ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2872.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 2872/2022-1619
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele P. S. , zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, PSČ 602 00, za účasti 1) T. B. , 2) DRUŽBY, stavebního bytového družstva , se sídlem v Brně, Kapucínské náměstí 100/6, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 00047708, 3) E. K. , a 4) M. K. , obou zastoupených JUDr. Pavlem Marťánem, advokátem, se sídlem v Českém Krumlově, Latrán 193, PSČ 381 01, o určení členství v družstvu a určení, že navrhovatel je nájemcem družstevního bytu, o návrhu na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 61/2012, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2022, č. j. 8 Cmo 97/2022-1566, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 8. 6. 2022, č. j. 8 Cmo 97/2022-1569, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne ze dne 23. 1. 2018, č. j. 19 Cm 61/2012-1023, ve znění usnesení ze dne 3. 4. 2018, č. j. 19 Cm 61/2012-1033, určil, že navrhovatel je členem DRUŽBY, stavebního bytového družstva (dále jen „družstvo“) [výrok I.], určil, že navrhovatel je nájemcem ve výroku označeného bytu (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
[2] Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. 8. 2018, č. j. 8 Cmo 95/2018, 8 Cmo 96/2018-1104, ve znění usnesení ze dne 29. 8. 2018, č. j. 8 Cmo 95/2018, 8 Cmo 96/2018-1110, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý, třetí a čtvrtý výrok). Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 29. 1. 2020, č. j. 27 Cdo 2120/2019-1201, dovolání navrhovatele odmítl.
[3] Dne 5. 5. 2020 podal navrhovatel ke Krajskému soudu v Brně návrh na obnovu řízení pravomocně skončeného výše uvedenými usneseními, jejž doplnil podáními doručenými témuž soudu dne 7. 5. 2020 a dne 6. 11. 2020.
[4] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 11. 2021, č. j. 19 Cm 61/2012-1484, ve znění usnesení ze dne 31. 1. 2022, č. j. 19 Cm 61/2012-1487, návrh na obnovu řízení zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a usnesení
č. j. 19 Cm 61/2012-1487).
[5] Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[6] Proti posledně uvedenému usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[7] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož důvodem pro obnovu řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nemůže být existence listiny označené jako „Oznámení o převodu členství“ (dále též jen „listina“), neboť o této listině dovolatel (jakožto její původce) věděl již v původním řízení, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z té se podává, že důvodem obnovy řízení ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není důkaz, o němž účastník v původním řízení věděl a jehož provedení nenavrhl (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1170/2001, uveřejněné pod číslem 31/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutečnost, že dovolatel nevěděl, zda listina „ještě“ existuje, mu nebránila v tom, aby ji v původním řízení jako důkaz označil.
[8] S ohledem na řečené je pak bez právního významu (a tudíž nečiní dovoláním přípustným) otázka, zda provedení důkazu touto listinou mohlo přivodit pro dovolatele příznivější rozhodnutí ve věci samé.
[9] Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatele, podle níž mu postupem soudu prvního stupně byla odňata možnost jednat před soudem, a odvolací soud toto pochybení nenapravil. Touto námitkou vytýká odvolacímu soudu (údajnou) zmatečnostní vadu řízení; tím však uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (viz §241a odst. 1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání není dovolání přípustné.
[10] Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání Nejvyšší soud podotýká, že napadené rozhodnutí vytýkanou vadou zjevně netrpí. Odejme-li soud prvního stupně svým postupem možnost účastníku řízení jednat před soudem, poskytuje procesní právo tomuto účastníku obranu proti rozhodnutí stiženému takovou zmatečnostní vadou, a to možnost podat odvolání. Až v případě, že (i) odvolací soud svým postupem odejme účastníku řízení možnost jednat před soudem, jedná se o vadu uvedenou v §229 odst. 3 o. s. ř., jež je důvodem k podání žaloby pro zmatečnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 697/2020). V projednávané věci dovolatel odvolání podal a odvolací soud mu umožnil pronést argumentaci, kterou chtěl uplatnit v rámci závěrečného návrhu před soudem prvního stupně. Odvolací soud tak zhojil vadu, kterou bylo rozhodnutí soudu prvního stupně stiženo (dovolateli nebyla odňata možnost jednat před soudem ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř.).
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu