ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.481.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 481/2023-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Heimstaden Czech s.r.o. , se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Gregorova 2582/3, IČO: 05253268, zastoupené Mgr. Lucií Kempnou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, proti žalovanému L. K. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Karlem Ležatkou, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1610/95, o zaplacení částky 38.986,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 12/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2021, č. j. 57 Co 80/2021-67, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.960,- Kč k rukám Mgr. Lucie Kempné, advokátky se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. července 2020, č. j. 25 C 12/2020-17, ve spojení s usnesením ze dne 17. srpna 2020, č. j. 25 C 12/2020-26, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 38.986,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. května 2021, č. j. 57 Co 80/2021-67, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).
Dovolaní žalovaného (dovolatele), které s přihlédnutím k jeho obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) směřuje proti výroku I. citovaného rozsudku, pokud jím odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I., a k němuž se žalobkyně prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřila, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 o. s. ř.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení §237 o. s. ř., avšak podle §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Dovoláním napadený rozsudek byl vydán v řízení, jehož předmětem byla částka 38.986,- Kč (tedy částka nepřevyšující 50.000,- Kč) s příslušenstvím, k němuž se nepřihlíží, a nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah. Přípustnost dovolání proto nelze opřít o ustanovení §237 o. s. ř., neboť ustanovení §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. to vylučuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 24. ledna 2019, sp. zn. 26 Cdo 4715/2018, ze 14. prosince 2020, sp. zn. 26 Cdo 2860/2020, či ze 17. května 2022, sp. zn. 26 Cdo 687/2022). K řečenému zbývá již jen dodat, že přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu z 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku (§243 o. s. ř.) – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. září 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či z 3. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
Na tomto místě dovolací soud zdůrazňuje, že v tomto případě vzniká dovolateli poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř. (§4 odst. 1 písm. i/ zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), o čemž rozhodne soud prvního stupně (§3 odst. 2 a 3 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Přitom je bez významu, že dovolatel byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. prosince 2022, č. j. 25 C 12/2020-131, osvobozen od placení soudních poplatků pro dovolací řízení v celém rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze 4. října 2022, sp. zn. 20 Cdo 2501/2022).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 16. 5. 2023
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu