ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.1963.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 1963/2023-308
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Vlastimila Branda, narozeného 10. března 1973, se sídlem v Plzni, Rokycanská 820/49, identifikační číslo osoby: 48370703 , zastoupeného Mgr. Miroslavem Němcem, advokátem se sídlem v Plzni, Borská 588/13, proti žalované L. L., zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., advokátem se sídlem v Plzni, Veleslavínova 363/33, o zaplacení částky 294.064,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 8 C 101/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. února 2023, č. j. 18 Co 228/2022-258, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 11.858,- Kč k rukám jeho zástupce, Mgr. Miroslava Němce, advokáta se sídlem v Plzni, Borská 588/13, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň – sever dne 24. 3. 2020 domáhal na žalované zaplacení částky 294.064,- Kč s příslušenstvím. Žalobní nárok založil na tvrzeních, že jakožto osoba podnikající v oborech pokrývačství, tesařství, izolatérství, zednictví a klempířství, byl osloven V. K., druhem žalované, ke zhotovení střechy na novostavbě domu č. p. XY na pozemku p. č. XY a novostavbě garáže na pozemku p. č. XY, v katastrálním území XY, obou ve vlastnictví žalované. Žalobce dodal materiál a provedl práce na předmětných nemovitostech v hodnotě 480.245,- Kč, přičemž od V. K. obdržel zálohu ve výši 86.181,- Kč a následně částku 100.000,- Kč. Nedoplatku ve výši 294.064,- Kč se žalobce domáhal na žalované, jakožto vlastníkovi uvedených nemovitostí.
2. Okresní soud Plzeň – sever (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 3. 2020, č. j. 8 C 101/2020-198, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 294.064, - Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 27. 7. 2017 do zaplacení (výrok I.); ve výrocích II. a III. rozhodl o nákladech řízení (o nákladech řízení státu).
3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového stavu korespondujícího s žalobním tvrzením (viz bod 1. odůvodnění tohoto usnesení), a sice že žalobce jako zhotovitel během předsmluvních jednání o provedení díla - izolace a dokončení střech novostavby domu č. p. XY na pozemku p. č. XY a novostavby garáže na pozemku p. č. XY v katastrálním území XY - jednal s druhem žalované V. K. Dne 24. 3. 2017 zaslal V. K. žalobci email, ve kterém v množném čísle poptával dodavatele zhotovení střech a dne 8. 4. 2017 zaplatil žalobci částku 86.181,- Kč, jakožto zálohu na zakoupení části materiálu. V další fázi se žalobce snažil marně V. K. i žalované předložit návrh na uzavření smlouvy o dílo. Stejně tak marné bylo i kontaktování společnosti SAVSTAV, s. r. o., na kterou odkázal žalobce V. K., a jež měla být objednatelem díla. Společnost však o prováděných pracích nic nevěděla. Stejně tak i žalovaná uvedla, že o provedení díla nic neví a dle jejích slov její druh nikdy žádnou z žalobcových nabídek neakceptoval a žádnou smlouvu s žalobcem neuzavřel. Dle zjištění soudu prvního stupně však žalovaná o provádění dokončovacích prací vědět musela a nijak se je nesnažila ovlivnit a ani jim zamezit.
4. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení §2586 a §2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále („o. z.“). Nárok žalobce právně posoudil jako požadavek na náhradu bezdůvodného obohacení, které žalované na úkor žalobce vzniklo zhodnocením jejích nemovitostí, kteréžto žalobce plnil bez právního důvodu. Ačkoliv žalovaná nejednala se žalobcem o ceně díla, tato jednání činil její druh V. K., žalované muselo být přesto provádění prací známo. Právo na náhradu ve výši obvyklé ceny zhodnocení objektů ve vlastnictví žalované tak soud prvního stupně stanovil v závislosti na posudku znalce Ing. Kamila Štrobla, který stanovil cenu zhodnocení objektů domu a garáže na částku 490.750, - Kč. Po odečtení poskytnutých plnění ve výši 86.181,- Kč a následně ve výši 100.000,- Kč se žalovaná na úkor žalobce obohatila o částku 304.569,- Kč; vázán žalobním návrhem tak soud prvního stupně přiznal žalobci jím požadovanou částku 294.064, - Kč.
5. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 2. 2023, č. j. 18 Co 228/2022-258, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.); a ve výrocích II. a III. rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
6. Odvolací soud aproboval skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, jenž doplnil provedením výslechu znalce Ing. Kamila Štrobla, Ph.D., který ve své výpovědi stvrdil závěry písemně podaného znaleckého posudku. Uvedl, že neměl k dispozici stavební deník ani od jedné strany, měl pouze pět nebo šest fotografií z období realizace střechy, a proto vycházel ze spisu, z nabídky žalobce, z emailů mezi stranami a z místního šetření. Znalec neměl žádné pochybnosti o tom, že práce uvedené v tabulce ve znaleckém posudku, na kterých se účastnici shodli, vykonal žalobce.
7. Odvolací soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2069/2019, a ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3757/2021 (tato usnesení, stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ), vysvětlil, že je nutné důsledně rozlišovat nároky vyplývající ze skutkové podstaty plnění bez právního důvodu a ze skutkové podstaty plněné z neplatného či zrušeného právního jednání. Dle ustálené rozhodovací praxe vynaložení investic do cizí nemovitosti bez právního důvodu vzniká vlastníku nemovitosti bezdůvodné obohacení v rozsahu, v němž se nemovitost oproti předchozímu stavu zhodnotila, nikoliv v rozsahu hodnoty vynaložených prostředků.
8. Odvolací soud nepřisvědčil námitkám žalované založeným na tvrzeních, že jí nesvědčí pasivní legitimace ve věci. Výše uvedená judikatura rovněž pevně ukotvuje závěry, že věcná legitimace v řízení o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě neplatné či zrušené smlouvy svědčí na straně žalující a straně žalované pouze účastníkům takovéto smlouvy bez ohledu na to, kdo se v souvislosti s plněném z této smlouvy obohatil. V daném případě však provedeným dokazování bylo prokázáno, že mezi konkrétními subjekty smlouva o dílo, byť případně neplatná, uzavřena nebyla, a žalobce prováděl stavební práce bezesmluvně. Pasivní věcná legitimace je tak spojena s osobou, které z těchto prací vznikl bez právního důvodu majetkový prospěch. Touto osobou je v poměrech projednávané věci žalovaná, jež je vlastníkem staveb, které byly provedením prací zhodnoceny.
9. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná (dále též „dovolatelka“) majíc je ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále „o. s. ř.“), za přípustné pro řešení právní otázky, při jejímž posouzení se odvolací soud – dle mínění dovolatelky – odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jakožto dovolací důvod pak označila nesprávné právní posouzení věci. K přezkumu byla dovolacímu soudu předložena otázka právního důvodu vzniku bezdůvodného obohacení, neboť dovolatelka má za to, že z provedených důkazů vyplývá, že mezi žalobcem a panem Koenigsmarkem a zřejmě rovněž mezi spol. SAVSTAV, s. r. o., měla být uzavřena smlouva, či jejich jednání k uzavření smlouvy minimálně směřovalo. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
10. Žalobce se k dovolání vyjádřil tak, že dovolání považuje za nepřípustné, neboť se jím žalovaná domáhá fakticky pouze přezkumu skutkového stavu. Navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto.
11. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§237 o. s. ř.).
12. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
13. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením §237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými).
14. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
15. Dovolání žalované není přípustné.
16. Dovolatelka sice formálně ohlašuje naplnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, nicméně zakládá jej na námitkách brojících proti správnosti zjištěného skutkového stavu, konkrétně na výtkách postihujících hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem. Jinak řečeno, nesouhlasí s tím, že by skutkový podklad získaný provedeným dokazováním, popřípadě s přihlédnutím k hodnotícím faktorům vyplývajícím z ustanovení §132, část věty za středníkem, o. s. ř., implikoval jako správné přijaté právní posouzení věci, že zde neexistoval smluvní vztah mezi žalobcem a V. K. či mezi žalobcem a společností SAVSTAV, s. r. o., anebo že zde alespoň bylo jednání, které k uzavření smlouvy mezi nimi vedlo.
17. Dovolatelka přehlíží, že s účinností od 1. 1. 2013 nelze v režimu dovolacího řízení úspěšně zpochybnit skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení. Těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). Dovolání, které je přípustné, lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Přitom nelze vycházet z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013). Pokud v rámci formálně uplatněného důvodu dovolání žalovaná namítá, že není ve věci pasivně legitimována, pak tak učinila prostřednictvím skutkové argumentace (o existenci smluvního vztahu mezi žalobcem a V. K. či mezi žalobcem a společností SAVSTAV, s. r. o.), na níž ovšem soudy po právní stránce věc nezaložily, neboť zjistily odlišný skutkový stav.
18. Namítá-li dovolatelka, že se odvolací soud při řešení otázky věcně pasivně legitimovaného subjektu v řízení o vydání bezdůvodného obohacení v individuálních poměrech přítomné právní věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, pak dovolací soud nepřehlédl, že závěry odkazovaného rozsudku ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 694/2019, se do poměrů projednávané věci (pro odlišnost skutkových okolností obou případů, jež podmínila řešení jiných právních otázek) nemohou vůbec promítnout. V prvním z označených rozhodnutí Nejvyšší soud řešil v poměrech právní úpravy obchodního zákoníku účinné do 31. 12. 2013 nárok zhotovitele díla na zvýšenou cenu díla nad rámec cenového ujednání v platně uzavřené smlouvě odpovídající hodnotě víceprací, jež ovšem nelze zhotoviteli přiznat nejen z titulu bezdůvodného obohacení, ale ani smluvního plnění, neboť pro jeho úhradu nad rámec smlouvy nebyly splněny podmínky. Ve druhém z odkazovaných rozhodnutí pak otázka věcné pasivní legitimace v řízení o vydání bezdůvodného obohacení byla řešena na skutkovém pozadí několika existujících smluvních vztahů a princip vázanosti bezdůvodného obohacení na smluvní strany byl uplatněn v případě, že jedna ze stran plnila za druhou smluvní závazek vyrovnat cizí dluh. Do poměrů projednávané věci nelze konečně promítnout ani dovolatelkou odkazované pasáže z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2696/2020, neboť řešená otázka vzniku práva zhotovitele na zaplacení ceny díla byla založena na nezpochybněném zjištění o uzavření platné a existující smlouvy o dílo.
19. V poměrech projednávané věci se naopak uplatní ta konstantní judikatura Nejvyššího soudu, dle které je pasivně legitimovaným subjektem k vydání bezdůvodného obohacení ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil. Je jím tedy ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 311/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1530/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 154/2020). V rozhodovací praxi dovolacího soudu je rovněž pevně ukotvena konkluze, že je-li bez právním řádem uznávaného důvodu vynaložena investice na cizí věc, je rozsah takto nabytého bezdůvodného obohacení zásadně určen mírou zhodnocení daného objektu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2069/2019, ze dne 16. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1644/2019, a ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 821/2020). Od kritéria zhodnocení cizí věci je pak třeba odlišit případy, došlo-li ke zhodnocení plněním na základě vadné či posléze odpadnuvší smlouvy o dílo. V takovém případě je žádoucí, aby si restituční povinnosti obou smluvních stran hodnotově odpovídaly; je namístě poměřovat prospěch příjemce plnění obvyklou tržní hodnotou přijaté služby, například obvyklou cenou provedených stavebních prací (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1448/2015, ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 251/2018, a ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3757/2021).
20. Ve světle citované judikatury tak pasivně legitimovanou v řízení o vydání bezdůvodného obohacení zhodnocením cizí věci (stavby) bez právního důvodu může být jedině žalovaná, jakožto vlastník obou staveb (garáže a domu), u nichž došlo k jejich zhodnocení provedením stavebních prací žalobcem. Pro posouzení věcné pasivní legitimace jiného subjektu z hlediska odlišné skutkové podstaty bezdůvodného obohacení nebyl žádný důvod, neboť v řízení před soudy obou stupňů bylo prokázáno, že žalobce vykonával stavební práce bez, byť třeba neplatně, uzavřené smlouvy o dílo. Odvolací soud se při řešení otázky hmotného práva (dovolatelkou vymezené obsahově), na jejímž posouzení je rozsudek odvolacího soudu založen, od ustálené (výše připomenuté) rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nijak neodchýlil a pro řešení této právní otázky není tudíž dovolání žalobkyně přípustné.
21. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované není přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
22. Protože dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, tj. i ve výrocích II. a III., jimiž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (o nákladech řízení státu), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání i ve vztahu k těmto výrokům. Proti nim však není dovolání objektivně - ze zákona - přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., účinného od 30. 9. 2017].
23. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243c odst. 3, věta první, o. s. ř. za současného použití ustanovení §224 odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci vznikly v dovolacím řízení náklady související se zastupováním advokátem, je žalovaná povinna žalobci tyto náklady nahradit. Výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí celkovou částku 11.858, - Kč. Náhrada v uvedené výši vychází ze součtu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 9.500,- Kč (z tarifní hodnoty předmětu řízení 294.064,- Kč) - §1 odst. 2, §2 odst. 1, §6 odst. 1, §7 bod 6. a §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále „advokátní tarif“), a náhrady paušálně určených hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč - §11 odst. 1 písm. k) a §13 odst. 4 advokátního tarifu. Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty [§137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a §14a odst. 1 advokátního tarifu a §23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů] navyšují se výše uvedené položky náhrady nákladů právního zastoupení o náhradu 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2.058,- Kč.
24. Místem splnění náhradové povinnosti je zástupce žalobce, který je advokátem (§149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení §160 odst. 1, část věty před středníkem a §167 odst. 2 o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal dovolací soud žádný důvod.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 28. 8. 2023
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu