ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.2194.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 2194/2023-250
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně JZD SLUŠOVICE - WINE DIETRICHSTEIN s.r.o. , identifikační číslo osoby 292 67 862, se sídlem v Brně, Lidická 700/19, zastoupené JUDr. Romanem Heydukem, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 206/27, proti žalované V. T. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Romanem Haisem, advokátem se sídlem v Brně, Palackého třída 2203/186, o zaplacení 72 603 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 712 C 32/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2023, č. j. 37 Co 296/2022-211, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Shora označeným rozsudkem, výrokem pod bodem I., Krajský soud v Brně (dále jen jako „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 14. 6. 2022, č. j. 712 C 32/2018-174 (ve znění doplňujícího usnesení ze dne 16. 8. 2022, č. j. 712 C 32/2018-183), jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 72 603 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodnuto o nákladech řízení, nákladech státu a povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek za žalobu; dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu – v celém jeho rozsahu – podala dovolání žalovaná.
3. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
4. Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
5. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
6. Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
7. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálená v závěru, že přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 9, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2000, pod číslem 55, usnesení Nejvyšší soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 1373/2004, důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4318/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7, ročník 2019, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 307/05). Posouzení, zda se jedná o samostatný nárok či nikoliv, vychází z toho, zda jsou skutečnosti rozhodné pro posouzení opodstatněnosti dílčích nároků rozdílné, třebaže se odvíjejí od téže události (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2643/2007). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb., neboť podle důvodové zprávy k tomuto zákonu účelem změny nebylo rozšíření přípustnosti dovolání nad rámec dosavadní úpravy a jejího judikaturního výkladu, nýbrž naopak omezení přípustnosti dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3187/18).
8. V posuzované věci žalovaná napadla dovoláním výrok I. rozsudku odvolacího soudu, kterým byl (mimo jiné) potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 72 603 Kč s příslušenstvím. Třebaže soudy rozhodly o této částce jediným výrokem, z obsahu spisu je zřejmé, že sestává z více nároků – částek 16 947 Kč, 44 958 Kč a 10 698 Kč, jež každá představuje nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty (přeplatek na dani z přidané hodnoty), na jehož vrácení žalobkyni vznikl nárok na základě jí podaných daňových přiznání za příslušná zdaňovací období a které byly finančním úřadem poukázány na účet žalované. Ve smyslu výše citované konstantní judikatury tak jde o samostatné nároky s odlišným skutkovým základem [uvedené dílčí částky byly na účet žalované zasílány postupně (dne 18. 11. 2015, dne 25. 11. 2015 a dne 24. 8. 2018) na základě daňovým subjektem podaných daňových přiznání za různá zdaňovací období].
9. Jelikož žádný z takto uplatněných nároků nepřevyšuje částku 50 000 Kč a nejde o vztah ze spotřebitelských smluv nebo o pracovněprávní vztah, je přípustnost dovolání v rozsahu takových nároků vyloučena podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
10. Přestože žalovaná v dovolání uvádí, že je podává proti rozsudku odvolacího soudu (tedy včetně té části výroku I., jíž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen i ve výrocích II. a III. o nákladech řízení a nákladech státu, a výroku II. o nákladech odvolacího řízení), ve vztahu k těmto částem výroku již žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle §241a odst. 2 o. s. ř. – neuplatňuje (ačkoliv rozsudek odvolacího soudu lze přezkoumat právě jen z důvodů uplatněných v dovolání; srov. §242 odst. 3 věty první o. s. ř.), nehledě na to, že proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné již se zřetelem k ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
11. Proti té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen i ve výroku IV. o povinnosti žalované k úhradě soudního poplatku (podle §2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.) je pak přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.
12. Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 931/2018).
13. Proto Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).
14. Přistoupil-li Nejvyšší soud k odmítnutí dovolání v přiměřené lhůtě, nerozhodoval již samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, jenž sdílí osud dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srovnej kupříkladu nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, bod 34).
15. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy (k náhradě oprávněné) žalobkyni v tomto dovolacím řízení náklady nevznikly.
16. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu ( http://nalus.usoud.cz ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 8. 2023
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu