ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2159.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 2159/2023-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci žalobkyně J. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Bednaříkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Bartolomějská 291/11, PSČ 110 00, proti žalované B. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Ondřejem Švábem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Dvořákovo nábřeží 1690, PSČ 539 01, o zaplacení 281.238 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 166/2021, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2023, č. j. 5 Cmo 28/2022-122, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 11.890,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. 2. 2022, č. j. 34 Cm 166/2021-87, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 281.238 Kč (výrok I.), a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 80.707,59 Kč (výrok II.), svědkovi A. R. přiznal svědečné ve výši 1.227,44 Kč (výrok III.) a konečně žalované uložil povinnost nahradit České republice náklady řízení ve výši 1.227,44 Kč (výrok IV.).
[2] K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 5. 2023, č. j. 5 Cmo 28/2022-122, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalované povinnosti nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 23.619,20 Kč (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[4] Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[5] Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[6] Dovolatelka označila rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezila rozsah, v němž je napadá, popsala důvody dovolání a formulovala dovolací návrh. K předpokladům přípustnosti však uvedla – v odst. 6 svého dovolání – toliko: „Dovolání je dle názoru žalované přípustné, neboť (…) právní otázka řešená odvolacím soudem by měla být dovolacím soudem ve smyslu §237 občanského soudního řádu posouzena jinak.“
[7] Argument, podle kterého „mají být otázky hmotného a procesního práva dovolacím soudem vyřešeny jinak“ (ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem) však významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3736/2014, či ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3652/2014, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (a v něm citovanou judikaturu), ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14, či ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15.
[8] Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostála.
[9] Dovolatelka uvedla jen to, že „nesprávně vyřešenou právní otázku“ spatřuje „v posouzení nesrovnalostí v převodní smlouvě“, k čemuž dodala, že „tato smlouva nepředstavuje autentický dokument“, protože „byla evidentně připravena ex post podle mnohem pozdějšího vzoru (…) v roce 2013 však tato verze smlouvy (…) zcela jistě neexistovala“. Tuto svoji námitku ovšem dovolatelka vznáší, aniž by – byť implicitně – formulovala jakoukoli otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo a která by měla být (jak dovolatelka předesílá v odst. 6 svého dovolání) dovolacím soudem posouzena jinak.
[10] Shodně je tomu i ve vztahu k „druhé sporné právní otázce“, kterou dovolatelka avizuje prostřednictvím nadpisu předcházejícímu odst. 20 svého dovolání. Prostřednictvím této části dovolání dovolatelka zpochybňuje, zda žalobkyně soudu předložila originál dluhopisu, z něhož odvozuje právo na plnění požadované svojí žalobou. Ani v této souvislosti však dovolatelka neformuluje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo a která by naplňovala požadavky §237 o. s. ř. Uvádí jen to, že „měl soud prvního stupně a také odvolací soud (…) vyhodnotit předloženou listinu dluhopisu a (…) e-mailovou komunikaci tak, že minimálně existují důvodné pochybnosti o tom, zda se převod dluhopisu stal tak, jak tvrdí žalobkyně.“
[11] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
[12] Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
[13] O návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud nerozhodoval. Návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud o podaném dovolání, stává se návrh na odklad vykonatelnosti bezpředmětný (obsoletní) – k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017 (uveřejněný pod číslem 29/2019 Sb. roh. obč.).
[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované bylo odmítnuto, a tak žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
[15] Náklady dovolacího řízení žalobkyně sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření žalobkyně k dovolání žalované datované 27. 6. 2023) podle §11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí (podle §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 advokátního tarifu) 9.460 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.049,60 Kč, tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži žalované celkem 11.809,60 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 14. 8. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu