ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.440.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 440/2023-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce F. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ondřejem Mikulášem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/10, proti žalované J. J. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 3, Boleslavská 2178/13, o zaplacení částky 957.750 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 16/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2022, č. j. 69 Co 95/2022-89, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.052,40 Kč k rukám Mgr. Ondřeje Mikuláše, advokáta se sídlem v Praze, Na Hřebenech II 1718/10, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. 11. 2022, č. j. 69 Co 95/2022-89, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 2. 6. 2022, č. j. 25 C 16/2022-61, v odvoláním napadených výrocích, jimiž uložil žalované zaplatit žalobci 674.379,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 24. 11. 2021 do zaplacení a 281.620,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 2. 6. 2020 do zaplacení a náklady řízení ve výši 160.962,50 Kč; současně jí uložil zaplatit náklady odvolacího řízení ve výši 30.104,80 Kč.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přípustné. Odvolací soud (soud prvního stupně) posoudil otázku, zda žalobce plnil vědomě nedluh ve smyslu §2997 odst. 1 věty druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.
Podle ustálené judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5089/2017, na který poukazovala i dovolatelka) podstatou liberačního důvodu upraveného v §2997 odst. 1 větě druhé o. z. je vědomé plnění bez právního důvodu, a podmínky jeho aplikace se tak logicky vylučují s přítomností omylu, tj. nesprávného přesvědčení ochuzeného, že plněním vyrovnává svůj dluh vůči obohacenému. Předpokladem vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, je, aby si plnitel v okamžiku, kdy poskytuje plnění, byl vědom, že nemá povinnost plnit. Musí se jednat o vědomost prokázanou, nikoliv jen presumovanou. Nepostačuje, že ochuzený měl a mohl vědět, že plní nedluh, a stejně tak je irelevantní, že si omyl o existenci dluhu sám zavinil. Pro uplatnění daného liberačního důvodu je třeba postavit najisto, že plnitel neměl žádných pochybností, že jej k poskytnutí sporných hodnot nic nezavazuje, respektive je nutno bezpečně vyvrátit, že bylo plněno v mylném domnění o existenci smlouvy mezi stranami. Není-li ten, kdo se liberačního důvodů dovolává, s to podat důkaz naznačené skutečnosti, není uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení znemožněno.
Dovolatelka navíc zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem také prostřednictvím skutkových námitek (že žalobce neměl žádných pochybností o tom, že jej k poskytnutí sporné částky nic nezavazuje); nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování. Brojí tak proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a proti jeho způsobu hodnocení důkazů, nabízí „svůj vlastní“ (jiný) skutkový stav věci, vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů a uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Podle zjištění soudů nižších stupňů (jež nelze v dovolacím řízení zpochybnit; ostatně skutková zjištění odpovídají obsahu spisu a nevykazují jakýkoliv nesoulad) žalobce platbu provedl, aby se vyhnul zahájení exekučního řízení pro případ, že by žalovaná započtení (jak to již v minulosti učinila) zpochybnila. Za situace, kdy již dříve (v jiném řízení) soud nepřihlédl k započtení, které učinil vůči pohledávce žalované pro jeho neurčitost, nelze uzavřít, že neměl žádné pochybnosti o tom, že jej k plnění nic nezavazuje a že vědomě plnil nedluh ve smyslu §2997 odst. 1 věty druhé o. z.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu