ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.1415.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 1415/2023-293
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně CS TRADING, s. r. o., se sídlem v Žebráku, Větrná 429, identifikační číslo osoby: 00149314, zastoupené JUDr. Janem Krouským, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, identifikační číslo osoby: 00006947, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby: 69797111, 2) Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby: 00001350, o zaplacení částky 190.919.318,62 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 394/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2022, č. j. 21 Co 367/2022-264, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit každé z žalovaných náklady dovolacího řízení ve výši 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (dále také „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 29. 11. 2022, č. j. 21 Co 367/2022-264, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále také „soud prvního stupně“) ze dne 13. 9. 2022, č. j. 30 C 394/2006-253 [kterým bylo řízení podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění (dále „zákon č. 549/1991 Sb.“), zastaveno, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek z odvolání ve lhůtě stanovené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 6. 2022, č. j. 30 C 394/2006-248, které jí bylo doručeno dne 20. 6. 2022, a dále rozhodnuto o nákladech řízení] - výrok I. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
2. Odvolací soud v rámci rekapitulace dosavadního průběhu řízení připomněl, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 8. 2021, č. j. 30 C 394/2006-173, byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy zaplatila soudní poplatek z odvolání ve výši 3.509.194,- Kč. Ve stanovené lhůtě však žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 2.000,- Kč, neboť vycházela z mylného názoru, že uplatňuje nárok na zaplacení částky 190.919.318,62 Kč z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (ve skutečnosti se ovšem jednalo o právo dovozované z dohody o narovnání, jež neměla být ze strany žalovaných bezezbytku splněna – viz skutkově i právně obdobné věci, v nichž rozhodoval Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 657/2015, a usnesením ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3147/2018; tato rozhodnutí dovolacího soudu jsou, stejně jako další rozhodnutí níže označená, přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ) a co do zbytku žádala o osvobození od povinnosti soudní poplatek z odvolání platit. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 3. 2022, č. j. 30 C 394/2006-227, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022, č. j. 21 Co 113/2022-246, jež nabylo právní moci dne 20. 6. 2022, bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 60%. Soud prvního stupně žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů, jdoucí ode dne 20. 6. 2022 (od doručení výzvy), zaplatila na soudním poplatku z odvolání částku 1.401.677,60 Kč; lhůta pro splnění poplatkové povinnosti žalobkyní ovšem dne 7. 7. 2022 marně uplynula. Proto soud prvního stupně se zřetelem na ustanovení §4 odst. 1 písm. a) a §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. řízení o odvolání žalobkyně pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání zastavil, kterýžto postup kvitoval i odvolací soud, jenž na konto odvolacích námitek s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017, podotkl, že na závěr o zastavení odvolacího řízení nemůže mít žádný vliv nesouhlas žalobkyně s důvody, pro které jí osvobození od soudních poplatků nebylo přiznáno v plném rozsahu, a sice navíc v situaci, kdy proti usnesení obecných soudů o nepřiznání plného osvobození od soudních poplatků podala žalobkyně ústavní stížnost, jež byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. I. ÚS 1927/22 (toto usnesení je, stejně jako dále označená rozhodnutí Ústavního soudu, přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále také „dovolatelka“) dovolání majíc je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. za přípustné pro řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5738/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3173/2016, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3426/2017, z nichž dovolatelka rovněž citovala, vyjádřila přesvědčení, že splňovala podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve větším rozsahu než 60% a že soud prvního stupně relevantním způsobem nepředestřel důvody, pro které považoval osvobození od soudních poplatků právě v rozsahu 60% za přiměřené v situaci, kdy žalobkyně pro účely posouzení rozsahu osvobození od soudních poplatků prokázala, že jediným jejím majetkem jsou finanční prostředky na bankovním účtu ve výši 146.000,- Kč, jemuž vyměřený soudní poplatek z odvolání ve výši 1.403.677,60 Kč zcela zřejmě nekoresponduje. V dovolání žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil, včetně usnesení soudů obou stupňů o přiznání částečného osvobození od soudních poplatků, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalované ve vyjádření k dovolání shodně argumentovaly skutečností, že obsahem dovolání žalobkyně je nesouhlas s předchozími rozhodnutími o částečném osvobození dovolatelky od soudního poplatku z odvolání, tedy rozhodnutími ve věci, v níž je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. nepřípustné. Připomněly dále fakt, že jako ústavně souladná shledal předchozí rozhodnutí soudů obou stupňů i Ústavní soud, jenž ústavní stížnost žalobkyně usnesením ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. I. ÚS 1927/22, odmítl. Žalované navrhly, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl jako nepřípustné, popřípadě zamítl, dospěje-li k závěru o jeho přípustnosti.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srovnej část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť - ač bylo řízení zahájeno před shora uvedeným datem – dovoláním dotčené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. 11. 2022; po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (žalobkyní) ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se Nejvyšší soud tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné.
6. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
7. Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
8. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dospěla k závěru, že usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není usnesením, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek, a proto se na něj nevztahuje omezení přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017 (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2911/2022). Vzhledem k tomu, že žalobkyně ovšem v dovolání navrhuje zrušit i rozhodnutí soudů obou stupňů, jimiž bylo rozhodnuto o jejím částečném osvobození od soudního poplatku z odvolání (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 3. 2022, č. j. 30 C 394/2006-227, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022, č. j. 21 Co 113/2022-246), nemůže být dovolání v rozsahu navrhovaného zrušení těchto rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně objektivně - ze zákona – přípustné [§238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.]; přípustnost dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) tak bylo možné poměřovat ustanovením §237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými).
9. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Poplatková povinnost účastníku řízení vzniká podáním odvolání a poplatek je splatný zásadně vznikem poplatkové povinnosti [§4 odst. 1 písm. b) a §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.]. Nebyl-li poplatek splatný podáním odvolání zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší (§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.). Z citované zákonné úpravy vyplývá, že v režimu poplatkového zákona (ve znění účinném od 30. 9. 2017) má poplatník dvě možnosti k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Nesplní-li řádně svou poplatkovou povinnost již při podání odvolání, má možnost tuto povinnost splnit ještě v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanovil ve výzvě k zaplacení poplatku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 26 Cdo 314/2022).
11. Nejvyšší soud dospěl ve své rozhodovací praxi k ustálenému závěru, podle kterého neuhradí-li poplatník soudní poplatek za řízení splatný podáním žaloby (odvolání, dovolání) ani dodatečně ve lhůtě určené ve výzvě soudu dle §9 odst. 1 věty první zákona č. 549/1991 Sb. (ve znění účinném od 30. 9. 2017), soud zastaví řízení pro neuhrazení soudního poplatku, a to i tehdy, uhradil-li poplatník v mezidobí soudní poplatek již opožděně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sen. zn. 29 ICdo 156/2018, uveřejněné pod číslem 30/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a obdobně rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3918/2018, ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4200/2018, ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3698/2018, a ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3195/2021).
12. V posuzované věci se odvolací soud - vzdor mínění dovolatelky - neodchýlil od uvedené judikatury dovolacího soudu, pokud výrokem I. svého rozhodnutí potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo po částečném osvobození od povinnosti platit soudní poplatek zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku žalobkyní, a to ani v dodatečné lhůtě stanovené jí výzvou soudu prvního stupně ze dne 20. 6. 2022, která marně uplynula dnem 7. 7. 2022. Sluší se uvést, že zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání nepředstavuje porušení základního práva podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud ve své judikatuře dovodil, že poplatková povinnost je určena zákonem a že samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem. Pokud účastník řízení nezaplatí soudní poplatek ani v dodatečné náhradní lhůtě poskytnuté soudem, pak logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity je zastavení řízení (srovnej usnesení Ústavního soudu z 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18).
13. Dovolatelka brojí proti napadenému usnesení odvolacího soudu argumentačně jen tak, že se vymezuje proti (pravomocnému) rozhodnutí o nepřiznání plného osvobození od soudních poplatků, které předcházelo výzvě k úhradě soudního poplatku a (po marném uplynutí lhůty k dodatečné úhradě soudního poplatku stanovené výzvou) následnému usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Na posouzení, zda dovolatelka splňuje předpoklady pro přiznání plného osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 o. s. ř., však napadené rozhodnutí již nespočívá. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. v usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, uveřejněném pod číslem 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§170 odst. 1 o. s. ř.); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§170 odst. 2 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. K tomu Nejvyšší soud právě v usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, doplnil, že nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje. Argumentem logického výkladu a maiore ad minus pak lze dospět k judikatorně ustavené konkluzi i v případě, že nedojde k zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků, ale k částečnému nepřiznání osvobození, s nímž účastník coby poplatník soudního poplatku mající ambici úplného osvobození, popřípadě osvobození ve větším rozsahu, než jakému mu přiznal soud, nesouhlasí; a to je v poměrech posuzované věci případ žalobkyně. Netvrdila-li a nedoložila-li žalobkyně změnu jejích poměrů, která by měla vliv na existenci její redukované poplatkové povinnosti v rozsahu 40%, pak zákonem předpokládaný následek, jímž je zastavení řízení, nelze zvrátit prostým nesouhlasem s pravomocným soudním rozhodnutím, kterým byla žalobkyni poplatková povinnost uložena (vyměřena).
14. Z uvedeného plyne, že dovolání žalobkyně není přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. Protože žalobkyně dovoláním napadla usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, zabýval se dovolací soud přípustností dovolání i ve vztahu k výroku II. o nákladech odvolacího řízení. Proti označenému výroku však není dovolání objektivně – ze zákona – přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017].
16. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243c odst. 3 věta první o. s. ř. za současného použití ustanovení §224 odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným vznikly v dovolacím řízení náklady, je žalobkyně povinna každé z žalovaných tyto náklady nahradit. Výše náhrady vychází z ustanovení §1 odst. 1, odst. 3 písm. a) a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle §89a exekučního řádu, a činí 300,- Kč.
17. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení §160 odst. 1, část věty před středníkem a §167 odst. 2 o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal dovolací soud žádný důvod.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalované domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 23. 5. 2023
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu