ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.700.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 700/2023-1748
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně E. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Erikou Turzovou Baloghovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Divišovská 2311/4, PSČ 149 00, proti žalovanému R. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Ondřejem Blahou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, PSČ 186 00, o zaplacení 40.837.687 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 45 Cm 216/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022, č. j. 6 Cmo 310/2020-1649, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 37.062,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.
III. Žalovaný je povinen zaplatit J. K., se sídlem XY, na náhradě nákladů dovolacího řízení 37.062,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Muchy, advokáta, se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, PSČ 120 00.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21. 8. 2020, č. j. 45 Cm 216/2013-1519, uložil J. K. (dále též jen „J. K.“) podle §147 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), povinnost nahradit žalovanému k rukám jeho právního zástupce na nákladech řízení 703.005,70 Kč do 31. 12. 2021, a to za „vedení sporu žalobkyně proti žalovanému o zaplacení 40.837.687 Kč s příslušenstvím na základě žaloby podané u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 45 Cm 216/2013, doručené soudu dne 1. 10. 2013, když k podání žaloby a zastupování v tomto sporu přijal plnou moc dne 30. 9. 2013 od jednatele společnosti E. Š:, ač byl tento již dne 22. 8. 2013 z funkce jednatele odvolán“ (výrok. I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným (výrok II.), „v řízení o zaplacení nákladů řízení ve výši 1.439.839,50 Kč“ uložil J. K. povinnost nahradit žalovanému k rukám jeho právního zástupce na nákladech řízení 139.004,80 Kč (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení „o zaplacení nákladů řízení ve výši 1.439.839,50 Kč“ mezi žalobkyní a J. K. (výrok IV.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného a J. K. v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně
1. ve výroku I. změnil tak, že neuložil J. K. povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 703.005,70 Kč,
2. ve výroku III. změnil tak, že neuložil J. K. povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 139.004,80 Kč (první výrok)
a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako objektivně nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. h) a §243c odst. 1 o. s. ř.
[4] Učinil tak proto, že dovoláním napadeným usnesením odvolací soud rozhodl (toliko) o nákladech řízení.
[5] Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá. Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
[6] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni a J. K. vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
[7] Ty u každého z nich sestávají z odměny zástupce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §6 odst. 1, §7 bodu 7., §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k), odst. 2 písm. c), odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 30.330 Kč a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Jelikož dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím ve věci samé, přísluší advokátovi za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 34/2001, uveřejněné pod číslem 71/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 324/98, nebo ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 ICdo 19/2012, uveřejněné pod číslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 6.432,30 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalobkyni a J. K. (každému z nich) k tíži žalovaného celkem 37.062,30 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 3. 5. 2023
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu