ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.2136.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 2136/2023-1262
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců: a) K. H., narozená XY, bytem XY, b) A. V., narozená XY, bytem XY, c) J. P., narozený XY, bytem XY, všichni zastoupeni Mgr. Ing. Jiřím Lukášem, advokátem se sídlem v Praze 2, Kateřinská 1541/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupená Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, za vedlejšího účastenství: 1) hlavní město Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 1, identifikační číslo osoby: 00065581, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, 2) Městská část Praha 18, se sídlem v Praze 9, Bechyňská 636, identifikační číslo osoby: 00231321, zastoupená JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 853/12, o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradního pozemku – o přípustnosti vedlejšího účastenství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 98 C 54/2017, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2022, č. j. 72 Co 252/2022-1173, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 11. 2022, č. j. 72 Co 252/2022-1173, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 18. 5. 2022, č. j. 98 C 54/2017-1149, tak, že „se vstup městské části Praha 18 do řízení na pozici vedlejšího účastníka připouští“.
2. Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - dospěl k závěru, že městská část Praha 18 má ve smyslu ustanovení §93 odst. 1 občanského soudního řádu na výsledku řízení právní zájem. S odkazem na jím specifikovanou komentářovou literaturu a judikaturu Nejvyššího soudu reflektující aplikační předpoklady citovaného ustanovení vysvětlil, že v řízení o projednávané věci může být na základě v budoucnosti nastalých skutečností právní postavení městské části Praha 18 dotčeno. Vedlejší účastník 1), hlavní město Praha, totiž požádalo ve smyslu ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále „zákon č. 503/2012 Sb.“), stát o převod pozemku parc. č. XY o výměře 856 m 2 (dále „pozemek“), na nějž coby náhradní pozemek uplatnili žalobci v podobě žaloby o nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva restituční nárok; pozemek je totiž určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou (obratiště autobusů). V případě úspěchu žalované ve sporu, která proti důvodnosti žaloby argumentuje případem zákonem dané výluku z naturální (náhradní) restituce, lze předpokládat, že by se mohlo hlavní město Praha stát vlastníkem pozemku a městská část Praha 18, na jejímž území pozemek leží, by ve smyslu ustanovení §18 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a ustanovení §13 a následujících obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy č. 55/2000 Sb., kterou se vydává Statut hlavního města Prahy, vykonávala jeho správu.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání žalobci (dále též „dovolatelé“). V něm rekapitulovali dosavadní průběh řízení a shrnuli skutečnosti významné pro posouzení důvodnosti jejich dovolání. Předestřeli, že restituční nárok na vydání náhradního pozemku je aktuálně uplatněn k nově vzniklé pozemkové parcele č. XY o výměře 856 m 2 , jejímuž vydání coby pozemku náhradnímu nebrání žádná překážka. Odvolacímu soudu vytýkali, že při svém rozhodování o přípustnosti vedlejšího účastenství městské části Praha 18 nevzal v úvahu, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 4. 2015, č. j. 10 C 158/2015-84, bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo žalované zakázáno až do pravomocného skončení řízení o věci samé disponovat s předmětným pozemkem. Smyslu vypořádání restitučního nároku žalobců se pak vymyká i návrh výboru pro územní rozvoj městské části Prahu 18 vybudovat na zbytkové parcele č. XY veřejně prospěšnou stavbu - obratiště autobusů, jež ovšem není zahrnuta do územního plánu obce. V další části dovolání žalobci obsáhle citovali z usnesení soudu prvního stupně, jenž vedlejší účastenství městské části Praha 18 nepřipustil, a namítali, že s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí se odvolací soud nijak nevypořádal. V poměrech rozhodování o přípustnosti vedlejšího účastenství žalobci rovněž odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 2036/08 (tento nález je, stejně jako dále označená rozhodnutí Ústavního soudu, přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ) a v něm vyjádřený názor, že „při posuzování otázky právního zájmu vedlejších účastníků na výsledku řízení nelze akcentovat pouze hledisko hmotněprávní, neboť právní zájem na výsledku řízení podle §93 odst. 1 o. s. ř. je nutno posuzovat, v tomto konkrétním případě, rovněž z širšího hlediska přirozenoprávního, resp. hodnotového a ve všech souvislostech daného případu.“ Žalobci dále dovozovali, že v poměrech řízení o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k náhradnímu pozemku nemůže být restituční nárok oprávněných osob upozaděn na úkor postupu podle zákona č. 95/1999 Sb., respektive zákona č. 503/2012 Sb., že by mělo být přihlédnuto k tomu, že žalobci již od roku 1997 marně usilují o uspokojení restitučního nároku v relativně malé hodnotě 43.261,- Kč, že ani po sedmi letech od podané žaloby jim nebyl vydán na uspokojení restitučního nároku žádný náhradní pozemek a že městská část Praha 18 se vstupem do řízení snaží zmařit jediný možný způsob, jakým se žalobci mohou uspokojení nároku domáhat. Žalobci navrhli, aby dovolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
4. Žalovaná ve vyjádření navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto. Ač žalobci výslovně uvedli, že uplatnili dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, v obsahu dovolání nijak nevysvětlili, v čem tuto nesprávnost spatřují, a již vůbec nevymezili některé z hledisek přípustnosti dovolání. Rovněž připomněla, že názor z žalobci odkazovaného nálezu Ústavního soudu do poměrů projednávané věci pro značnou specifičnost Ústavním soudem posuzované věci nijak nedopadá. Žalovaná se zcela ztotožnila s argumentací, jíž odvolací soud podpořil závěr o právním zájmu městské části Praha 18 na výsledku řízení.
5. Vedlejší účastník 1) navrhl, aby bylo dovolání žalobců pro vady odmítnuto, neboť neobsahuje náležitosti vymezené ustanovením §241a odst. 2 a 3 o. s. ř., a sice vymezení důvodu dovolání a uvedení, v čem dovolatelé spatřují přípustnost dovolání.
6. Vedlejší účastník 2) navrhl, aby dovolání žalobců bylo odmítnuto. Připomněl, že dovolání nemá kvalitu mimořádného opravného prostředku dle ustanovení §237 o. s. ř., neboť z něj není patrné, z čeho žalobci dovozují jeho přípustnost. V další části vyjádření vedlejší účastník 2) přitakal přiléhavému odůvodnění dovoláním dotčeného usnesení, jímž byl shledán jeho právní zájem na výsledku řízení.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť v řízení, jež bylo u soudu prvního stupně zahájeno před uvedeným datem, rozhodl odvolací soud dovoláním dotčeným usnesením dne 28. 11. 2022 (srovnej bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelů advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se s ohledem na obsah dovolání nejprve tím, zda má dovolání žalobců veškeré náležitosti vyplývající z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. (s přihlédnutím k ustanovení §237 o. s. ř.), tj. zda nemá vady a je tudíž věcně projednatelné.
8. Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. Podle §241b odst. 3, věta první, o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
10. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Z pohledu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. dovolání žalobců zcela zřejmě postrádá obligatorní náležitost spočívající v řádném vymezení některého z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (k náležitostem dovolání srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, spolu s dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu přístupné na http:// www.nsoud.cz , nebo body 38. a 39. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS – st. 45/16, jež bylo publikováno pod číslem 460/2017 Sb.). Pod bodem 39. odůvodnění stanoviska Ústavní soud uvedl následující: „Je potřeba dále zdůraznit, že požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je odlišný od požadavku na uvedení dovolacího důvodu (§241a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu). Vymezení důvodu dovolání je obvykle splněno samotnou právní argumentací (§241a odst. 3 občanského soudního řádu) a konstatováním, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jestliže zákonodárce kromě této argumentace požaduje také vyjádření se k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu, pak nelze z pouhého vylíčení dovolacího důvodu usuzovat, že dovolatel již nemusí plnit požadavek plynoucí z §241a odst. 2 občanského soudního řádu.“
12. Přípustnost dovolání pak žalobci nevymezují ani se zřetelem na třetí výrokovou větu stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, dle níž je námitka porušení ústavně zaručených práv a svobod shledána jako dostatečné vymezení přípustnosti dovolání „závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu“ (srovnej též bod 44. odůvodnění plenárního stanoviska Ústavního soudu).
13. Žalobci v dovolání popisují toliko dosavadní průběh řízení se zaměřením na informace o vydaném předběžném opatření, o geometrickém oddělení předmětné pozemkové parcely z původního pozemku parc. č. XY, o úkonech soudu prvního stupně a o návrhu vedlejšího účastníka 2) zahrnout předmětný pozemek do územního plánu k vybudování veřejně prospěšné stavby. Rovněž obsáhle citují z usnesení soudu prvního stupně, jež dovoláním dotčeným usnesením odvolací soud změnil, a poukazují bez bližší vazby na povinnost řádně vymezit přípustnost dovolání na nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 2036/08, v němž se Ústavní soud zabýval institutem vedlejšího účastenství ve skutkově zcela nesouměřitelné věci (žaloba na ochranu osobnosti).
14. Absence náležitosti dovolání (vymezení jeho přípustnosti) má tak ten důsledek, že původně odstranitelná vada dovolání se marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. stala vadou neodstranitelnou. Dovolatelé dovolání o uvedenou náležitosti v zákonem stanovené lhůtě nedoplnili (aniž by soud byl povinen o tom dovolatele poučit a k doplnění dovolání je vyzvat – srovnej ustanovení §243b o. s. ř., podle něhož ustanovení §43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí).
15. Bez vlivu na závěr o vadě dovolání (pro absenci řádného vymezení některého z hledisek přípustnosti dovolání – §237 o. s. ř.) sluší se uvést, že ani z pohledu benevolentnějšího přístupu k dovolání žalobců, tj. zda z jeho obsahu nelze některé z hledisek přípustnosti dovodit, by dovolání nemohlo obstát. Přehlédnout nelze, že dovolání žalobců by nebylo možné posoudit jako přípustné ani proto, že by užitou argumentací nesplňovalo obecnou podmínku obsaženou v ustanovení §237 o. s. ř., tj. že se (v poměrech projednávané věci) dovolacímu přezkumu předkládá otázka procesního práva, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí (k vazbě přípustnosti dovolání na otázky, na nichž je dovoláním dotčené rozhodnutí odvolacího soudu založeno, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž bylo zdůrazněno, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí; dále srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, či ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015).
16. Žalobci v dovolání nepřípadně spojují rozhodování o vedlejším účastenství městské části Praha 18 s existencí zákonné překážky pro vydání předmětného pozemku jako pozemku náhradního ve smyslu ustanovení §11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpis, tj. převoditelností pozemku, jež ovšem není z povahy věci zkoumána při rozhodování o přípustnosti vedlejšího účastenství v režimu ustanovení §93 odst. 1 o. s. ř., ale její posouzení je vyhrazeno až rozhodnutí o věci samé. Lapidárně řečeno, pro rozhodování o důvodnosti žaloby o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu předmětného (náhradního) pozemku není z hlediska jeho převoditelnosti vůbec významné, zda na straně žalované vystupuje jeden nebo dva vedlejší účastníci; právě na takové (právně nevýznamné) argumentaci je ovšem dovolání žalobců založeno.
17. Z důvodů výše vyložených nemohl Nejvyšší soud postupovat jinak, než dovolání žalobců podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
18. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 8. 2023
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu