ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2414.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 2414/2022-332
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele P. K. , zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem, se sídlem v Praze 6, U Hadovky 564/3, PSČ 160 00, za účasti Mysliveckého spolku Koloměřice-Chrášťany , se sídlem v Chrášťanech č. p. 79, PSČ 373 04, identifikační číslo osoby 68520298, zastoupeného Mgr. Bohumilem Vlčkem, advokátem, se sídlem v Prachaticích, Šeříková 32, PSČ 383 01, o vyslovení neplatnosti usnesení orgánu spolku, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 379/2018, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 6 Cmo 315/2019-307, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným původně Okresnímu soudu v Českých Budějovicích dne 27. 10. 2014 se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánů Mysliveckého spolku Koloměřice-Chrášťany (dále jen „spolek“), a to rozhodnutí výboru spolku ze dne 29. 8. 2014 o udělení výtek navrhovateli a jeho bratrovi podle článku 8 odst. 1 písm. a) stanov spolku pro nezaplacení členského příspěvku ve výši 2.000 Kč a dále rozhodnutí ze dne 26. 9. 2014, jimiž členská schůze spolku uvedená rozhodnutí výboru potvrdila.
[2] Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19. 11. 2015, č. j. 25 C 382/2014-158, „žalobu“ navrhovatele zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání navrhovatele rozsudkem ze dne 30. 3. 2016, č. j. 7 Co 132/2016-214, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Nejvyšší soud následně k dovolání navrhovatele oba rozsudky usnesením ze dne 19. 7. 2018, č. j. 29 Cdo 3307/2016-247 (uveřejněným pod číslem 87/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), zrušil a věc postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
[4] Krajský soud v Českých Budějovicích následně usnesením ze dne 30. 9. 2019, č. j. 13 Cm 379/2018-290, návrh zamítl (výroky I. a II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[6] První dovoláním otevřená otázka procesního práva (vypořádání se s důkazními návrhy dovolatele) nečiní dovolání přípustným, neboť ji soudy vyřešily (oproti názoru dovolatele) v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 408/2003, či ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3561/2019, a v nich citovaná rozhodnutí, anebo nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 2736/19, a judikaturu v něm citovanou).
[7] Namítá-li dovolatel, že soudy neprovedly jím navržené důkazy (dvěma písemnostmi, jež mají prokazovat „projednávání přestupků na úseku myslivosti bývalého předsedy“ spolku, a zvukovým záznamem z členské schůze spolku konané dne 25. 7. 2014, jenž má prokazovat, že dalšímu členovi spolku nebyla za obdobné porušení stanov jako v případě dovolatele uložena žádná sankce), pomíjí §120 odst. 1 větu druhou o. s. ř. Soud prvního stupně přitom v souladu s ustálenou judikaturou vyložil, proč tyto důkazy navržené dovolatelem neprovedl (viz odst. 14 odůvodnění usnesení soudu prvního stupně). Nejde tudíž o tzv. opomenuté důkazy. Ostatně, jejich provedení (a případné prokázání tvrzení dovolatele, k nimž tyto důkazy navrhoval), by nepřinesly odlišný výsledek řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. II. ÚS 1544/14, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sen. zn. 29 NSCR 91/2014, a výklad podaný níže).
[8] Dovolání nečiní přípustným ani otázka výkladu §212 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá (srov. §237 o. s. ř.).
[9] Soudy v projednávané věci založily svá rozhodnutí na úvaze, že dovolatel nezaplacením členského příspěvku porušil povinnost zakotvenou (v souladu se zákonem) ve stanovách spolku, za což mu byla (v souladu se stanovami) uložena sankce v podobě výtky.
[10] Dovolatelem namítaná skutečnost, že jiní členové také porušovali své povinnosti, aniž by jim byla uložena výtka či aniž by byli vyloučeni ze spolku, sama o sobě neznamená, že uložením výtky za porušení členské povinnosti byl dovolatel (či jeho bratr) v rozporu s §212 odst. 1 o. z. bezdůvodně znevýhodněn. Nepostižení jiného člena za porušení stejné (či ještě významnější) povinnosti může představovat (podle okolností případu) bezdůvodné zvýhodnění takového člena, ale – zásadně – není důvodem pro závěr o nezákonnosti rozhodnutí o uložení stanovami předvídané sankce členu porušujícímu svoje povinnosti. Jinak řečeno, tvrzení, že někdo jiný také porušuje zákon či stanovy, zásadně
(nejde-li například o šikanózní postup spolku vůči „nepohodlnému“ členu) nepředstavuje způsobilou obranu proti uložení zákonem či stanovami předvídané sankce za porušení členské povinnosti.
[11] Navíc, jak se podává z usnesení soudu prvního stupně, rozhodla-li členská schůze spolku dne 25. 7. 2014 o prodloužení splatnosti příspěvku (do 1. 8. 2014), není zvukový záznam ze zasedání členské schůze konaného 25. 7. 2014 způsobilým důkazem k prokázání tvrzení, že další člen spolku byl (25. 7. 2014) v prodlení s placením příspěvku.
[12] Vytýká-li dovolatel soudům nesprávné hodnocení důkazů, přehlíží, že tuto námitku nemá v dovolacím řízení k dispozici (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Jestliže odvolací soud respektoval pravidla hodnocení důkazů, nepřísluší Nejvyššímu soudu posuzovat správnost skutkových závěrů. Samo hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, totiž nelze, s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů, dovoláním napadnout (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněný pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, a ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4804/2009, či – mutatis mutandis – nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu