odst. 2, 3, §46b písm. b), §50 odst. 1 o. s. ř.].
K tvrzením v bodě 14 dovolání, že „vhození výzvy k úhradě SOP do schránky nebylo možné“, jelikož „na adrese sídla je (…) v nájmu a poštovní schránka zde byla (…) zřízena po domluvě s pronajímatelem až v únoru roku 2023“, a že „zároveň si ani nemohl poštovní zásilku převzít od doručujícího orgánu, neboť se v době od 19. 12. 2022 do 26. 12. 2022 nacházel na dovolené v Egyptě“, dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť je dovolatel uplatnil nově až v dovolání; v dovolacím řízení jsou však skutkové novoty zakázány (§241a odst. 6 o. s. ř.).
Otázka, zda se adresát skutečně seznámil s doručovanou písemností, má význam pouze v případě, kdy soud nerespektoval zákonem stanovená pravidla pro doručování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011, uveřejněný pod číslem 88/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o takový případ však v souzené věci nešlo, neboť soud Výzvu dovolateli doručil předepsaným způsobem. Proto ani námitky, jimiž dovolatel napadal správnost právního názoru odvolacího soudu, podle kterého „se písemnost se dostala do rukou adresáta“ nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Za této situace tudíž obstojí závěr odvolacího soudu, že soud prvního stupně postupoval správně, když řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 11. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu