ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.3383.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 3383/2023-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele Ing. Jakuba Kováře , narozeného 2. 5. 1973, bytem v Praze 8, Sokolovská 454/126, PSČ 186 00, zastoupeného Mgr. Petrou Šimkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Římská 103/12, PSČ 120 00, za účasti NAP Holding a. s. , se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 24822531 , zastoupené JUDr. Petrem Hostašem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Růžová 1416/17, PSČ 110 00, o umoření listin, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, pod sp. zn. 20 U 2/2021, o dovolání NAP Holding a. s. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2023,
č. j. 29 Co 146/2023-121, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. NAP H olding a . s. je povinna zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce navrhovatele.
Odůvodnění:
[1] Návrhem došlým soudu dne 18. 11. 2021 se navrhovatel domáhá umoření 35 akcií NAP Holding a. s. (dále též jen „společnost“) s pořadovými čísly 71-105 (dále jen „akcie“).
[2] Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 1. 3. 2023, č. j. 20 U 2/2021-100, akcie umořil (výrok I.), rozhodl, že toto usnesení nahrazuje umořené listiny (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
[3] K odvolání společnosti Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
[5] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné, neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle které jsou soudy povinny svá rozhodnutí řádně odůvodňovat tak, aby byla přezkoumatelná. K tomu poukazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2860/2007, ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 30 Cdo 541/2008, či ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 78/2021.
[7] Současně dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že před rozhodnutím o jejím odvolání nenařídil jednání, čímž měl řízení zatížit vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
[8] V souvislosti s jejími námitkami nicméně dovolatelka nepředkládá Nejvyššímu soudu žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí spočívalo, a jež by splňovala kritéria §237 o. s. ř.
[9] Nepřezkoumatelnost rozhodnutí stejně jako rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání jsou, respektive mohou být, (toliko) vadami řízení, které mohou mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (pro věc rozhodném) však lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zatímco vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nejsou samostatným dovolacím důvodem, ale Nejvyšší soud k nim přihlíží z úřední povinnosti pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka tak uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
[10] Napadené rozhodnutí ostatně nepřezkoumatelností ani netrpí (k tomu srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 29 ICdo 40/2016).
[11] Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky, podle které
„nebylo-li v řízení zjištěno, že listina je opravdu ztracená, nelze listinu umořit“. Je tomu tak proto, že v této části dovolání dovolatelka neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje za splněný.
[12] Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), byla dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017,
sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska)].
[13] Dovolatelka při vymezení předpokladů přípustnosti měla vzít v úvahu judikaturu Nejvyššího soudu k dané věci, seznámit se s ní, vymezit se vůči ní a promítnout tuto aktivitu do textu dovolání s tím, že uvede, která z podmínek zakládajících přípustnost dovolání je podle ní splněna (absence judikatury, rozpor apod.) [k tomu srov. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16].
[14] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
[15] Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost (této části) dovolání.
[16] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání společnosti bylo odmítnuto, a navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[17] Náklady dovolacího řízení vzniklé navrhovateli sestávají z odměny zástupce navrhovatele za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 13. 10. 2023) podle §6 odst. 1, §9 odst. 4 písm. c) a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 3.100 Kč a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži dovolatelky celkem 4.114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 14. 11. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu