ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.976.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 976/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci navrhovatele R. S. , zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, PSČ 261 01, za účasti CUBICK CZECH, a. s. , se sídlem v Praze 1, V Celnici 1031/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28213246, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 13387, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2022, sp. zn. 14 Cmo 112/2022, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným soudu dne 19. 5. 2020 se navrhovatel domáhá zápisu změn společnosti CUBICK CZECH, a. s. (dále jen „společnost“) do obchodního rejstříku, a to zápisu členů představenstva Blanky Svobodové a Jana Kutila se vznikem funkce 11. 10. 2010 a změny počtu členů statutárního orgánu.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2022, č. j. B 13387/RD183/MPSH, Fj 157718/2020/MPSH, návrh na zápis změn odmítl (výrok I.), rozhodl o vrácení soudního poplatku navrhovateli (výrok II.) a uložil mu povinnost sdělit soudu platební údaje (výrok III.).
[3] K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[5] Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[6] Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[7] Dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezil rozsah, v němž je napadá, popsal důvody dovolání a formuloval dovolací návrh. K předpokladům přípustnosti však uvedl toliko, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, případně že je právní otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně“. O jakou právní otázku v projednávané věci jde a jakým způsobem se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od (označené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu však z obsahu dovolání nevyplývá. Stejně tak se z dovolání nikterak nepodává, která právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
[8] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), byl dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska)].
[9] Odvolací soud postavil své rozhodnutí na závěru, že listiny doložené k návrhu neosvědčují právní zájem navrhovatele na požadovaném zápisu do obchodního rejstříku ve smyslu §11 odst. 3 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, k čemuž odkázal na výklad tohoto ustanovení podaný Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 2624/2016 (uveřejněném pod číslem 2/2019 Sb. rozh. obč.). S tímto závěrem dovolatel nesouhlasí, polemizuje s ním, nicméně ve vztahu k němu žádným způsobem neformuluje, v čem spatřuje splnění podmínek zakládajících přípustnost dovolání.
[10] Dovolatel při vymezení předpokladů přípustnosti dovolání měl vzít v úvahu judikaturu Nejvyššího soudu k dané věci, seznámit se s ní, vymezit se vůči ní a promítnout tuto aktivitu do textu dovolání s tím, že uvede, která z podmínek zakládajících přípustnost dovolání je podle něj splněna [k tomu srov. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16].
[11] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
[12] K tomu, aby založily přípustnost dovolání, nejsou způsobilé ani dovolatelem vytýkané vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti či nesrozumitelnosti napadeného rozhodnutí. Ani v souvislosti s těmito námitkami totiž dovolatel Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by napadené rozhodnutí záviselo a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. (pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak lze uvést, že usnesení odvolacího soudu nepřezkoumatelností netrpí; srov. v podrobnostech rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč.).
[13] Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 8. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu