ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.682.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 682/2022-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala, v právní věci žalobkyně Ott Family, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27397891, zastoupené JUDr. Thu Nga Haškovcovou, Ph.D., MBA, advokátkou, se sídlem v Praze, Václavské náměstí 838/9, PSČ 110 00, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu POKROK , se sídlem v Praze 8, Kollárova 157/18, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 00034398, zastoupenému JUDr. Alenou Šťastnou, advokátkou, se sídlem v Praze, Senovážné náměstí 978/23, PSČ 110 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 124/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2021, č. j. 6 Cmo 32/2020-81, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou soudu 22. 6. 2017 se žalobkyně domáhala určení členství v žalovaném, Stavebním bytovém družstvu POKROK (dále jen „družstvo“), „alternativně“ vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva družstva ze dne 21. 9. 2016, o vyloučení žalobkyně z družstva (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“). V části, v níž se žalobkyně domáhala určení členství v družstvu, byla věc usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, č. j. 77 Cm 85/2017-13, vyloučena k samostatnému řízení pod sp. zn. 77 Cm 124/2019.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2019, č. j. 77 Cm 124/2019-42, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2021, č. j. 6 Cmo 32/2020-81, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na závěru, podle něhož bylo-li žalobkyni v procesu jejího vyloučení z družstva doručováno v souladu s §621 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), na adresu uvedenou v seznamu členů, pak nemůže namítat nikoli řádné doručení výstrahy a rozhodnutí o vyloučení, jestliže družstvu neoznámila změnu údajů evidovaných v seznamu členů a „v důsledku vlastní nečinnosti“ jí bylo rozhodnutí o vyloučení zasláno na neaktuální adresu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně měla v době doručování v obchodním rejstříku zapsáno sídlo na jiné adrese, než kterou měla uvedenu v seznamu členů.
[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
[6] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
[7] Dovolatelka předně brojí proti závěru odvolacího soudu o řádném postupu družstva při doručování písemného vyhotovení rozhodnutí o vyloučení dovolatelky z družstva na adresu uvedenou v seznamu členů.
[8] Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k otázce doručování členům družstva se podává, že členové družstva si mohou s družstvem ujednat jinou doručovací adresu, než je místo jejich skutečného pobytu (sídla), a to i adresu bydliště (sídla) třetí osoby, např. podnájemce, a tuto tak fakticky učinit svou sférou dispozice. Skutečnost, že si na takto sjednané doručovací adrese člen družstva nepřebírá poštu, jde k jeho tíži. Družstvo není povinno zasílat písemnosti na adresu místa, v němž se člen zdržuje, i když je mu známa, určil-li člen jako doručovací adresu jinou adresu a nepožádal-li o její změnu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5729/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3803/2017, či ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3531/2022).
[9] Tyto závěry, ač přijaté v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, se plně prosadí i při výkladu právní úpravy §580 a násl. z. o. k. účinné od 1. 1. 2014.
[10] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu (popsaný výše v odstavci [4]) je s citovanou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu plně v souladu.
[11] Nejvyšší soud považuje s ohledem na poměry projednávané věci za potřebné dodat, že uvedená pravidla se uplatní při doručování členům družstva bez ohledu na to, zda jde o fyzické či právnické osoby. Skutečnost, že právnická osoba, které má být takto doručováno, sídlí na jiné adrese, na tom není způsobilá cokoli změnit (a to i tehdy, je-li jiná adresa sídla zapsána ve veřejném rejstříku). Je tomu tak proto, že adresa člena družstva uvedená v seznamu členů je specificky určena právě ke komunikaci družstva s jeho členy, a nemusí odpovídat adrese osoby určené podle jiného právního předpisu nebo zapsané ve veřejném rejstříku.
[12] Ostatně §621 z. o. k. výslovně určuje, že rozhodnutí o vyloučení se vylučovanému členovi družstva doručí doporučeným dopisem na adresu člena uvedenou v seznamu členů (a ani pro případ odlišné adresy sídla zapsané ve veřejném rejstříku nečiní výjimky).
[13] Dovolání nečiní přípustným ani dovolatelkou položená otázka náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí o vyloučení člena družstva podle §617 odst. 3 z. o. k. Napadené rozhodnutí na jejím posouzení nespočívá; její řešení se tak nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sb. rozh. obč., či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016).
[14] Odvolací soud se touto otázkou v napadeném rozhodnutí (správně) nezabýval. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k přezkumu platnosti vyloučení člena družstva totiž plyne, že soud – v jiném řízení než podle §620 odst. 1 z. o. k. – zkoumá toliko, zda bylo písemné rozhodnutí o vyloučení člena doručeno v souladu s §621 z. o. k., zda obsahovalo poučení podle §617 odst. 3 z. o. k. a zda proti němu byly podány odůvodněné námitky. Jestliže byly podány námitky, soud posuzuje, zda členská schůze rozhodla o jejich zamítnutí, a dále, zda byl podán návrh na zahájení řízení o prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné, popř. zda bylo pravomocně skončeno (§620 odst. 2 z. o. k.) [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3400/2019]. Posouzení jiných otázek tudíž nemůže výsledek takového řízení ovlivnit.
[15] A konečně, přípustnost dovolání nezakládá dovolatelkou namítaná nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Ve vztahu k námitce nepřezkoumatelnosti totiž dovolatelka Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by napadené rozhodnutí záviselo a jež by splňovala předpoklady §237 o. s. ř. (srov. v podrobnostech rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč.).
[16] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[17] Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z odměny zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 24. 9. 2021) podle §6 odst. 1, §7 bodu 5, §9 odst. 4 písm. c) a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 3.100 Kč a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatelky celkem 4.114 Kč.
[18] O návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud nerozhodoval. Návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud o podaném dovolání, stává se návrh na odklad vykonatelnosti bezpředmětný (obsoletní). K tomu obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. 5. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu