ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.2353.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 2353/2023-266
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce: Z. V. , zastoupený JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze, Botičská 1936/4, o zaplacení 590 165,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 195/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2023, č. j. 18 Co 23/2023-202, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2023, č. j. 18 Co 23/2023-202, se v části výroku II., v níž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 11. 2022, č. j. 4 C 195/2019-170, ve výroku II. změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 349 566 Kč, ruší a věc se tomuto soudu v uvedeném rozsahu vrací k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 2. 2023, č. j. 18 Co 23/2023-202, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 25. 11. 2022, č. j. 4 C 195/2019-170, potvrdil v části výroku I. ukládající žalované zaplatit žalobci 100 434 Kč a změnil jej v daném výroku tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 8,75 % úrok z prodlení jdoucí z částky 16 739 Kč od 20. 11. 2019 do zaplacení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); rozsudek soudu prvního stupně dále změnil v části výroku II. tak, že žalované uložil zaplatit žalobci dalších 349 566 Kč, a potvrdil jej v části uvedeného výroku, v níž byla žaloba o zaplacení 140 164,60 Kč s 8,75 % úrokem z prodlení z částky 573 426,60 Kč jdoucím od 20. 11. 2019 do zaplacení zamítnuta (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně); konečně zrušil nákladový výrok III. rozsudku soudu prvního stupně a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III. rozsudku odvolacího soudu).
2. Žalobce se jako oprávněná osoba podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), domáhá po žalované ve smyslu §16 odst. 1 zákona o půdě zaplacení finanční náhrady ve výši 590 165,60 Kč za v rozhodném období odňatou a pro překážky stanovené zákonem o půdě nevydanou parcelu č. XY v k. ú. XY. Odvolací soud přitom v charakteru odňatého pozemku (rovinatý, vhodně osluněný, s přístupovou komunikací, umístěný v intravilánu obce s obchodem, školkou, úřadem a autobusovou zastávkou a napojený na kanalizaci, vodu i elektřinu), nepřiměřené délce restitučního řízení a liknavosti žalované shledal mimořádné důvody pro navýšení finanční náhrady (§16 odst. 1 zákona o půdě) nad judikaturou vymezený šestinásobek ceny stanovené dle §28a zákona o půdě (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3772/2018, uveřejněný pod č. 86/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to – určeno úvahou soudu dle §136 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „o. s. ř.“) – až na částku odpovídající 76 až 77 % podílu na obvyklé ceně odňatého pozemku k roku 2019. Žalobě proto vyhověl co do částky 450 000 Kč s příslušenstvím.
3. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. a v části výroku II. ukládající zaplacení částky 349 566 Kč napadla (dle obsahu učiněných podání) dovoláním žalovaná. Předestřela otázku, zda odvolacím soudem zohledněné okolnosti lze pokládat za natolik mimořádné, aby odůvodňovaly zvýšení finanční náhrady dle §16 odst. 1 zákona o půdě nad hranici šestinásobku ceny odňatého pozemku určené dle §28a zákona o půdě. Měla za to, že tato otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Mínila, že kvalita dotčeného pozemku, délka restitučního řízení, lpění na nesprávném ocenění pozemku coby pozemku zemědělského ani zvýšení tržních cen pozemků v meziobdobí nepředstavují mimořádné okolnosti odůvodňující zvýšení finanční náhrady na 26,88násobek částky určené dle §28a zákona o půdě. Poukazovala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3772/2018, cit. výše. Namítala dále, že nebylo namístě určit výši finanční náhrady úvahou soudu ve smyslu §136 o. s. ř. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
5. Po zjištění, že dovolání směřující proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., je Nejvyšší soud shledal přípustným (podle §237 o. s. ř.) pro řešení otázky vymezení mimořádných okolností odůvodňujících zvýšení finanční náhrady dle §16 odst. 1 zákona o půdě nad šestinásobek ceny určené dle §28a zákona o půdě, jež byla odvolacím soudem vyřešena odchylně od konstantní judikatorní praxe dovolacího soudu (jak bude uvedeno níže).
6. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích vymezených dovoláním.
7. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
8. Zmatečnosti [§229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř.] a ani jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají.
9. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
10. Podle §16 odst. 1 zákona o půdě za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle §28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§14 odst. 8). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy a) oprávněné osobě nebo jejímu dědici, nebo b) osobě, na kterou se vztahuje lhůta pro převod jiného pozemku podle §13 odst. 6 tohoto zákona; výzva této osoby musí být doručena pozemkovému úřadu nejpozději do 6 měsíců od uplynutí lhůty pro převod pozemku, jinak právo na peněžitou náhradu zanikne.
11. Podle §28a zákona o půdě platí, že pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.
12. Nálezem pléna ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 21/19, Ústavní soud zamítl návrh Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3772/2018) na zrušení části ustanovení §16 odst. 1 zákona o půdě, stanovující, že výše peněžité náhrady za nevydaný pozemek musí být určena způsobem upraveným v ustanovení §28a zákona o půdě (v cenách platných ke dni 24. 6. 1991, a to u věcí nemovitých v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Neshledávaje ji protiústavní a setrvávaje na závěru o možnosti ústavně konformního výkladu sporného ustanovení přitom zdůraznil, že peněžitá náhrada nemusí být nutně ekvivalentem aktuální tržní ceny, má nicméně umožnit odčinění nebo zmírnění křivd tak, jako by tomu bylo při vydání věci.
13. Vycházeje z uvedených závěrů Ústavního soudu poté Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 3772/2018, cit. výše, při zohlednění změn tržních poměrů, jež nastaly po účinnosti zákona o půdě (24. 6. 1991), odůvodnil a formuloval konkluzi, dle níž za přiměřenou a rozumnou výši peněžité náhrady za nevydané pozemky podle §16 odst. 1 zákona o půdě lze pokládat (s výhradou pozdějších změn poměrů) šestinásobek ceny odňatých nemovitostí určené podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. Vyjádřil současně názor, že toto navýšení základní hodnoty náhrad vyplývajících z §28a zákona o půdě a vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., je namístě provést ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu §16 odst. 1 zákona o půdě, tedy zejména existence dosud neuspokojeného restitučního nároku. Zjištění dalších mimořádných okolností, ať již na straně oprávněné, či povinné osoby, není pro provedení shora popsaného zvýšení nezbytné. Specifika konkrétního případu mohou nicméně zcela výjimečně opodstatňovat odchýlení se od vypočtené hodnoty v tom nebo onom směru (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1012/2022, ústavní stížnost proti němuž byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. III. ÚS 2053/2022).
14. Při řešení problematiky přiměřeného zvýšení náhrady vypočtené podle §16 odst. 1 a §28a zákona o půdě vycházel Nejvyšší soud z premisy, že si nelze vystačit s vágními měřítky rozumnosti a přiměřenosti se zřetelem ke všem okolnostem případu. Stanovení jednoznačného mechanismu zjišťování rozsahu předmětného náhradního plnění je důležité pro soudní praxi, která v tomto směru vykazuje znaky neakceptovatelné divergence, ale je ještě významnější pro postup Státního pozemkového úřadu, jemuž vyplácení peněžních náhrad náleží primárně, a jenž by tak měl být zásadně schopen restituční nároky uspokojovat bez nutnosti vedení soudního řízení. Představa, že by tento orgán prováděl v každé jednotlivé věci posouzení skutkových specifik případu a následně by uplatněním volné úvahy stanovil konkrétní částku v širokém intervalu mezi cenou podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. a aktuální tržní hodnotou odňatých statků, se (nehledě na vázanost tohoto úřadu nosnými důvody judikátů Ústavního soudu) jeví jednak zcela iluzorní a jednak nežádoucí z hlediska konzistence a předvídatelnosti postupu orgánů veřejné moci. Dovolací soud proto vytvořil postup, jehož v podstatě mechanickou aplikací bude možné vyčíslit zvýšenou náhradu ve smyslu §16 odst. 1 zákona o půdě, která bude v obecné rovině pokládána za přiměřenou a bude dále navyšována, či naopak snižována toliko ve výjimečných případech. Za tím účelem stanovil koeficient, jímž budou s ohledem na změny tržních poměrů, jež nastaly po účinnosti zákona o půdě násobeny ceny nemovitostí vyplývající z vyhlášky č. 182/1988 Sb. Jeví se racionální, aby tento koeficient odrážel míru inflace, a vyrovnával tudíž ztrátu hodnoty peněz, k níž došlo ode dne účinnosti zákona o půdě do současnosti. Vynásobení náhrad stanovených podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. takovým koeficientem zajistí, že se oprávněným osobám dostane peněžitého plnění, jímž budou moci své potřeby uspokojit v obdobné míře, jako kdyby obdržely v roce 1991 kompenzaci odpovídající v souladu s §28a zákona o půdě vyhlášce č. 182/1988 Sb. Takto kvantifikované náhradní plnění bude zároveň alespoň částečně reflektovat zákonodárcem (v §28a zákona o půdě) projevenou vůli ohledně míry, v níž mají být historické majetkové křivdy při poskytování peněžité náhrady podle §16 odst. 1 zákona o půdě zmírněny (viz rozsudek sp. zn. 28 Cdo 3772/2018, cit. výše).
15. Judikatura Nejvyššího soudu se pak ustáleně přiklání k názoru, že již ze samotné formulace důvodu pro snížení, respektive zvýšení, finanční náhrady ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 zákona o půdě – „mimořádná“ okolnost – lze usoudit na to, že případ, kdy bude v úvahu přicházet úprava náhrady za nevydané pozemky jedním nebo druhým směrem, bude zcela výjimečný a podmíněný specifickými běžně v řízeních o relutárních náhradách se nevyskytujícími skutečnostmi. Přístup oprávněné osoby k uplatňování nároku na restituční finanční náhradu, jakož i přístup povinné osoby k jeho vypořádávání, jakkoliv by účastníci hmotněprávního poměru vyplývajícího z §16 odst. 1 zákona o půdě byli přesvědčeni, že přístup druhé strany je váhavý, liknavý či dokonce svévolný, takovou mimořádnou okolností nebude. Skutečnosti představující důvod pro snížení finanční náhrady, spočívající v nedostatečné aktivitě oprávněné osoby při uspokojování restitučních nároků, či pro její zvýšení, spočívající v liknavém či svévolném postupu žalované při vypořádávání restitučních nároků, výjimečné nebo specifické skutečnosti nepředstavují, neboť jde o obvyklé okolnosti provázející většinu případů dosud nevypořádaných restitučních nároků, a obtíže při vypořádávání restitučního finančního nároku žalovanou, ať již z hlediska délky celého procesu či sporování výše restitučního nároku odvíjející se od interpretace části ustanovení §16 odst. 1 zákona o půdě navázaného na ustanovení §28a zákona o půdě, nejsou výjimkou, ale spíše pravidlem. Uvedené okolnosti nepochybně zvažoval i Nejvyšší soud při vytváření vzorce výpočtu přiměřené náhrady podle §16 odst. 1 zákona o půdě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3508/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2022, sp. zn. 28 Cdo 856/2022, a ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2327/2021, ústavní stížnost vůči němu směřující byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. I. ÚS 2828/21). Stejně tak ani vývoj tržních cen nemovitostí a změna právní úpravy jejich oceňování důvod pro zcela výjimečné zvýšení či naopak snížení peněžité náhrady nepředstavuje. Tržní vývoj cen nemovitostí a na něj navazující změny právní úpravy jejich oceňování byly ostatně důvodem soudní praxí přijatého navýšení peněžité náhrady (jež však dle konkluzí učiněných plénem Ústavního soudu nemusí být nutně ekvivalentem aktuální tržní ceny dotčené nemovitosti) – z pohledu judikaturou zvoleného řešení tedy nemůže jít o mimořádnou okolnost odůvodňující její další zvýšení. Samotný charakter odňatého pozemku (napojení na inženýrské sítě, sklon apod.), včetně jeho lokalizace, je pak zohledněn ustanovením §28a zákona o půdě předvídanou vyhláškou č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. již výše citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1012/2022).
16. Odvolací soud se výše citovaných judikatorních hledisek žel důsledně nedržel. Důvody pro výrazné navýšení finanční náhrady dle §16 odst. 1 zákona o půdě nad rámec vymezený ustanovením §28a zákona o půdě, dále navýšený ustálenou judikaturou na šestinásobek (odvolacím soudem určená finanční náhrada představuje 26,88násobek ceny určené dle §28a zákona o půdě), totiž neshledal v mimořádných (specifických, v obdobných řízeních běžně se nevyskytujících) okolnostech, nýbrž naopak ve skutečnostech, jež se v dosud probíhajících restitučních řízeních vyskytují spíše pravidelně (nepřiměřená délka řízení, liknavost žalované apod.), či ve skutečnostech, jež zohledňuje již aplikovaná právní úprava (§28a zákona o půdě a navazující oceňovací vyhlášky) – srov. význam charakteru (např. sklon, oslunění nebo napojení na inženýrské sítě apod.) či lokalizace (začlenění do toho kterého územního celku, docházková vzdálenost atd.) pozemku z hlediska jeho ocenění dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (viz §14 odst. 1 citované vyhlášky či její přílohu č. 7). V rozporu se zákonnou úpravou a rozhodovací praxí dovolacího soudu pak odvolací soud při posuzování výše přiměřené finanční náhrady (§16 odst. 1 zákona o půdě) nevyšel z ceny odňatého pozemku stanovené dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (§28a zákona o půdě), nýbrž ji určil úvahou dle §136 o. s. ř., zohledňuje obvyklou cenu pozemku k roku 2019. Jeho závěry tudíž ve světle právní úpravy a citované judikatury zjevně neobstojí. Sluší se pak (v dané souvislosti) připomenout i ty konkluze recentní rozhodovací praxe Ústavního soudu (obsažené i v nálezu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 21/19, publikovaném pod č. 81/2021 Sb., z nějž rozhodovací praxe dovolacího soudu vychází), dle nichž poskytovaná peněžitá náhrada nemusí být ekvivalentem aktuální tržní ceny nemovitosti, či účel zákona o půdě jako předpisu restitučního, jímž je mimo jiné – za jím stanovených podmínek – toliko „zmírnění následků některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989“ (viz preambuli tohoto zákona), tedy nikoliv odstranění veškerých majetkových křivd ve směru jejich plné kompenzace.
17. Nejvyšší soud proto, shledávaje dovolání opodstatněným, rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.) v části výroku II., v níž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změněn tak, že dovolatelka je povinna zaplatit žalobci dalších 349 566 Kč, zrušil a věc tomuto soudu v uvedeném rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2, věty první, o. s. ř.).
18. Napadla-li dovolatelka též výrok I. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v části výroku I., v níž byla přiznána finanční náhrada 100 434 Kč odpovídající v souladu s recentní judikaturou šestinásobku ceny odňatého pozemku určené podle §28a zákona o půdě, a změněn v části uvedeného výroku týkající se příslušenství, postrádá její dovolání vymezení předpokladů přípustnosti, jakož i dovolací důvody. Nejvyšší soud je proto v uvedeném rozsahu odmítl (§241a odst. 2, §243c odst. 1 o. s. ř.).
19. Jelikož dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu bez zbytečného odkladu zrušil, stal se návrh na odklad právní moci vydaného rozhodnutí bezpředmětným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, publikovaný pod č. 29/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).
20. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
21. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).
22. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz . Rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 9. 2023
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu