ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.3488.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 3488/2023-404
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobce K. P. , zastoupeného Mgr. Ladislavem Mandíkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, U Hrušky 63/8, PSČ 150 00, proti žalovanému HORNICKÉMU BYTOVÉMU DRUŽSTVU , se sídlem v Mostě, Jana Žižky 234/6, PSČ 434 01, identifikační číslo osoby 27318877, zastoupenému JUDr. Janem Hejdou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, PSČ 434 01, o nahrazení projevu vůle, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 140/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2022, č. j. 4 Cmo 51/2022-282, 4 Cmo 52/2022, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 9. 11. 2021, č. j. 68 Cm 140/2019-174, zamítl návrh na uložení povinnosti žalovanému uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu bytové jednotky (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) s tím, že o nákladech soudem ustanovené zástupkyně JUDr. Miroslavy Zlatníkové bude rozhodnuto v samostatném usnesení (výrok III.).
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 1. 2022, č. j. 68 Cm 140/2019-207, určil odměnu ustanovené zástupkyni a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výroky I. a II.).
[3] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce (proti oběma usnesením) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 11. 2021, č. j. 68 Cm 140/2019-174, ve výroku I. a změnil je ve výroku II. (první výrok), potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2022, č. j. 68 Cm 140/2019-207 (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[5] Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[6] Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[7] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, či ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).
[8] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. například závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16).
[9] Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť ohledně předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v §237 o. s. ř. ničeho neuvedl.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn
(§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 11. 2023
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu