ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2793.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 2793/2023-362
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Z. Š. , zastoupené Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, PSČ 370 01, proti žalované ČSOB Stavební spořitelně, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 49241397, zastoupené Mgr. Peterem Olejárem, advokátem, se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, PSČ 639 00, o určení neexistence zástavních práv na nemovitostech, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2021, č. j. 7 Co 1399/2021-264, 7 Co 1400/2021-264, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 Co 1399/2021, 7 Co 1400/2021, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2023, č. j. 4 Co 245/2022-320, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. 5. 2019, č. j. 33 C 117/2018-96, ve znění usnesení ze dne 6. 1. 2020, č. j. 33 C 117/2018-154, zamítl žalobu o určení neexistence zástavních práv na (ve výroku specifikovaných) nemovitostech (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.)
[2] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 17. 12. 2021, č. j. 7 Co 1399/2021-264, 7 Co 1400/2021-264, odmítl odvolání žalobkyně ze dne 18. 2. 2020 doplněné dne 11. 3. 2020 (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. 8. 2022, č. j. 7 Co 1399/2021-292, 7 Co 1400/2021, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobkyní proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2021, č. j. 7 Co 1399/2021-264, 7 Co 1400/2021-264 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[4] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož odvolání žalobkyně bylo podáno opožděně, neboť „usnesení o opravě rozsudku neotevřelo novou lhůtu pro podání odvolání proti rozsudku okresního soudu“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[7] Z té se podává, že:
1) Lhůta k podání odvolání běží znovu od doručení (nyní od právní moci) opravného usnesení jen tehdy, směřuje-li odvolání právě jen proti výroku usnesením podle §164 o. s. ř. opravenému, případně proti výroku, který je na opraveném výroku závislý.
2) Lhůta k podání odvolání proti opravenému výroku rozhodnutí a proti výrokům na něm závislým se účastníku řízení nově otevírá jen tehdy, je-li důsledkem takové (byť i nevýznamné) opravy obsahová změna výroku z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje (v porovnání se stavem před opravou), nebo nebylo-li rozhodnutí ve znění před opravou v důsledku takové chyby v psaní materiálně vykonatelné.
3) Z uvedeného tedy vyplývá, že ne každá oprava chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti, ve výroku soudního rozhodnutí má (musí mít) za následek nové otevření lhůty k podání odvolání proti opravenému rozhodnutí ve smyslu §204 odst. 1 věty druhé o. s. ř.
Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. 20 Cdo 917/98, ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 310/2002, uveřejněné pod číslem 46/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4860/2010, ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3719/2012, ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 2789/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2342/2010.
[8] V poměrech projednávané věci se ze skutkových zjištění soudů podává, že Okresní soud v Českých Budějovicích opravným usnesením ze dne 6. 1. 2020, č. j. 33 C 117/2018-154, doplnil ve výroku I. rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 5. 2019, č. j. 33 C 117/2018-96, u nemovitostí (pozemků) v něm uvedených (pouze) údaj, o jaký druh pozemků se jedná.
[9] Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že citovaným opravným usnesením nedošlo k žádné obsahové změně výroku rozsudku soudu prvního stupně z hlediska práv a povinností účastníků. V rozsudku na č. l. 96 soud předmětné pozemky dostatečně a nezaměnitelným způsobem identifikoval uvedením parcelního čísla, katastrálního území, LV, katastrálního pracoviště a katastrálního úřadu. Oprava výroku rozsudku provedená usnesením se týkala jen upřesnění označení pozemků doplněním dalšího z více znaků.
[10] S ohledem na shora uvedené proto opravné usnesení nemá za následek nové otevření lhůty k podání odvolání proti opravenému rozsudku ve smyslu §204 odst. 1 věty druhé o. s. ř.
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu