ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.3877.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 3877/2022-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně M. V. , zastoupené JUDr. Simonou Raškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Krkonošská 1512/11, PSČ 120 00, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu P OKROK , zastoupenému JUDr. Alenou Šťastnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 978/23, PSČ 110 00, o určení členství v bytovém družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 68/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 8. 2022, č. j. 6 Cmo 26/2022-155, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 12. 2021, č. j. 72 Cm 68/2020-124, zamítl žalobu na určení, že H. H., (dále též jen „H. H.“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“), byla ke dni úmrtí, tj. ke dni 30. 10. 2020, řádnou členkou Stavebního bytového družstva POKROK, (dále též jen „družstvo“) [výrok I.], a že právo nájmu družstevního bytu H. H. na základě dohody o užívání družstevního bytu ze dne 10. 11. 1987 uzavřené mezi H. H. a družstvem ke dni úmrtí H. H., tj. ke dni 30. 10. 2020, nezaniklo (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož „jestliže se shromáždění delegátů z důvodu včasného nepodání námitek vylučované členky nedostalo k rozhodování o opravném prostředku vylučované družstevnice (o námitkách) proti jejímu vyloučení z družstva, zůstává i pro soudy uzavřena možnost přezkumu důvodnosti a správnosti vyloučení právní předchůdkyně žalobkyně z družstva“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že soulad rozhodnutí představenstva o vyloučení člena z družstva s právními předpisy a se stanovami může být přezkoumán pouze členskou schůzí na základě odůvodněných námitek podaných vylučovaným členem ve lhůtě určené ustanovením §618 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], resp. – nevyhoví-li členská schůze podaným námitkám – soudem v řízení o návrhu vylučovaného člena podle §620 odst. 1 z. o. k. Ve sporu o určení členství v bytovém družstvu lze prejudiciálně řešit, zda proces, v jehož rámci bylo podle příslušných právních předpisů rozhodováno o vyloučení člena z bytového družstva, byl již završen (například tím, že rozhodnutí představenstva o vyloučení člena z bytového družstva bylo členu řádně doručeno a ten proti němu nepodal opravný prostředek), nikoli však to, zda uvedené vyloučení bylo věcně správné (opodstatněné). Tím by totiž byl obcházen postup předjímaný právními předpisy pro věcný přezkum vlastního rozhodnutí o vyloučení člena z družstva, v mezích proti němu podaných opravných prostředků a docházelo by i k narušování principu právní jistoty účastníků v právních vztazích takovým rozhodnutím dotčených.
K tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3400/2019, ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 837/2021, a ze dne 29. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1674/2021).
[6] Na přijatých závěrech přitom Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
[7] Lze pouze dodat, že odpověď na otázku, zda příslušný orgán družstva o vyloučení rozhodl ve lhůtě stanovené v §617 odst. 2 z. o. k., je součástí závěru o věcné správnosti (opodstatněnosti) vyloučení.
[8] Lhůta stanovená v §618 odst. 1 z. o. k. pro podání námitek je podle mínění Nejvyššího soudu (oproti názoru dovolatelky) dostatečná, a to i s přihlédnutím k tomu, že se člen družstva může (v případě zamítnutí námitek členskou schůzí) domáhat soudního přezkumu platnosti rozhodnutí o vyloučení v (další) tříměsíční lhůtě počítané ode dne doručení rozhodnutí členské schůze (§620 odst. 1 z. o. k.).
[9] K tvrzení dovolatelky, podle kterého „nelze … předpokládat, že členská schůze vyhoví námitkám člena družstva, jsou-li důvodné“, neboť „ve stanovách se jako vypořádací podíl k výplatě členu družstva, jehož členství zaniklo, uvádí splněný členský vklad, jenž je v řádu několika desítek tisíc korun českých, což je proti tržní hodnotě družstevního podílu, s nímž je spojeno právo na převod bytu do osobního vlastnictví, mnohamilionový rozdíl“, a tedy „objektivní postup v zájmu člena družstva lze stěží předpokládat“, lze odkázat na závěr Nejvyššího soudu přijatý v usnesení ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019, podle něhož vypořádací podíl člena bytového družstva musí být určen vždy s ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu bývalého člena družstva (určenou ke dni zániku členství) tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly.
[10] Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky, podle níž „fikce doručení … nenaplňuje podmínku doručování do vlastních rukou dle ust. §621 z. o. k.“, neboť i tuto otázku odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z té se podává, že rozhodnutí o vyloučení z družstva je vylučovanému členu doručeno v souladu s §621 z. o. k. (projev vůle družstva mu v souladu s §570 odst. 1 o. z. dojde) tehdy, kdy se dostane do sféry jeho dispozice, tj. tehdy, kdy je mu předáno, popř. – nebyl-li při doručování zastižen a bylo-li mu provozovatelem poštovních služeb oznámeno, že zásilka (obsahující rozhodnutí o vyloučení) je pro něj u tohoto provozovatele uložena – dnem, kdy si vylučovaný člen družstva může zásilku u provozovatele poštovních služeb poprvé vyzvednout; „možnost vyzvednout“ si zásilku je přitom třeba posuzovat objektivně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3400/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1725/2017, na jehož závěry je v citovaném rozsudku odkazováno).
[11] Dovolatelka v dovolání napadá rovněž závěr odvolacího soudu o rozložení důkazního břemene k prokázání doručení rozhodnutí o vyloučení její právní předchůdkyně z družstva, když tvrdí, že „není to … výlučně žalobkyně, kdo má povinnost prokazovat řádnost doručení, resp. nedoručení zásilky, ale především žalovaný, pokud tvrdí, že rozhodnutí o vyloučení z družstva bylo doručeno původní žalobkyni řádně“. Ve vztahu k této námitce však nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva touto námitkou otevíraných; proto se jí nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[12] Pouze pro úplnost Nejvyšší soudu dodává, že odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na závěru o neunesení důkazního břemene dovolatelkou, nýbrž na tom, že družstvo prokázalo řádné doručení rozhodnutí o vyloučení.
[13] Konečně dovolání není přípustné ani pro řešení otázky, zda poštovní doručenka je veřejnou listinou, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu na řešení této otázky nespočívá; dovolatelka pomíjí, že podle §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Závěr o povaze doručenky jako veřejné listiny totiž učinil pouze soud prvního stupně, odvolací soud z tohoto závěru ve svém rozhodnutí nevycházel.
[14] Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, resp. jeho výsledek, pak nemůže být se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. úspěšně napadeno přípustným dovolacím důvodem (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007).
[15] Dovolatelka v podání ze dne 7. 10. 2022 navrhuje odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.
[16] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2023
JUDr. Marek Doležal předseda senátu