ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.2332.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 2332/2023-2439
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Ivy Krejčířové v právní věci žalobců: a) J. C. , zastoupený Mgr. Liborem Kaslem, LL.M., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 740/1, b) K. C., zastoupená JUDr. Jakubem Fröhlichem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 84/5, proti žalovanému: Národní památkový ústav , se sídlem v Praze 1, Valdštejnské nám. 162/3, identifikační číslo osoby: 75032333, zastoupený Mgr. Jiřinou Svojanovskou, advokátkou se sídlem v Brně, Šilingrovo nám. 257/3, za vedlejší účasti: Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby: 69797111, o povinnosti uzavřít dohodu o vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 142/92, o dovolání žalobkyně b) a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. února 2023, č. j. 18 Co 148/2007-2316, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. února 2023, č. j. 18 Co 148/2007-2316, takto:
Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. února 2023, č. j. 18 Co 148/2007-2316, se zamítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Pardubicích (dále „soud prvního stupně“) částečným rozsudkem ze dne 27. října 2006, č. j. 5 C 147/92-1123, rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost uzavřít s žalobci dohodu o vydání movitých věcí do jejich spoluvlastnictví s tím, že podíl každého z žalobců činí ½, a sice slavnostního kočáru landauer (výrok I. a/), blíže specifikovaných obrazů (výrok II. a/), svítidel (výrok III. a/), zbraní, brnění a dalších movitých věcí (výrok V. a/), paroží, rohů a hlav s parožím (výrok VI. a/) a žalobu zamítl v části, v níž se každý ze žalobců domáhal uzavření dohody o vydání shora uvedených movitých věcí v rozsahu dalšího podílu ve výši ½ pro každého z nich (výrok I. b/, II. b/, III. b , V. b/, VI a/). Dále uložil žalovanému povinnost uzavřít s žalobkyní b) dohodu o vydání movitých věcí, a to blíže specifikovaných lustrů (výrok IV. a/) a nádobí a biliáru (výrok VII.a/) a ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným žalobu v tomto rozsahu zamítl (výroky IV.b/ a VII.b/).
2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. až III., IV. b), V., VI. A VII. b) potvrdil (výrok I.). Dále ve výrocích IV. a) a VII. a) rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v uvedeném rozsahu zamítl (výrok II.).
3. Rozsudek odvolacího soudu (výslovně toliko v rozsahu výroku I.) napadl dovoláním žalovaný, v němž uplatňuje konkrétní hlediska přípustnosti dovolání ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, jež je pro projednání a rozhodnutí věci v dovolacím řízení rozhodné [(dále jen „o. s. ř.“); srovnej bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony] a argumentuje tím, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, jíž odvolací soud posoudil v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, a sice zda a kdy došlo k odnětí vlastnického práva k mobiliáři a zda movité věci v rozhodném období nabyl stát. Dále namítal odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při určení okamžiku, kdy stát převzal movité věci od právního předchůdce žalobců. Jako dosud neřešenou vznáší otázku, zda je možné vyjít ze skutkového a právního stavu vysloveného v jiném řízení téhož soudu, aniž odvolací soud provedl navržené důkazy nebo rozhodl o jejich neprovedení. Dále má za to, že při posuzování určitosti výroků rozsudku se soudy obou stupňů odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a vznáší otázku, která dle jeho názoru dosud dovolacím soudem nebyla řešena, zda v případě pochybnosti o rozsahu a vypořádání majetku ze zaniklého fideikomisu se uplatní fikce ustanovení dle §17 zákona č. 179/1924 Sb., o zrušení svěřenectví. Navrhl, aby dovolací soud v dovoláním dotčeném rozsahu rozsudek odvolacího změnil tak, že ve výrocích I. až III., IV. b), V., VI. a VII. b) změní rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne, popřípadě aby v napadeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Rozsudek odvolacího soudu (výslovně toliko v rozsahu výroku II.) napadla dovoláním rovněž žalobkyně b), v němž uplatňuje konkrétní hlediska přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. a namítá, že dosud nebyla v praxi dovolacího soudu řešena otázka, zda se může odvolací soud poté, kdy bylo jeho rozhodnutí zrušeno Ústavním soudem v obnoveném řízení o ústavní stížnosti, odmítnout věcně se zabývat částí řízení, o níž musí z důvodu kasace znovu rozhodnout. Další dosud nevyřešenou otázka se pak týkala se zřetelem na konkrétní poměry projednávané věci podmínek aplikace ustanovení §3 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.
5. Samostatným podáním – doručeným přímo Nejvyššímu soudu dne 31. 8. 2023 – žalovaný navrhl odložit vykonatelnost výroku I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. února 2023, č. j. 18 Co 148/2007-2316. Návrh odůvodnil tím, že část movitých věcí není možné identifikovat nebo odlišit od jiných a rozsudek je v této části nevykonatelný. Dalším důvodem pro odklad vykonatelnosti je i obava z přemísťování movitých věcí ze XY (dále jen „zámek“), při němž hrozí jejich poškození v důsledku deinstalace a transportu mobiliáře. Připustil, že aktuálně mezi stranami probíhají jednání o uzavření nájemní smlouvy ohledně movitých věcí, o nichž je veden spor; k jejímu uzavření však dosud nedošlo.
6. Žalobce a) s odkladem vykonatelnosti nesouhlasil, neboť námitku týkající se neurčitosti či neexistence některých movitých věcí, které jsou předmětem řízení, žalovaný vznáší až v průběhu dovolacího řízení. Dále uvedl, že žalobci se rozhodli ponechat movité věci na zámku a jednají s žalovaným o uzavření nájemní smlouvy a dohody o vydání movitých věcí. Žalovanému tudíž žádná závažná újma na jeho právech výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného výroku rozhodnutí nehrozí.
7. Žalobkyně b) se k návrhu na odklad vykonatelnosti nevyjádřila.
8. Podle ustanovení §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních vztahů jiné osoby než účastníka řízení.
9. Dovolání žalovaného proti I. výroku rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Pro podané dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání, jež jsou vypočteny v ustanovení §238 o. s. ř., a nelze tak zcela vyloučit, že dovolání může být – za splnění některého z předpokladů uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. – přípustné.
10. S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti rozhodnutí ve smyslu ustanovení §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
a) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně),
b) podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
c) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
d) podle obsahu spisu nelze vyloučit, že dovolání může být přípustné vzhledem k hlediskům uvedeným v §237 o. s. ř. a že byl uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 1 o. s. ř.,
e) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
11. Závažnost újmy, která dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). K tomu, aby dovolací soud mohl závažnost újmy posoudit, musí dovolatel uplatnit potřebná tvrzení a označit či předložit k jejich prokázání důkazy, ledaže je závažnost hrozící újmy zřejmá přímo z obsahu spisu.
12. Na podkladě shora ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v této věci Nejvyšší soud uzavírá (v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ), že dovolání žalovaného nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a je přípustné subjektivně [podal jej žalovaný jako účastník řízení, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srovnej např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3526/2017, jež je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz a v něm uvedenou judikaturu] i objektivně (pro dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř.), důvod přípustnosti dovolání, jakož i důvod dovolání, jsou vymezeny do té podoby, že obsahově vyhovují požadavkům vyplývajícím z ustanovení §237 a §241a odst. 2 o. s. ř.
13. Dovolací soud ovšem neshledal naplnění dalšího nezbytného důvodu k vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Podle dovoláním napadeného rozhodnutí totiž nelze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, Pravomocné rozhodnutí soudu o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci představuje způsob nabytí vlastnictví k vydávané věci na základě právní skutečnosti - rozhodnutí státního orgánu, kdy se vlastnictví nabývá dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí (srovnej §132 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12. 2013, a shodně ustanovení §1114 zák. č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014). Z povahy věci je pak vyloučeno nucené vymožení povinnosti uzavřít dohodu s žalovaným, neboť rozhodnutí soudu, jímž se ukládá povinné osobě uzavřít s oprávněnou osobou dohodu o vydání věci, nemá povahu rozhodnutí ukládajícího prohlášení vůle ve smyslu ustanovení §161 odst. 3 o. s. ř.; ve skutečnosti však jde o rozhodnutí státního orgánu o nabytí vlastnictví (k tomu srovnej např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2060/2010, uveřejněný pod číslem 19/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4166/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2669/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017).
14. Žalovaný dále v návrhu na odklad vykonatelnosti (měl-li by být alternativně posouzen jako návrh na odklad právní moci) netvrdí, jak by měl být závažně ohrožen na svých právech ve smyslu ustanovení §243 písm. b) o.s.ř., když pouhá hypotetická obava z případné realizace vlastnického práva žalobci tuto podmínku bez dalšího nenaplňuje. Naopak aktuálně strany shodně prohlašují, že jednají o uzavření dohody o vydání movitých věcí a smlouvy o nájmu movitých věcí (kulturního mobiliáře), na jejímž základě žalobci hodlají ponechat movité věci v prostorách zámku. Dohoda o vydání movitých věcí i smlouva o jejich nájmu mají již konkrétní písemnou podobu a jejich uzavření brání pouze dílčí nedostatky. Na základě shora uvedeného lze uzavřít, že žalovaný není závažně ohrožen ve svých právech, tudíž nejsou splněny ani podmínky pro odklad právní moci napadeného výroku I. rozsudku odvolacího soudu.
15. Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé) na základě shora uvedeného návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. února 2023, č. j. 18 Co 148/2007-2316, jako nedůvodný zamítl [§243 písm. a) o. s. ř.] a neshledal ani podmínky pro odklad jeho právní moci [§243 písm. b) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 10. 2023
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu