ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.1684.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 1684/2023-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala, v právní věci navrhovatele Ing. Zdeňka Vávry , narozeného 11. 2. 1957, bytem v Letech, Karlštejnská 292, PSČ 252 29, za účasti 1) Supermarket u Vávrů, s. r. o. , se sídlem v Černošicích, Dobřichovická 1016, PSČ 252 28, identifikační číslo osoby 27253911, 2) Ing. Jindřicha Vávry , narozeného 24. 5. 1931, bytem v Třebotově, Vonoklaská 67, PSČ 252 26, 3) Jindřicha Vávry , narozeného 5. 8. 1953, bytem v Letech, K Lesíku 350, PSČ 252 29, a 4) Hany Hrbkové , narozené 7. 4. 1965, bytem v Praze 6, Pod Cihelnou 646/4, PSČ 161 00, společně zastoupených JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem, se sídlem v Dobřichovicích, Jiráskova 378, PSČ 252 29, o zrušení společnosti s likvidací, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 84 Cm 1071/2022, o dovolání účastníků proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, č. j. 14 Cmo 28/2023-62, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 11. 2022, č. j. 84 Cm 1071/2022-30, přerušil řízení v projednávané věci do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 63/2020 (dále jen „řízení o vyloučení společníka“), jehož předmětem je vyloučení navrhovatele ze společnosti Supermarket u Vávrů, s. r. o. (dále jen „společnost“).
[2] K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení v projednávané věci nepřerušuje.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podali účastníci 1) až 4) společně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož nejsou naplněny předpoklady pro přerušení řízení o zrušení společnosti s likvidací do pravomocného skončení řízení o vyloučení společníka, jelikož se z usnesení soudu prvního stupně nepodává vymezení žádné „konkrétní předběžné otázky, jejíž vyřešení by mělo, natožpak podstatný, význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:
1) Ustanovení §109 odst. 2 o. s. ř. upravuje případy fakultativního přerušení řízení, mezi něž patří i situace, umožňující soudu řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
2) Už z gramatického výkladu a systematického řazení je zřejmé, že jde o možnost, nikoliv povinnost procesního soudu k takovému přerušení řízení přistoupit.
3) Důvody k přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle §135 odst. 2 o. s. ř.
4) Smyslem §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.
5) Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o (ne)přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.
K tomu viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1655/2017, a judikaturu v něm citovanou; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013, ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5914/2017 (a judikaturu v něm citovanou), či ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017.
[5] Nejvyšší soud úvahu odvolacího soudu o nepřerušení řízení v projednávané věci zjevně nepřiměřenou neshledal.
[6] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 11. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu