ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.653.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 653/2023-418
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce Společenství vlastníků domu XY , zastoupeného JUDr. Petrem Kšádou, advokátem se sídlem v Praze 10, Počernická 3104/27, proti žalovaným 1. V. H. a 2. H. H. , zastoupeným JUDr. Radkem Machem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, o vyklizení části nemovitosti a uvedení do původního stavu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 177/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2021, č. j. 25 Co 149/2021-357, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 1. 2021, č. j. 5 C 177/2014-322, ve znění usnesení ze dne 28. 6. 2021, č. j. 5 C 177/2014-349, uložil žalovaným vyklidit tam specifikovanou část domu, dát ji do původního stavu a vyklizenou předat žalobci do 30 dnů od právní moci rozsudku (výroky I a II), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal, aby žalovaní byli povinni zdržet se jakéhokoliv dalšího zásahu do práv ostatních vlastníků jednotek a bránění v užívání tam specifikované části domu (výrok III) a uložil žalovaným zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.867 Kč (výrok IV).
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 4. 11. 2021, č. j. 25 Co 149/2021-357, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II změnil tak, že žalobu zamítl, odvolání proti výroku III odmítl, a ve výroku IV o nákladech řízení jej zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání, kterým žalobce napadl měnící výrok rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolatel zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek (zejména zda předmětné nebytové prostory zahrnovaly i světlík); nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování, nabízí vlastní (odlišnou) verzi skutkového stavu rozhodného pro právní posouzení věci, a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
Skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, ostatně nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu; oproti mínění dovolatele tak jeho právo na spravedlivý proces nebylo porušeno. Pro úplnost lze dodat, že odvolací soud nevycházel při zjišťování skutkového stavu pouze z passportu stavby, ale i z jiných provedených důkazů, které v souladu s §132 o. s. ř. hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti.
Rovněž prostřednictvím skutkových námitek zpochybňoval dovolatel také závěr odvolacího soudu ohledně vůle žalovaných koupit nebytovou jednotku včetně prostoru světlíku; navíc v tomto směru ani nevymezil přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu