ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2699.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 2699/2023-599
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala, v právní věci žalobkyně
BSG – DEVELOPMENT s. r. o. , se sídlem v Klatovech, Předslav 99, PSČ 339 01, identifikační číslo osoby 26344084, zastoupené JUDr. Tomášem Tesařem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Plzni, Malická 1576/11, PSČ 301 00, proti žalovanému Ing. Jiřímu Zachardovi , narozenému 18. 4. 1959, bytem v Klatovech, Akátová 578, PSČ 339 01, zastoupenému JUDr. Petrem Bauerem, advokátem, se sídlem v Plzni, Purkyňova 593/10, PSČ 301 00, o zaplacení 4.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 9 C 187/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 6. 2023, č. j. 64 Co 55/2023-540, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 53.200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Klatovech dne 16. 7. 2019, rozšířenou podáním ze dne 8. 3. 2021, se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení 4.500.000 Kč s příslušenstvím, z titulu nároku na vydání prospěchu získaného porušením povinnosti péče řádného hospodáře při výkonu funkce jednatele žalobkyně.
[2] Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 22. 8. 2022, č. j. 9 C 187/2019-398, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 4.500.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[3] Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na tom, že smlouva o zápůjčce 4.500.000 Kč mezi žalobkyní jako zapůjčitelem (zastoupenou žalovaným) a žalovaným jako vydlužitelem z 15. 1. 2018 (dále jen „smlouva“) je „neplatná“, jelikož nebyl dodržen postup podle právní úpravy střetu zájmů člena voleného orgánu společnosti se zájmy společnosti podle §54 a 55 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“].
[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné odmítl, jelikož nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[6] Podle dovolatele napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, a sice:
1) zda lze notifikační povinnost podle §55 z. o. k. splnit tím, že smlouva byla předána finanční ředitelce a založena do účetnictví jediného společníka
žalobkyně – BETONOVÉ STAVBY – GROUP, s. r. o., identifikační číslo osoby 64834131 (dále jen „BS-G“ nebo „mateřská společnost“),
2) zda lze při výkladu povinnosti péče řádného hospodáře přihlížet ke zvyklostem ve smyslu §9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), resp. k praxi zavedené mezi stranami ve smyslu §556 odst. 2 o. z.,
3) zda lze rozsah předběžného opatření zakazujícího jednateli mateřské společnosti za tuto jednat rozšířit i na jednatelství této osoby v dceřiné společnosti,
které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešeny, a
4) zda je soud povinen přihlédnout při posuzování souladu jednání člena voleného orgánu společnosti s požadavkem péče řádného hospodáře ke všem okolnostem projednávané věci,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3235/2016 nebo ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5279/2016) tím, že neprovedl důkazy ke všem dovolatelem tvrzeným okolnostem uzavření smlouvy.
[7] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu §55 z. o. k., se podává, že:
1/ Ustanovení §55 z. o. k. dopadá na jakoukoli smlouvu, kterou hodlá uzavřít s obchodní korporací člen jejího voleného orgánu, bez ohledu na to, zda současně zastupuje (při uzavření této smlouvy) i samotnou obchodní korporaci. Uzavře-li obchodní korporace se členem svého voleného orgánu smlouvu, aniž by byl v souladu s §55 z. o. k. o úmyslu ji uzavřít informován příslušný orgán obchodní korporace, popř. přesto, že příslušný orgán uzavření této smlouvy zakázal, není obchodní korporace takovou smlouvou vázána ani v případě, že ji při uzavření smlouvy zastoupila jiná osoba než dotčený člen voleného orgánu. Ani té totiž nesvědčí zástupčí oprávnění, nejsou-li splněny požadavky §55 z. o. k., neboť oprávnění zastoupit obchodní korporaci při uzavření smlouvy se členem jejího voleného orgánu „odebírá“ zákaz vyslovený v souladu s §55 z. o. k. všem (v úvahu připadajícím) zástupcům.
2/ Výjimka z obecné právní úpravy zakazující jednat ve střetu zájmů (§437 o. z.) je ve vztahu k uzavírání smluv mezi členem voleného orgánu obchodní korporace a touto korporací v §55 a §56 z. o. k. konstruována tak, že posouzení otázky, zda mohou být uzavřením smlouvy dotčeny zájmy obchodní korporace (zda je třeba zájmy obchodní korporace chránit), náleží orgánu obchodní korporace (kontrolnímu orgánu, popř. není-li zřízen, nejvyššímu orgánu obchodní korporace). Proto §56 odst. 2 z. o. k. svěřuje nejvyššímu nebo kontrolnímu orgánu (byl-li zřízen) obchodní korporace působnost uzavření smlouvy členu voleného orgánu zakázat.
3/ Aby mohl příslušný orgán obchodní korporace náležitě zvážit, zda uzavření smlouvy zakáže či nikoli, musí získat dostatek informací ohledně podmínek, za nichž má být smlouva uzavřena. Z tohoto důvodu §55 odst. 1 z. o. k. ukládá členu voleného orgánu obchodní korporace, aby o svém záměru uzavřít s obchodní korporací smlouvu informoval orgán, jehož je členem, a kontrolní orgán (byl-li zřízen), jinak nejvyšší orgán obchodní korporace.
4/ Člen voleného orgánu obchodní korporace svou informační povinnost zásadně splní tím, že příslušnému orgánu předloží celé znění návrhu smlouvy, nebo sdělí celý její obsah.
5/ Informační povinnost bude zpravidla splněna také tehdy, pokud člen voleného orgánu předloží příslušnému orgánu obchodní korporace pouze část návrhu smlouvy anebo pokud příslušný orgán informuje pouze o části obsahu zamýšlené transakce, je-li z předložené části návrhu smlouvy anebo z předložených informací patrné, zda uzavřením smlouvy mohou být zasaženy zájmy korporace. Je-li totiž příslušnému orgánu obchodní korporace svěřena působnost kontrolovat, zda je uzavření smlouvy ve střetu zájmů v souladu se zájmy obchodní korporace, a (případně) uzavření zakázat, bezpochyby může tento orgán sám zvážit, zda mu neúplný návrh smlouvy k posouzení postačuje.
6/ Nemá-li příslušný orgán – podle svého úsudku – dostatek informací, může po předkládajícím členu voleného orgánu požadovat jejich doplnění nebo uzavření smlouvy do doplnění informací zakázat anebo uzavření smlouvy podmínit (například tím, že určí, jaká ujednání smlouva nesmí či naopak může obsahovat).
7/ Možností splnit informační povinnost tím, že člen voleného orgánu předloží příslušnému orgánu obchodní korporace pouze část návrhu smlouvy anebo že příslušný orgán informuje pouze o části obsahu zamýšlené transakce, není dotčeno právo členů nejvyššího orgánu obchodní korporace (společníků nebo akcionářů, popř. členů družstva) žádat, aby předkládající člen voleného orgánu předložil plné znění návrhu smlouvy anebo aby valnou hromadu informoval o celém obsahu zamýšlené transakce. Vyžaduje-li přitom kterýkoli ze členů nejvyššího orgánu, aby předkládající člen voleného orgánu předložil plné znění návrhu smlouvy anebo aby nejvyšší orgán informoval o celém obsahu zamýšlené transakce, předkládající člen voleného orgánu svou informační povinnost ve smyslu §55 odst. 1 z. o. k. nesplní dříve, než žádosti člena nejvyššího orgánu vyhoví. Až tímto doplněním (uspokojením žádosti člena nejvyššího orgánu obchodní korporace) je totiž plně zajištěna ochrana zájmů korporace.
8/ Člen voleného orgánu však informační povinnost podle §55 odst. 1 z. o. k. nesplní, nesdělí-li příslušnému orgánu smluvní podmínky, které tento orgán nemohl na základě obdržených informací ve smlouvě, kterou člen voleného orgánu s obchodní korporací (skutečně) uzavřel, očekávat. To se může týkat například excesivních smluvních ujednání, která neodpovídají členem voleného orgánu deklarovanému účelu smlouvy.
9/ Shora uvedený účel §55 z. o. k. může být naplněn též tím, že jednatel společnosti s ručením omezeným seznámí s obsahem zamýšlené smlouvy všechny společníky, kteří s jeho záměrem uzavřít tuto smlouvu se společností vyjádří souhlas, anebo tento záměr alespoň vezmou na vědomí s tím, že se vzdávají práva na projednání této záležitosti (a na případné vyslovení zákazu uzavřít smlouvu) valnou hromadou.
Srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1640/2022 uveřejněný pod číslem 54/2023 Sb. rozh. obč., ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2699/2021, či ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1206/2022, ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2863/2022 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sb. rozh. obč., ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1382/2019, uveřejněné pod číslem 51/2020 Sb. rozh. obč., ze dne 20. 7. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3160/2022, a v nich citovanou judikaturu.
[8] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel předáním vyhotovení smlouvy finanční ředitelce BS-G a jejím založením do účetnictví BS-G nedostál informační povinnosti podle §55 z. o. k. a tím porušil povinnost péče řádného hospodáře, je plně v souladu se shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu. První dovolací otázka proto přípustnost dovolání založit nemůže.
[9] Přípustnost dovolání nezakládá ani druhá dovolací otázka, jelikož skutečnost, že druhý společník BS-G uzavřel s jinou společností v rámci koncernu podobnou smlouvu jako dovolatel s žalobkyní, nemá na to, zdali je žalobkyně smlouvou vázána či nikoli, žádný vliv.
[10] Dovolání není přípustné ani pro řešení třetí dovoláním předestřené otázky. Je tomu tak proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá (viz odst. 7 napadeného rozhodnutí), a proto se její řešení nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sb. rozh. obč., či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016).
[11] Dovolání nečiní přípustným ani čtvrtá otázka, jejímž prostřednictvím dovolatel namítá vadu řízení (neprovedení navržených důkazů), neboť tak uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud již dříve uzavřel, že je výhradně na úvaze soudu, které z navržených důkazů provede (srov. §120 odst. 1 větu druhou o. s. ř.), avšak neprovede-li je, musí náležitě vyložit, z jakých důvodů tak neučinil; samotné právo soudu rozhodovat o tom, které z navrhovaných důkazů podle §120 o. s. ř. provede, je projevem ústavního principu nezávislosti soudů dle čl. 82 Ústavy (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1544/14, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 147/2017, ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2004/2018, ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2947/2018).
[12] V projednávané věci odvolací soud shledal navrhované důkazy nadbytečnými a tento svůj závěr také řádné odůvodnil tím, že nebyly s to ovlivnit dosud zjištěný skutkový stav a prokázat tvrzení dovolatele o platnosti jeho jednání (smlouvy).
[13] Nelze přisvědčit ani tvrzení dovolatele, že se soudy v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3235/2016 a sp. zn. 29 Cdo 5279/2016 nezabývaly všemi okolnostmi uzavření smlouvy. Z napadeného rozhodnutí je totiž zřejmé, že se odvolací soud okolnostmi právního jednání zabýval. Dospěl-li přitom k závěru, podle kterého jednání dovolatele, kterým z dceřiných společností odčerpal celkem 12.500.000 Kč a z toho většinu převedl na účet BETONOVÉ STAVBY – PLUS, s. r. o., identifikační číslo osoby 07718918 – společnosti, která nebyla s BS-G ani s jí řízenými společnostmi nijak organizačně ani strategicky provázána – nemůže být v souladu „se zájmy koncernové politiky“, nelze tomuto závěru ničeho vytknout.
[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť bylo dovolání žalovaného odmítnuto, a tak žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
[15] Náklady dovolacího řízení žalobkyně sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření ze dne 18. 8. 2023 a ze dne 5. 10. 2023) podle §7 bodu 5, §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 26.300 Kč, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 600 Kč. Nejvyšší soud tak přiznal žalobkyni k tíži dovolatele celkem 53.200 Kč.
[16] O návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud nerozhodoval. Návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud o podaném dovolání, stává se návrh na odklad vykonatelnosti bezpředmětný (obsoletní); obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017 (uveřejněný pod číslem 29/2019 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 14. 11. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu